Shledání v jižní Kalifornii 3 Valerafon, překlad Eager Victim Dokončení Když jsem se probudil, slyšel jsem zpívat ptáky. Bylo zjevně ráno. Nemohl jsem si vzpomenout na cestu zpátky z pláže, ale vše ostatní jsem měl v živé paměti. Ležel jsem pár minut na posteli a snažil se pročistit si hlavu. Zároveň jsem si připomínal vše, co se stalo včera, zvlášť na pláži. Když jsem se konečně vrátil do reality, zjistil jsem, že mám erekci. Polekalo mě to. Co to se mnou Tracie udělala? Začínal jsem se do ní zamilovávat, nebo to byla jen fyziologická reakce na její nádherné tělo? Nebo tak trochu obojí? Mé sebezpytování bylo brzy přerušeno Traciným příchodem. Dlouhými kroky dorazilo k mé posteli, pohlédla na mě přísně ve velmi dominantní póze s rukama složenýma na prsou.Ze způsobu, jakým na mě hleděla, jsem uhádl, že má z něčeho radost. Ano, trénink pokračuje celkem úspěšně, pomyslela si. Zdá se, že je každým dnem křehčí a poddajnější. Nevydala okamžitě rozkazy jako obvykle. Místo toho na mě chvíli jen zírala, jako bych byl hlavní chod a ona týden nejedla. Tracie ještě chvíli přemítala o svém muži, a pak si tiše zrekapitulovala své plány na tento den. Kochala se přitom svou chytrostí. Počkej, až zjistíš, co mám na tebe nachystáno, pomyslela si. Nemůžu se dočkat, jak se budeš tvářit. Zatímco si mě prohlížela, já s prohlížel ji. Dnes měla na sobě úžasné růžové bikinky. Růžová byla její barva. Seděla perfektně k jejím zlatým vlasům a temně opálenému tělu. Díval jsem se na ni zpod deky a žasl, kolik různých bikin vlastní. Nakonec vydala rozkaz. „Pojď sem, ospalče, je čas vstávat!“ Neochotně jsem odhodil deku a vstal, a náhle si uvědomil, že jsem nahý. Přikryl jsem se dlaní a hledal nějaké oblečení, ale tam, kde jsem je večer zahodil, nic nebylo. Tracie zareagovala na mou stydlivost: „Jako bych už neviděla ty tvoje poklady, Třasořitko. Vzpomínáš si na včerejšek?“ Jak bych mohl zapomenout. Chystala se k odchodu a vydala poslední rozkaz. „Potkáme se v tělocvičně za pět minut. A nenuť mě, abych si tě vyzvedla osobně. V té chvíli jsem úplně zapomněl na svou stydlivost, zhroutil se na okraj postele a díval se, jak stojí u dveří. Seděl jsem a dumal, co mě asi dneska čeká. Tracie stála a dívala se a pak s potěšením dodala: „A nezapomeň, přijď tak jak jsi!“ Díval jsem se za ní a pak pohlédl dolů na svou nahotu. Neměl jsem čas dělat si starosti s falešným studem. Musel jsem reagovat na její hrozbu. Měl jsem jen pět minut na sprchu a holení, a tak jsem se pohnul jako když střelí. Běžel jsem do koupelny a věděl jsem, že nechci, aby si Tracie pro mě přišla. Kdyby se tak stalo, určitě bych byl potrestán. K mému překvapení jsem po sprše nenašel ve svém pokoji ani kousek oblečení, kromě županu. Co udělala s mými šaty? Neměl jsem čas dělat si starosti. Rychle jsem se zabalil do županu a běžel dolů po schodech. Když jsem vešel, Tracie zpracovávala těžký boxovací pytel. Okamžitě jsem si postěžoval? „Tracie, kde jsou mé šaty?“ Zastavila se a přešla ke mně. Jako vždy, sebejistota mě v její blízkosti opustila. Nezlobila se však, jen ukázala prstem ke stolu a odpověděla: „Tam najdeš všechno, co budeš potřebovat po zbytek svého pobytu.“ Když sjsem šel okolo ní, strhla ze mě župan. Zkoušel jsem nevzdorovat. Vzpomněl jsem si, že mě varovala. Kromě toho mě víc zajímal stůl plný šatstva. Když jsem tam dorazil, našel jsem pastelová krátká trička a kotníkové ponožky odpovídající barvy, úhledně položené na každém tričku. Napočítal jsem sedm triček a sedm pár ponožek. Začalo mi svítat – jeden pár na každý den v týdnu. Tracie šla za mnou ke stolu a řekla tónem nepřipouštějícím odporu: “To je tvůj šatník po celou dobu, co tu ještě budeš!“ Byl jsem zmatený a zeptal jsem se trochu důrazněji než obvykle: „Tričko a ponožky? A kde je zbytek?“ Zareagovala jako obvykle. Rozesmála se. Pak popadla jednu ponožku, strčila mi ji do tváře a zazpívala: „Pozdrav pana Botičku! … Pro mě to je ponožka. Pro tebe to bude suspenzor!“ Čelist mi musela klesnout, protože se Tracie znovu rozesmála. Pak mi předvedla, jak si mám ponožku nasadit. Přetáhla ji přes svou pěst a zazpívala: „Bude ti sedět jedna báseň.“ „Tracie, nemůžu to takhle nosit!“ na víc jsem se nezmohl. Ignorovala mou poznámku a předestřela mi velmi důrazně mé možnosti. „Buď si to takhle oblečeš sám, nebo to udělám za tebe.“ Mé možnosti byly velmi ohraničené. Rozhodl jsem se a odešel do koupelny. Zjistil jsem, že mi oba kusy oděvu perfektně sednou. Trochu se mi ulevilo, když jsem zjistil, že tričko se dá stáhnout dolů přes ten neobvyklý suspenzor. Trochu to uklidnilo mou stydlivost, ale když jsem si uvědomil, že celou dobu budu nosit jen to a nic jiného, pochopil jsem, že Tracie začíná ovládat každý aspekt mého života. To pomyšlení bylo velmi ponižující. Začínal jsem být pouhým stínem svého dřívějšího já, předělán podle jejích požadavků. Jakmile jsem se znovu objevil, vypadala nadšená mým vzhledem. „To je ale roztomilý cvičební úbor!“ prohlásila. Musel jsem se před ní předvádět jako model. Zatímco jsem kráčel k ní, udělala prstem kruh. Zhluboka jsem se nadechl a začal se na místě otáčet. Pozorovala šou se stále širším úsměvem. Nakonec se ohnula, nadzvedla mi tričko a přikryla ponožku svou velkou dlaní. "Dokonalé!" prohlásila, "naprosto dokonalé!" Chvíli ješčtě zkoumala, jak ponožka sedí, pak ji pustila, štípla mě do tváře, popadla za ruku a vedla k místu, kde se na podlaze válelo několik činek. "Zkus nějakou činku!" navrhla. Nezkoušel jsem obouruční činky. Věděl jsem, že je neuzvednu. Ale byla tam jednoruční činka, o které jsem si myslel, že bych ji mohl zvládnout.S největším úsilím jsem ji zvedl pomocí obou rukou až do úrovně pasu. Po této demonstraci mužnosti mi svaly vypověděly službu a činka dopadla tvrdě na žíněnku. Tracie jen nevěřícně potřásla hlavou na mou ukázku hrubé síly. Alespoň že se nesmála. Poté jsem byl odveden k velkému boxovacímu pytli, se kterým Tracie cvičila, když jsem přišel. Udělala pohyb, který mě vyzýval, abych šel k němu, a tak jsem poslechl. Udeřil jsem několikrát ze všech sil, ale pytel se jen taktak pohnul. "No tak, dej to toho všechno, " naléhala. Dal jsem celou svou sílu do několika desítek úderů. Nakonec jsem musel přestat, úplně vyčerpaný. Pytel se jen lehce kolébal po všech těch ranách, které jsem mu právě uštědřil. Podíval jsem se na Tracie, která zakroutila očima a potřásla hlavou. "Bože, Třasořitko, ty jsi ještě slabší, než vypadáš!" řekla. Nečekala na odpověď, zaujala bojovou pozici, otočila se ke mně a řekla, jako by byla můj trenér: „Dívej se!“ Její útok na boxovací pytel měl výraznější výsledky. Každá tvrdá rána, po které jsem se nedobrovolně otřásl, se pytel mohutně zhoupl. Do poslední rány vložila plnou sílu, a udeřila pytel tak tvrdě, že vylétl až do vodorovné polohy, neuvěřitelně dlouho tam zůstal a pak se zhoupl dolů. Díval sem se ještě chvíli na pytel, který se stále houpal ze strany na stranu, a pak jsem se otočil k Tracie a hleděl na ni s obdivem. Usmála se, poslala mi pusu a řekla sladce: „Vidíš, se mnou budeš vždycky v bezpečí.“ Začínal jsem jí to věřit, její další slova však ve mně vyvolala paniku. „Dobře, Řitko, teď popadni pytel a podrž mi ho.“ Jen jsem na ni zíral, strachy neschopen pohybu.“ „No tak,“ poroučela. Zdráhavě jsem se pokusil chytit pytel, který se stále mohutně houpal a jehož setrvačnost mě okamžitě poslala k zemi. Dosedl jsem na zadek, což vyvolalo Tracin srdečný smích. Nakonec se mi ho podařilo zpomalit natolik, že jsem ho dokázal uchopit a udržet v klidu. Krátce poté jsem uslyšel mohutné žuchnutí a vzpomínám si jen, jak jsem letěl vzduchem a dopadl na zem asi jeden a půl metru od pytle. Tracie přiběhl ke mně a řekla soucitně: „No, možná to nebyl tak dobrý nápad.“ Nejistě jsem vstal, a okamžitě upadl do jejího čekajícího náručí. Ale ještě nebyl konec. Znovu mě vytáhla na roztřesené nohy a přešli jsme ruku v ruce k dalšímu nářadí. Byl to znovu boxovací pytel, tentokrát zavěšený na řemenech. Tracie nezačala s údery, místo toho prohlásila, že mi teď předvede, jak se cvičí s činkami. Byl jsem rád, že se tentokrát nemusím účastnit. Pak Tracie sundala pytel z háku, na který byl zavěšen, a její úmysl mi začal být zřejmější. Udělala pár kroků a podala můj nosič. Začal jsem couvat a prosit: „Bože, Tracie, prosím, ne!“ Přešla ke mně a oznámila: „Budu tady mávat s několika velmi těžkými činkami, a protože jsi tak malý a slabý, chci tě mít na bezpečném místě.“ Nesouhlasil jsem s ní, ale to samozřejmě vůbec nic nezměnilo. Přitlačila mě do rohu a neměl jsem moc možností na výběr. Dala nosič dolů a já do něj stoupl. Jakmile jsem byl uvnitř, zvedla mě jednou rukou, odnesla mě k háku a pověsila mě tam. Mé nohy v nosiči se kolébaly asi půl metru nad zemí, takže jsme si hleděli z očí do očí. Musel jsem připustit, že mám z tohoto místa skvělý výhled na nadcházející šou. Jakmile jsem visel na místě, Tracie couvla o krok a obdivovala svou práci. Když mě viděla, jak uboze visím a kymácím se před ní, hluboce vzdychla a poznamenala: „Lituji, Řitko, ale když ty jsi tak roztomilý! .. A jen se podívej, jak Pan Botička vykukuje!“ Neviděl jsem, ale cítil, jak mé intimní partie přikryté ponožkou vyčuhují z prostředního otvoru nosiče. Mohlo by být hůř? Znovu mě Tracie ponořila do takových hlubin ponížení, o kterých jsem si nedovedl ani představit, že existují. Po dokončení příprav Tracie začala pomalu a svůdně tančit. Pohybovala svým velkým tělem rytmicky a s půvabem, který mě zaskočil, a byl zatraceně sexy. Když si všimla, že získala mou plnou pozornost, usmála se svým typickým způsobem, odtančila k stereo věži a pustila rockovou hudbu. Hudba ji musela zlepšit i náladu na vzpírání, protože přetančila k činkám a okamžitě zahájila svou sestavu. Řekl bych, že tanec byl odměnou navíc pro mě. Musím připustit, že při tanci vypadala neuvěřitelně sexy. Její velké tělo se pohybovalo přesně v rytmu hudby a byla tak úžasně stavěná a tak božsky nádherná, že mě tahle kombinace naprosto a úplně dostala. I při vzpírání se držela v rytmu hudby. Byl to opravdu úžasný pohled. Její svaly se napínaly pod obrovskou tíhou činek, ale nepoddávaly se, a nakonec přemohly dokonce i jejich obrovskou hmotnost. Její svaly byly možná mladé, ale skrývaly obrovskou sílu, naprosto neúměrnou jejímu věku. Díval jsem se, jak se postupně napínají různé svalové skupiny podle toho, jaké cvičení si zvolila, a byl jsem zcela hypnotizován jejím opáleným a vypracovaným tělem. Cítil jsem, jak mé vlastní tělo reaguje na její silové, ale graciézní pohyby. Zjistil jsem, že pan Botička vyčuhuje víc a víc ze svého pelíšku. Neměl jsem kontrolu ani nad tímhle. Tracin oděv, její úžasné tělo a její sestava cviků byla prostě příliš, než aby to muž mohl vidět a zůstat klidný. Tracie pokračovala v posilování a já poprvé pohlédl do zrcadla přímo naproti mně. Viděl jsem v něm její obraz, ale i svůj. Byl to smyslů zbavující kontrast. Tady jsem byl já, kolébající se nad zemí, naprosto bezmocný, zatímco Tracie, mladá, zářivá a ve všech směrech silná kráska překonávala titánskou váhu činek, se kterými se potýkala. Byla dokonalou atletkou, nejvyšší formou ženství. Byl jsem zcela pohlcen pohledem na ni. Bylo to, jako by její krása a síla přeměňovaly pouhé svaly na něco vyššího, téměř božského. Pomalu jsem upadal víc a víc v moc kouzla této čarodějky. Mezi jednotlivými cviky Tracie tančila kolem a svůdně se přede mnou houpala dopředu a dozadu v rytmu hudby. Připomínalo mi to nějaký domorodý tanec plodnosti, a každý pohyb mě naprosto uchvacoval. Když tančila přede mnou, bylo to tak vzrušující, že jsem se opravdu cítil naprosto ztracen, a své pocity jsem dal najevo i jinak. Byl jsem tvrdý jako ocelový prut, a pan Botička trčel ze svého otvoru tak, že už to dál nešlo. Občas přerušila tanec a štípla mě do nosu nebo lehce políbila na rty. Plnila mě touhou a žádostí tak, že jsem dokonce po ní sáhl, ale rychle uhnula z dosahu a nechala mé paže chytat pouhý vzduch. Jakmile jsem paže stáhl, přitančila znovu a hravě stiskla pana Botičku. Zatočila se mi hlava a málem jsem omdlel chtíčem a pocity, které mi zaplavily mysl. Věděl jsem, že je šťastná z toho, jak na ni reaguji, a bože, tentokrát mě opravdu dostala. Než odešla, aby pokračovala ve cvičení, podívala se dolů na pana Botičku a ještě jednou ho stiskla. Má horečnatá reakce byla přesně to, na co čekala. Řekla mi pyšně: „Díky za poklonu, Řitko. Beru ten tvůj třas jako jeden z největších komplimentů, jaké jsem kdy dostala.“ A pak odtančila zpět k činkám. Asi o deset minut později, když dokončila sestavu cviků, Tracie znovu přitančila, věnovala mi dech beroucí úsměv, a zadívala se mi hluboko do očí. Byl jsem fascinován a bezmocně jsem jí pohled oplatil. V té chvíli jsem pochopil, že dokonce i její oči porazí moje. Nakonec přerušila kontakt očí, otočila se a přešla k hifi věži. Na půl cestě se shýbla a zvedla ručník, čímž mi nabídla poslední nádherný pohled. Obraz, kterým jsem se nyní kochal, musel být hluboko zapsán v mužských genech. Byl to spolu s pohledem na Tracinu tvář nejkrásnější výjev, jaký jsem kdy v životě viděl. Tracie se na pár vteřin zastavila a otřela se ručníkem, přičemž po mně stále tu a tam pokukovala. Zvýrazňovala každý pohyb a předváděla mi pomalu jednu část těla za druhou. I tyto prosté pohyby mi připadaly neuvěřitelně sexy. Než vypnula hudbu, otočila se a poslala mi další polibek, a pak zády ke mně zavrtěla zadkem. Pan Botička zareagoval také, a stěží mu to mohu vyčítat. Zdálky jsem obdivoval celou její ženskost. Modrozelené oči, malý zdvižený nosík, vysoké lícní kosti a dokonalé zuby korunované zlatými kadeřemi jí dávaly vzhled dívky z titulních stran časopisů. Sám tento obal by dokázal jakéhokoli muže zbavit dechu. A když k tomu přidáte, ne, když to znásobíte její svalnatou postavou a mladým vzhledem, je výsledkem nejpřitažlivější žena na této planetě. Přes to všechno však mi stále brnkala na nervy a tak mě zahanbovala, že bolelo už jen být blízko ní. Přes toto pomyšlení jsem na ni chtivě zíral a pochopil jsem, že je ztělesněním tak matoucí směsi kontrastů, že ji nikdy nemohu zcela pochopit. Jakmile byla hudba vypnutá, přišla zpátky a znovu popadla pana Botičku. Ten zareagoval tak, jak se dalo čekat. Bylo to jako by mělsvou vlastní hlavu. Zatímco ho držela, sdělila mi nejnovější zprávu, a byla to další bomba. „Třasořitko, , přišel čas na tvou koupel, a když budeš hodný, možná ještě trochu onanovacího krému.“ ----------------------------------------- Druhý den ráno jsem ležel v posteli a promítal si včerejší události. Tracie měla ve své povaze víc než jen trochu nápaditosti. Napadlo mě, jestli mé utrpení již dosáhlo vrcholu. Vzpomínal jsem na všechny její nápady, nosič, dětská sedačka v autě, a nakonec ten nejvíc ponižující, pan Botička. Pořád jsem se pokoušel nějak srovnat s panem Botičkou. Mohl jsem jen doufat, že jejímu mladému rozoumku už došly nápady. Nakonec jsem se v duchu vrátil ke koupeli, které jsem byl podroben. Se zahanbením jsem si vzpomněl, jak úžasný to byl pocit. Tracie seděla na boku vany, zatímco já jsem stál mezi jejíma krásnýma dlouhýma nohama. Přestože jsem stál a ona seděla, naše výška byla skoro stejná. Natírala mě nějakým druhem tekutého mýdla a dávala pozor, aby nevynechala žádnou část mého těla, pak mě zvedla a držela pod teplým proudem vody celou běčnost. Byl to tak báječný pocit. Bylo to poprvé, co jsem ji viděl úplně nahou. Nevypadala ani trochu ostýchavě. Myslím, že když vypadáte jako Tracie, jste zvyklí, že na vás lidi zírají. Pak mě osušila bílým ručníkem, zabalila mě do něj, a odnesla v náručí do mého pokoje. Pak jsem dostal další dávku onanovacího krému. Řekl bych, že jsem byl velmi hodný chlapeček. Tentokrát byl orgasmus ještě lepší než poprvé. Začínal se mi zdát, že začínám být závislý na Traciných speciálních aplikačních metodách. Zbytek dne jsem byl ponechán sám sobě. Tracie zmizela okolo sedmé a neviděl jsem ji celý večer. Rozhodl jsem se, že si o ni raději nebudu dělat starosti, stejně jsem neměl žádný vliv na to, co dělá. Než odešla, řekla mi, abych byl u bazénu v deset ráno, a ani o vteřinu později. Měli jsme si užít trochu legrace při koupání. Znělo to trochu podezřele, ale rozhodně lépe než horolezectví nebo surfing. Zhruba za deset minut deset jsem sklouzl z postele, oblékl si tričko určené pro tento den a odpovídající ponožku na pana Botičku. Jakmile jsem byl oblečen, pokud se tomu tak dá říkat, vrátil se starý pocit zahanbení. Zdálo se, že každý další den ztrácím kus své sebeúcty. Chtěl jsem se jí postavit, ale ty její svaly mi každý podobný nápad vyhnaly z hlavy. Sešel jsem dolů, rychle zhltl nějaké lupínky a pospíchal k bazénu. Oddechl jsem si, protože Tracie nebyla nikde v dohledu. Nenáviděl jsem svůj podivný vzhled korunovaný panem Botičkou. Doufal jsem, že mi Tracie na plavání vrátí moje plavky, ale bylo to pravděpodobně jen zbožné přání. Neměl jsem žádné zvláštní pokyny, a tak jsem se jen poflakoval kolem bazénu, a pak jsem si sedl na kraj s nohama ve vodě a čekal na Tracin příchod. Trvalo to skoro půl hodiny, než se ukázala. Nachystala si další velké entrée a já byl její obecenstvo. Dnes měla na sobě bílé sportovní jednodílné plavky, které vypadaly, jako by jí je na tělo nastříkal sprejem Earl Schieb. Velkými rudými písmeny bylo na prsou napsáno U.S.A. Písmena byly o něco větší, než asi měly být, protože její prsa napínala elastické plavky k prasknutí. Když se přiblížila, otočila se přede mnou velmi pomalu, tak, abych si ji mohl pořádně prohlédnout. „Tak co říkáš? … Připravena na olympiádu?“ zeptala se velmi vážně. „Jsi úžasná!“ vyhrkl jsem bez přemýšlení a přesně tak jsem to myslel. To jí vyloudilo na tváři jeden z těch dech beroucích úsměvů. Nemohl jsem si nevšimnout, jak krásně její bílé plavky kontrastovaly se skvěle opáleným tělem. Díval jsem se na ni s úžasem a obdivem, a stále nemohl pochopit, že tato neuvěřitelně stavěná vysoká blondýna je patnáctiletou dívkou, kterou jsem ještě před několika lety považoval za malou otravu a snažil se jí zbavit. Poté, co mi předvedla plavky, sedla si vedle mě na kraj bazénu. Viděl jsem, jak sejí na tvář vrátil potměšilý výraz. Věděl jsem, že něco chystá, a taky jsem věděl, že nebudu muset čekat dlouho a dozvím se, co to je. Podívala se na mě a pak poklepala na malou pneumatiku kolem mého pasu. Konstatovala: „Řitko, myslím, že bys měl začít cvičit sklapovačky, sáhni si na tohle.“ Tracie narovnala záda a dovolila mi, abych si sáhl na skálopevné svaly jejího břicha. Cítil jsem, jak se mi začíná třást ruka, když jsem ucítil ocelové pláty, kterým říkala břicho. Bylo to jako vždycky, pokaždé, když mě Tracie přinutila sáhnout si na některou svalovou skupinu jejího neuvěřitelného mladého atletického těla, vždycky jsem se roztřásl. Nedokázal jsem to ovládnout, a věděl jsem , že jí to dělá moc dobře. Koneckonců, proto mi dala přezdívku Třasořitka. Milovala mou reakci stejně, jako jsem ji já nenáviděl. Připomínalo mi to, jak jsem vedle ní bezmocný. Netrvalo dlouho a pochopil jsem, že budeme hrát hru kdo je lepší. „Nahni se dozadu a ukaž mi triceps,“ přikázala. Poslechl jsem a napnul paži, jak jen to šlo. Tracie zareagovala dalším zahihňáním a pak mi jemně stiskla bledý a měkký sval na jedné paži. Byl jsem jí vděčný, že ho nestiskla víc, ale dnes jí zjevně šlo hlavně o porovnávání. Potřásla hlavou a napodobila mou pózu. Věděl jsem, co se ode mě čeká. Třesoucí se rukou jsem si sáhl na ocelové lana, které byly výsledkem jejího pohybu. Muži by měli mít lepší horní část těla, ale Tracie mě překonávala o tolik, že to bylo až k smíchu. Další její požadavek se dal čekat. „Zvedni a napni nohu,“ poručila. Zvedl jsem pravou nohu a napnul ji, jak nejlépe jsem dovedl. Má tvář se změnila v masku odhodlání a dal jsem do toho všechno. Mé nejlepší úsilí vyvolalo jen další smích ze strany Tracie . Vzápětí zopakovala můj pohyb. Naše nohy byly přesně vedle sebe, natažené, takže je bylo možné snadno porovnat. I když se mi noha třásla úsilím, nemohl jsem zároveň neobdivovat její. Její bronzové a silné svaly absolutně předčily mé. Svaly na její noze doslova vibrovaly silou, ale přesto byly na pohled tak neuvěřitelně ženské. Byla to dokonalá ženská noha, dlouhatánská, krásně tvarovaná a s takovou vyrýsovaností svalů, o které si většina žen může jen nechat zdát. A stejně tak o ní mohla snít většina mužů v erotických snech. Posunul jsem pohled od její nohy tak, abych viděl zároveň i svoji a mohl je porovnat. Má třesoucí se moha vypadala vedle její jako párátko. Při srovnání jsem si připadal jako malé dítě sedící vedle matky, ale bylo tu několik podstatných rozdílů. Byl jsem dospělý muž a Tracie pořád ještě dívka v pubertě. A malé dítě by určitě nezíralo na nohu své matky jako já na její. Tracie se těšila mou reakcí jako obvykle. „No tak, užívej si trochu života! … Sáhni si!“ přikázala. Nepřehlédnutelně třesoucí se rukou jsem se zdráhavě dotkl jejího masivního skálopevného stehna. Mou bezprostřední reakcí bylo po dotyku ihned stáhnout ruku zpět. Tracie se zasmála a řekla velmi žoviálně: „No tak, sáhni si! Vyzkoušej si, jak pevné jsou ty svaly! Ta noha tě nekousne!“ Polkl jsem a vklouzl do vody hned vedle té překrásné ženské nohy. Celá má pozornost, celý můj svět se soustředil na tu úžasnou nohu přede mnou. Nejprve jsem sáhl jednou rukou, pak oběma a pak jsem ji stiskl oběma rukama ze všech sil, ve snaze ji zmáčknout. Ani se nepohnula, ale dotek byl tak příjemný! Pomalu se mé ruce přestaly snažit dobývat a začaly něžně hladit. Tracie si ihned všimla změny a usmála se. "Neboj se, polib ji!" zaslechl jsem hlas shůry. Znělo to jako dobrý nápad a tak jsem objal pažemi masivní, ale nádherné stehno a něžně ho políbil. Tentokrát jsem seshora uslyšel hihňání, a pak další návrh. "Obejmi ji!" Mé paže se ještě jednou pokusily obejmout ženské maso a když se jim to konečně podařilo, položil jsem něžně tvář na nádhernou křivku a přitáhl stehno pevně k sobě. Tracie fascinovaně zírala. Začíná být závislý na tom mém velkém těle. To je tak super. Nesmím zapomenout tohle později prozkoumat hlouběji. Nakonec vklouzla do vody vedle mne a řekla trochu nažhaveným hlasem: „Teď dost obdivování svalů, mám pro tebe místo toho malý test.“ Neochotně jsem se vrátil z čirého vytržení do skutečného světa. Zatímco mluvila, jemně mě zvedla zpět na roh bazénu. Zůstal jsem sedět čelem k Tracie, která byla v bazénu obrácená ke mně. Když znovu promluvila, připomněla mi živou vzpomínku: „Vzpomínáš si na naše zkoušky síly. Myslím, že jeden malý test se bude hodit.“ Nebyl jsem si jist, co se ode mě čeká, ale tušil jsem, že budu zase poražen a zahanben jako obvykle. Začala tím, že mi sundala košili. Nezkoušel jsem se bránit. Kdyby byla Borgem, mohla by říci, že odpor je marný, a měla by pravdu. Poté, co mi sundala košili, vyskočil na světlo již zvlhlý pan Botička. Ze směru Tracie zaznělo uchichtnutí. Když jsem byl dostatečně připraven, Tracie mi objala záda jednou paží, druhou mě popadla kolem nohou, a znovu mě zvedla a přenesla do bazénu. Levou paží mě stále objímala záda, a pravou rukou mě chytila za pravou nohu. „Teď napni nohu a drž ji rovně,“ poručila. Jakmile jsem poslechl, řekla s úsměvem, „Teď uvidíme, co je silnější, tvá velká silná mužská noha nebo má křehká dívčí ručka.“ Neřekl bych, že její ručka byla příliš křehká. Měla pár bicepsů, který se vymykal popisu. Myslím, že jen chtěla, abych se cítil ještě víc ponížený. Opravdu jsem zkusil udržet nohu nataženou, ale během několika vteřin má noha byla přemožena a přitlačena k mé hrudi. „Bože, to bylo lehké,“ řekla sexy hlasem, „možná se tvé druhé noze povede lépe?“ Nevedlo. I druhá má noha byla za chvíli přitlačena k hrudi.Tentokrát mě v této pozici chvíli podržela. Znovu mi to ukázalo, jak úplně bezmocný jsem proti Traciným svalům. Bylo mi dvacet jedna, ale tahle patnáctiletá holka mi byla nadřazená v každém směru. Poté, co bylo bolestně zřejmé, že nemohu pohnout ani svalem, dokud mi to Tracie nedovolí, povolila tlak a upravila mou polohu. Byl čas na oslavu vítězství. Držela mě v podpaží a zvedla triumfálně vysoko na hlavu. Jakmile jsem byl bezpečně na místě, věnovala mi další dech beroucí úsměv a zadívala se mi hluboko do očí. "Tak co, udělala jsem na tebe dojem? " zeptala se. Neodpověděl jsem, ale podíval jsem se dolů na velmi zvlhlého pana Botičku, který odpověděl za mě. Ve stejné chvíli se promočená ponožka sesmekla a odhalila můj penis Tracinu pobavenému pohledu. Tracie se smála tak srdečně, že mě málem pustila. Byla to poslední kapka. Bylo to,jako by někdo pro Tracie položil třešničku na nedělní dort. Naopak já jsem dosáhl nových výšin neuvěřitelné hanby a ponížení, jak jsem tak bezmocně visel na jejích pažích, zatímco se smála a smála. Jakmile ji smích přešel, jemně mě dala dolů a velmi něžně objala. „Jsi úplně jako ze snu,“ řekla mi,zatímco mě objala a vzdechla. Pro ni to bylo něžné objetí, ale já jsem si připadal jako ve svěráku. Visel jsem jí bezvládně v náručí, zcela nahý. Zaječel jsem téměř okamžitě: „Prosím, Tracie! Rozmačkáš mě!“ Myslím, že mi nevěřila. Asi ji ani nenapadlo, že by mě mohla mačkat příliš tvrdě. "Třasořitko, ty jsi tak sladce slabý a bezmocný.“ Nakonec ji to přestalo bavit a povolila. Znovu jsem byl úplně vyčerpán, zatímco ona se ani nezadýchala, a ani se doopravdy nesnažila vyvinout nějaké úsilí. Znovu jsem si bolestně uvědomil, že veškerá má energie a soustředění byla vyčerpána jejím velkým tělem. Pochopil jsem, že jakákoli sportovní soutěž s ní, jakmile by použila větší podíl své síly a potenciálu, by byla naprosto mimo mé možnosti, a to jí bylo teprve patnáct. Jakmile povolila objetí, doplavala ráznými tempy se mnou v pevném závěsu na hluboký konec bazénu k žebříku vedoucímu pod vodu. Pustila mě a chytila se zespodu za žebřík. Zkoušel jsem odplavat pryč, ale zachytila mě nohama a rychle zastavila můj pohyb. Prakticky ve stejné chvíli jsem byl vyzdvižen z vody. Pohyboval jsem se nahoru a dolů, nahoru a dolů. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil že mě používá jako kotníkové závaží pro posilování nohou. Kmital jsem nahoru a dolů, nahoru a dolů. Začal jsem počítat později, ale napočítal jsem přes třicet opakování. Neviděl jsem na ni přitom, ale byl jsem si jist, že to musel být velkolepý pohled. Pak se Tracie rozhodla vzít mě zpátky na mělký konec a podniknout se mnou pár dalších experimentů. Tentokrát jsem se octl v novém druhu chvatu. Popadla mě za zadek a držela vzhůru jen na dlani jedné ruky. „Počkej chvíli, Tracie, tohle už zašlo příliš daleko,“ prohlásil jsem. „Pššš! Je to tak príma! Měl by ses vidět,“ okřikla mě. „Jsem rád, že nemůžu!“ odsekl jsem. Při dalším pokusu Tracie zjistila, že mě může používat jako činku pro bicepsové shyby jednou rukou. „To je skvělé! Řekla. „Čím výš tě zdvihnu z vody, tím víc mi zatěžuješ ruku.“ Nahoru a dolů, nahoru a dolů jsem se stoupal a klesal, sedíce na dlani jedné ruky patnáctileté dívky. Když měla pocit, že je dost napumpovaná, prohlásila: „Tohle se mi fakt líbí. Asi to bude můj oblíbený cvik.“ Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Tentokrát už jsem překročil všechny hranice hanby. Bylo to, jako by se ta nejhorší noční můra stala realitou. Jak to, že mě tak nádherná mladičká dívka dokáže držet nahého a třesoucího se na dlani jedné ruky? Její síla popírala logiku, ale sám jsem byl důkazem, že to je skutečnost. Konečně shyby skončily a Tracie mě pouze držela na délku paží od sebe, na dlani jedné ruky, těsně nad hladinou vody. To vyvolalo další její poznámku. S úsměvem od ucha k uchu řekla: „Hele, Řitko, věděla jsem, že tě jednou budu mít jako na dlani.“ Nečekala na odpověď, výraz mé tváře byl dostatečně výmluvný. Rozesmála se své slovní hříčce. Aby mě ještě více zranila, stiskla mi nos a dodala: „Ale myslím, že když tě tak držím jednou rukou, dají se s tebou podniknout ještě zábavnější věci.“ Zkroutil jsem obličej při její poznámce, což ji zjevně potěšilo. Postavila mě do bazénu a odplavalo pro něco ke své plážové tašce. Mé nohy byly poněkud roztřesené, ale dokázal jsem stát rovně, s malou pomocí vody, která mě podpírala. Uvědomil jsem si, že po delší době poprvé opět musí nést mé nohy váhu mého těla. Dech se mi zúžil a sevřel se mi žaludek, když jsem uviděl, co Tracie drží v rukou. Když uviděla můj výraz, zazpívala: „Zjistíme, zda je pravda, co tvrdí o tom, že tenhle krém se ve vodě nerozpouští.“ Zavrtěl jsem hlavou a prohlásil hlasitě pro kohokoli, kdo by mě poblíž mohl slyšet: „Jen ne znova onanovací krém!“ Zasmála se mé poznámce, sklouzla zpět do bazénu a s dalším potměšilým úsměvem vyrazila mým směrem. --------------------------------------- Tracie byla unesená. Její vztah s mužem jejích snů pokračoval nádherně. Vyvíjelo se to přesně podle jejích představ. Od soukromé zábavy v bazénu uplynulo několik dnů, a onanovací krém se stal každodenním rituálem. Pokaždé, když si připomněla jeho reakci, musela se usmívat. Tak dokonale vyhovoval jejím specifickým potřebám, a zároveň si také začínal zamilovávat všechny ty různé věci, které prováděla jeho malinkému tělíčku. Musí být její, a to navždy. Jak by mohla žít bez něj? Také začínala být závislá, závislá na tom, co mu prováděla. Jejich vztah dokonce dospěl do bodu, kdy mu vrátila šaty a klíčky od auta a řekla mu, že tento den má úplně pro sebe. Může si dělat, co chce. