Stacey (the English title for your information only)

Stáňa

By Gerbil

Čtrnáctiletá dala strýci Jindřichovi lekci v zápasu

“Pojď, strýčku, prosím.”

“Řekl jsem, že možná někdy jindy, Stáňo. Teď si chci přečíst noviny.”

Jill vzhlédla od nádobí, které myla a podívala se do pokoje, kde byl její bratr a čtrnáctiletá dcera. “Otravuješ strýčka, Stáňo?”

Vůbec ne, mami. Nudím se a tak jsem chtěla aby mě naučil zápasit, říkala jsi, že zápasil na gymnáziu ... a on nechce.

“Zlato, to bylo už dávno a strýček už je starý. On se bojí že ho porazíš.” smála se Jil.

Jindřich složil noviny a zvedl se ze židle. “Dobře vy dvě vykutálené chytračky, já vás umlčím obě. Ukážu Stáně několik chvatů. Už mám dávno po čtyřicítce, ale jsem v docela dobré kondici.

“Jen tě chci varovat, brácho. Stáňa je slušná atletka a na tobě jsem pozorovala malou kuráž, tak se nepředělávej ať se nezraníš.”

Jindřich se postavil za sestru a přátelsky ji políbil na tvář. “Velká sestra se pořád stará o moje dobro, že? No, neboj se, mám 178cm a mých 75kg jsou skoro samé svaly.”

Oba se podívali do obýváku a viděli Stáňu jen v trenýrkách a tričku, jak napíná bicepsy na obou rukách. Na pažích měla pozorovatelné boule, jako výsledek několikaletého gymnastického tréninku.

Jindřich potřásl hlavou, zasmál se této přehlídce svalů a zamířil ke dveřím do dolního rekreačního pokoje. “Dobrá, ty silačko, pojďme, ale nechoď na mne moc zostra, ano?”

“Slibuji, strýčku.”

Jindřich byl překvapený, jak ta Stáňa bere vážně. Nepoznala, že žertuje a že ji hravě položí na lopatky a že chce být zpátky nahoře do deseti minut?

Stáňa byla bosá s nehty na nohou nalakovanými světle červeně a nesla si odstřižek džínoviny a víko nádrže. Jindřich ji následoval po schodech dolů a ještě jednou si všiml boulí na Stániných pažích, když si upravovala vlasy do koňského ohonu. Byla zřetelně ve velmi dobré kondici, ale jak si mohla vůbec pomyslet, že pouhé 14leté dítě by s ním mohlo měřit ve zkoušce síly.

Jindřich se ani neobtěžoval převléct se do trenýrek, ale zul si boty. Žíněnky, které Stáňa normálně používala na gymnastiku daly doprostřed podlahy. Jindřich si vyhrnul rukávy u košile a vyndal si z kapes klíče, peněženku a drobné.

“Tak, Stáňo, co se chceš naučit nejdřív? Můžu ti ukázat nějaké strhy, nebo úniky, nebo různé chvaty k položení soupeře na lopatky.

“Strýčku, já nechci abys mě učil chvaty. To jsem se naučila od svého chlapce Michala. Chtěla jsem s tebou zápasit, abych viděla jak obstojím proti dospělému muži.”

“Stáňo, taková šaráda nemá cenu. To nemůžeš myslet vážně, že? Jsem skoro o 30kg těžší než ty a přestože je to už nějaký rok, byl jsem okresním přeborníkem na gymnáziu.

“Já vím, strýčku. Kvůli tomu o to tak stojím. To by byla paráda. kdybych si proti tobě vedla dobře ... nebo tě dokonce porazila.”

Jindřich ji rukou objal, přitáhl ji k sobě a dal jí pusu na čelo. Chudák popletené děcko, myslel si.

Rozdělili se, oba šli na žíněnku a Jindřich se ještě naposled usmál a potřásl hlavou když se podíval od odhodlaných jasněmodrých očí své “soupeřky”.

Téměř se hlasitě smál, když ji viděl předkloněnou , pomalu se přibližující s napřaženými pažemi, připravenou ke skoku. Jindřich se pomalu přibližoval proti ní a napřáhl paže aby její drobnou konstrukci zvedl,a jemně ji položil na žíněnku a držel ji tam, dokud se nevzdá.

Jako blesk Stáňa uhnula před jeho uchopením, podklouzla mu pod rukama a chytila ho za nohu. Jindřich byl ohromen její rychlostí a myslel, že je to roztomilé, když drží jeho jednu nohu ve vzduchu, ale už si to nemyslel, když jednu svoji nohu ovinula kolem nohy na které stál. Stále držela pevně jeho pravou nohu, strčila do vrchní části jeho těla podrazila mu nohy a poslala oba dva na žíněnku.

Jindřich ležel na zádech, úplne zakrytý Stániným mladým tělem. Když byl bezpečně držen na lopatkách, zpanikařil. Stáňa ho položila za méně než deset vteřin a nasadila mu chvat, který nebyl schopen prolomit...Nasadila mu kravatu kolem krku a dalším utahováním chvatu kolem jeho nohou mu je rozvírala až cítil prudkou bolest v rozkroku. Byl držen pevně a zápasil pod mladou atletkou, která ho měla pod kontrolou.

Uchopil paži, která svírala jeho krk, ale pákou, kterou Stáňa nasadila plus překvapivou silou, kterou předváděla, byl její chvat neprolomitelný.

