Tatínkové Eager Victim Three man are arguing, whose little daughter is stronger (in Czech) Tommy, Jim a Gerry jsou dobří přátelé. Mají spolu tolik společného! Především, všichni tři milují své ženy a udělají pro ně cokoli. Je to rozumné, neboť jejich ženy by nikdo nikdy nechtěl rozzlobit. Jsou totiž vysoké přes 190 cm, váží přes sto kilo, samé pevné ženské svaly. Všichni tři mají taky dcery, zhruba ve stejném věku. Janička a Evička mají 8, Líza 9. Dcery jsou po svých matkách, navíc posilují skoro od narození. Před chvílí se Tom, Jim a Gerry začali hádat, čí dceruška je nejsilnější. "Moje Janička mě dnes chytila za límec a za kalhoty, zvedla nad hlavu, pak si mě dala na ramena, zase zvedla, a tak to zopakovala patnáckrát," vytahoval se Tommy. "To nic není, tak se moje Evička rozcvičuje každý den," trumfoval ho Jim. "Ale když se rozehřeje, tak si lehne na záda, zvedne mě na jedné noze, a zopakuje to dvacetkrát!" "A moje Líza, ta má tak silná stehna, že mezi koleny rozlouskne para ořech," chlubil se Gerry. "Evička ohne železnou tyč!" "Janička ji zaváže na uzel!" "A Líza z ní udělá, jaké písmeno chcete!" "Víte co," řekl nakonec Tommy. "V sobotu se všichni sejdeme na večírku, tak poprosíme své ženy, ať vymyslí nějakou zkoušku, která ukáže, která z našich holčiček je nejsilnější." Všichni souhlasili. Mary, Sáře a Rachel se ten nápad zalíbil. Ale hned je napadlo, že vítězka musí dostat taky nějakou odměnu. Nakonec na to přišla Sára. "Vítězka dostane na celý den na hraní všechny tři tatínky a může si s nimi dělat, co chce. Koneckonců, jednou se musí začít učit, jak pravá žena vychovává své mužíčky." Pravidla závodu byla celkem jednoduchá. Vycházela z toho, že Tom, Jim a Gerry byli přibližně stejně velcí. Matky odměřily asi sto metrů; dcerušky měly běžet s tatínky na zádech od startu k cíli, v cíli zvednout v náručí 50 kg činku a s tatínky i s činkami udělat 50 dřepů. Pak měly činku položit a běžet zase zpátky. Která doběhne nejdříve zpět ke startovní čáře, vyhrává. "Dejte tam aspoň 80 kg, mami," řekla Líza. "Jinak to bude moc lehké." Holčičky se převlékly do gymnastických dresů. Prý proto, aby jim při běhu nic nepřekáželo, ale určitě si taky byly vědomy toho, jak působivě budou při soutěži jejich svaly vypadat. Prostě, i v tomhle útlém věku to už byly pravé ženské. Závod začal. Ze začátku vedla Evička. Tommy na jejích zádech poskakoval nahoru a dolů, a držel ze ze všech sil. Nevydržel. Asi deset metrů před cílem Evičce sklouzl z ramen a spadl. Evička se vrátila, nahodila si ho znovu na ramena, a pokračovala, ale o první pozici už přišla. Stačila Tommymu šeptnout: "To si vypiješ, tati!" Vedení převzala Líza. Při dřepech ho ještě zvýšila, dělala dřepy tak rychle, že Gerry na konci každého z nich poskočil skoro 20 cm do výšky. Kvadricepsy se jí přitom vyboulily tak, že stehna vypadala širší než její pas. V poslední části závodu ji znovu dotahovala Evička, Líza si však vítězství nenechala vzít. Proběhla cílem o půl metru před Evičkou, a jen o metr před Janičkou. Evička poněkud nešetrně shodila Tommyho na zem, rozkročila se, dala ruce v bok a vyčítavě řekla: "Kdybys nespadl, určitě bych vyhrála!" Vypadala přitom tak hrozivě, že se Tommy málem rozplakal strachy. Evičce ho nakonec přišlo líto, a tak ho jen žertem lehce plácla přes zadek a řekla: "Protentokrát ti to ještě odpustím, ale příště si dej pozor! Jestli mě ještě jednou zklameš, zmaluju ti zadek tak, že si měsíc nesedneš!" Vítězná Líza radostí poskakovala nahoru a dolů. Úplně přitom zapomněla, že jí na ramenou stále ještě sedí Gerry. Ten poněkud zezelenal a vůbec vypadal dost nezdravě. Mary a Sára si přehodily své manžely přes rameno a donesly je k Líze. Rachel řekla: "Teď si, holčičko vezmi svou cenu - všechny tři tatínky - a můžeš si s nimi chvilku hrát. Zítra je budeš mít na celý den, tak si je teď moc nepocuchej." Líza si vzpomněla, jak vítězní atleti obíhají čestné kolo, a zachtělo se jí udělat něco podobného. Prstem ukázala Tommyhu a Jimovi, aby přišli těsně k ní z obou stran. Pořád s Gerrym na ramenou, dřepla. Poručila zbývajícím dvěma tatínkům, aby se jí chytili kolem krku a svýma silnýma ručkama je popadla těsně pod zadkem. Pak pomalu vstala, a zvedla všechny tři dospělé muže, vážící dohromady přes 200 kg, ze země. Matky i Evička s Janičkou začaly nadšeně křičet a tleskat. Líza pomalu přešla se svým břemenem od startovní čáry k cílové a zpět. Pak ještě chvíli stála a vychutnávala si nádherný pocit vítězství a naprosté převahy nad dospělými, mnohem většími a těžšími, ale zároveň mnohem mnohem slabšími muži, z nichž jeden byl jejím otcem. Následující půlhodinu Líza vymýšlela nové a nové hry, při kterých mohla dokázat, že ani všichni tři muži dohromady nemají proti ní, devítileté holčičce, žádnou šanci. Blaženě vyhrávala různé druhy přetahování, přetlačování a zápasení, a půlhodina jí tak rychle uběhla. Nerada tatínky propustila, ale pak se jí tvářička zase rozjasnila. "Zítra si budeme hrát na domeček! Já budu maminka, tatínek bude tatínek, a vy dva budete naše miminka!" řekla vesele. Tommy, Gerry a Jim jen nešťastně vzdychli a žalostně pohlédli na své ženy, které se mohly potrhat smíchy. "Zítra si musíme nachystat videokamery. Myslím, že příští Neváhej a toč! je naše," zasmála se Sára. Konec(?)