<!Zápas s mojí dívkou>

<!By Brent>

<!Poznal jsem jakou moje dívka má skutečně sílu>

Když jsem byl na vysoké, chodil jsem s velmi krásnou dívkou jménem Mandy. Měla vlasy černé jak uhel, zlatavou pokožku a velikánské modré oči. Měla velice pěknou atletickou postavu, plná prsa, široká záda i boky, hezké nohy a silné paže. Byla malá asi 155 cm a vážila kolem 50 kg. Já jsem byl tehdy hodně štíhlý, při 168 cm jsem měl jen 63 kg. Pravidelně jsem cvičil a byl jsem

v dobré kondici.

Jednou jsme se s Mandy dívali u mne na televizi. Měl jsem na sobě džíny a triko bez rukávů, ona měla modrou blůzu s krátkými rukávy , která ji obepínala a těsní džíny. Rozhodli jsme se, že půjdeme nahoru do ložnice. Opustili jsme gauč a vystartovali ke schodům, ona přede mnou. Najednou se zastavila, malinko podřepla, roztáhla ruce a řekla: “Naskoč si, donesu tě tam.”

Řekl jsem: “Jsi si jistá, nerad bych ti ublížil..”

“Jen si naskoč.”

Věděl jsem, že má sílu, měla doma vlastní posilovnu, tak jsem si řekl, proč ne. Vyskočil jsem jí

na záda a Mandy mě nesla po dvou řadách schodů do ložnice. Vypadala, že s mojí váhou nemá potíže.

Nahoře mě spustila dolů a já jsem řekl: “Teda, to bylo dobré, máš sílu.”

“Díky”, řekla.

“Schválně, jakou máš sílu”, dal jsem kolem ní své paže a položil ji na zem. “Vzdáváš se?” zeptal jsem se.

“Ano”, řekla..

Odpověděl jsem: “To není žádná hra, ani jsi se nezkusila bránit.”

“Chceš, abych to zkusila?”

“Schválně, ať vidíme, co v tobě je”, řekl jsem.

Shodila mě a začali jsme skutečně zápasit. Nepokoušeli jsme se jeden druhému působit bolest, ale oba jsme chtěli vyhrát. Jakmile jsme se na podlaze sevřeli, zaskočila mě její síla. Nikdy jsem nemyslel, že dívka její velikosti může být tak silná. Několikrát mě převalila a položila na záda, ale mohl jsem se vzepřít do mostu a uniknout z jejího chvatu. Jednou jsem ji držel na zemi a seděl na ní a byl jsem překvapen, že se mě nepokoušela shodit nohama. Místo toho použila paže a trup, aby mě povalila. Kdybych na ní zůstal, a neskutálel se pryč, položila by mě. Opět jsme si klekli a zase

se zaklesli. Vklouzla za má záda a uchopila mě do škrcení. Snažil jsem se její předloktí odtáhnout ze všech sil, ale ani oběma rukama jsem s ní nehnul. V tomto bodě jsem bylů zoufalý. Natáhl jsem se zpět a uchopil ji oběma rukama za pravé rameno. Pak jsem se předklonil a celou silou jsem ji táhl přes rameno před sebe na podlahu.

“Podvodníku”, řekla žertem a drala se zpět do kleku.

Viděl jsem, že musím něco rychle udělat, tak jsem ji objal pažemi a stiskl ji v medvědím chvatu co nejvíc jsem mohl. Snažil jsem se ji donutit na záda, ale bylo to jako bych zápasil s kmenem stromu. Její tělo bylo velmi pevné a já jsem cítil jak se jí vlní všechny svaly. Ani se nehnula.

Pak se sehnula a uchopila mě za paže. Pomalu mi je páčila od svého těla. Její ruce mi sevřely zápěstí, vytlačila mi paže nad hlavu a tlačila mě k podlaze. Uvědomil jsem si, že jsem prohrál čistý test síly s dívkou, která byla o 17 cm menší a přinejmenším o 10 kg lehčí než já. Nemohl jsem

za svou porážku vinit vliv páky. Měl jsem výhodu výšky, všechny výhody páčení a přesto mě přetlačila na zem, položila na záda a sedla si rozkročmo na mne a ruce mi držela u hlavy.

Pak přitiskla moje nohy svýma nohama a zajistila, že jsem se nemohl nadzvednout a uvolnit. Zápasil jsem ze všech sil, ale nemohl jsem pohnout rukama, které mi držela na podlaze. Pohlédl jsem na ni a nemohl si nevšimnout, jak dobře vypadá. Její velká ňadra jí napínala blůzu, dokonce jsem přes těsnou látku mohl vidět její břišní svaly . Paže měla napjaté s velmi vyrýsovanými tricepsy a její bicepsy vypadaly silně a tvrdě.

Začala se chichotat. “Vzdáváš se?”

“Ne.” odpověděl jsem a zvýšil úsilí, abych se osvobodil.

“Ale jdi, mám tě. Podívej, 1 ... 2 ... 3. Vidíš, jsi poražen”, řekla sebejistě.

Protestoval jsem: “Tady se nepočítá. To je zápas dokud se někdo nevzdá.”

Zase se zachichotala. Usmála se na mě se shora a řekla: “Proč si nepřiznáš pravdu?” Pak se sehnula a zašeptala mi do ucha: “Jsi slaboch.”

Ještě jednou jsem se namáhal zápasit, ale brzy jsem přiznal pravdu sobě i jí: “Vzdávám se, vyhrála jsi.”

“Opravdu?” zeptala se vzrušeně.

“Ano. Vzdávám se, ty jsi vyhrála.”

Mandy se začala nahlas smát a pustila mi ruce. Seděla mi na břiše, dala si ruce v bok a dívala se

na mě s nejúžasnějším výrazem hrdosti : “Takže mám větší sílu než ty, ano?”

Nemohl jsem tento fakt oddiskutovat: “Ano, jsi silnější než já.”

Znovu se zasmála a pak se zeptala: “Co dostanu za vítězství?”

Na pár vteřin jsem se zamyslae a řekl: “Cokoliv chceš.”

“Dobrá, vstaň”, řekla a pomohla mi vstát. Celý večer jsem byl jejím otrokem a po celou další dobu jsme oba věděli, kdo je silnějším partnerem.

Někdy později jsme zkoušeli zápasit znovu, ale její první vítězství bylo zcela legitimní. Její neuvěřitelné síle jsem nebyl soupeřem.