Jindřich viděl, že je poražen. “Dobrá, Stáňo. To stačí drahá.” Jindřich ji poklepal na záda a Stáňa pomalu od něj odvinula své mladé tělo.

To bylo strašně dobré, strýčku. Já jsem vyhrála. Nebyla jsem si vůbec jistá jestli tě mohu porazit, ale vyhrála jsem. Senza. Nikdy jsem nemyslela, že to skutečně zvládnu; zejména tak rychle.

Jindřich se smál, poněkud zneklidněný. “Ale jdi, Stáňo, teď víš, že jsem nebyl připravený a také jsem to nebral doopravdy. Mimochodem v tomhle oblečení se moc nemohu pohybovat.”

Stáňa vypadala poškozená a naštvaná. “Lháři! Jsi lhář. Ty víš, že jsem vyhrála poctivě a přímo. Jsi právě takový jako ostatní kluci které jsem porazila, kteří nemohou připustit, že dívka může být v zápase lepší než oni.”

“Mrzí mě to, Stáňo. Nechtěl jsem zranit tvé city, ale musím být čestný. Skutečně jsem se nesnažil a ty jsi mě zastihla nepřipraveného, zlato.”

“Dobře tedy, strýčku. Pojďme zápasit ještě jednou a slib, že tentokrát budeš připraven. Bez výmluv. Sundej si košili a kalhoty a zápas ve spodkách. Mockrát jsem tě viděla v boxerkách a je to jako trenky.”

“Dobrá, ano, Stáňo, ale nechci tě vidět naštvanou když prohraješ. Je to jen malá přátelská soutěž. Dobře?”

Stáňa na chvilku zmlkla, podívala se dolu na nohy a zamumlala: “To je vše co chci, strýčku. Poctivý zápas. Když prohraji, prohraji, ale jestli zvítězím, chci abys byl natolik velký a nevymlouval se, ale pogratuloval mi. Ujednáno?”

Jindřich si svlékl svrchní oděv a položil ho na gauč. Potom se vrátil na žíněnku, usmíval se a podával jí ruku. Ujednáno.”

Cítil se trochu nepříjemně když tam stál v tričku a boxerkách a částečný důvod byl i v tom, že se zbavil výmluvy, že se v oblečení nemůže dobře pohybovat. Skutečným důvodem ale bylo, že ho Stáňa jasně porazila, ale byl odhodlán nepřipustit, aby se to opakovalo.

Tentokrát byl pozornější když se k sobě přibližovali. Oba se natáhli a vzájemně se uchopili za hlavou... Jindřich táhl dolů, ale její mladé pružné tělo se nevzdávalo. Pak se zkusil rychle sehnout a uchopit ji za nohy, ale chytil jen jednu. Zvedl její nohu vysoko do vzduchu, že jí prsty ukazovaly ke stropu, ale protože měla gymnastickou průpravu, neztratila rovnováhu a nespadla.

Jindřich se otočil a dostal se za ni a se svou váhovou převahou se mu podařilo dostat ji na žíněnku. Než ji stačil následovat a otočit ji na lopatky, posadila se a rychle se stočila za něj. Své silné paže provlékla pod jeho a nasadila mu bolestivě plného nelsona. Začala vynakládat sílu a on zjišťoval, že se mu hlava pomalu sklání k žíněnce. Pod tím tlakem ho začaly bolet záda. Aby odlehčil tlaku, který působil bolest, musel si lehnout na břicho. Vztyčil se na rukou a kolenou a snažil se osvobodit, ale byl rychle vrácen zpět na žíněnku. Byla schopna počítat s každým pohybem o který se pokusil. Po čele mu začal stékat pot jak jeho tělo opouštěla energie. Paže a nohy měl jako z olova a po deseti minutách věděl, že znovu podlehne pod rukama své mladé neteře.

Stáňa se posunula stranou, podvlékla Henrymu svoji paži pod jeho a pak ji vsunula nahoru kolem jeho krku. Pomalu ho začala otáčet s břicha na záda. Jindřich nekladl žádný odpor když cítil jak se vršek jeho trupu pomalu otáčí následovaný hýžděmi a nohama.

Znovu ležel na lopatkách. Jedna Stánina paže se mu dostala do zátylku a druhá pod nohy. Spojila obě ruce a držela ho pevně v bolestivé zajištěné kolébce. Každá část jeho energie byla vyčerpaná a byl zcela ovládnutý silnou čtrnáctkou.

Držela bezpečně jeho hýždě ve vzduchu a čekala.

“Dobrá, dobrá, vyhrála jsi Stáňo... čestně a přímo.”

Jindřich nikdy ještě neviděl svoji mladou neteř tak nadšenou.

Vyskočila do vzduchu a pak se podívala zpátky dolů na Jindřicha a docházelo jí co právě udělala. Měla svého strýce ráda a nechtěla, aby se cítil zle.

“Je mi líto, strýčku, ale neřeknu nic mamince jestli nechceš.”

“Bez problému, zlato. Dal jsem do toho všechno co ve mně bylo, ale tys mě dvakrát porazila .....bez výmluv. V zápase jsi lepší.”

Po vřelém objetí a díkách brala Stáňa schody po dvou aby mamince sdělila výsledek. Jindřich zůstal dole sám aby lapal po dechu a divil se jak přesvědčivě byl poražen.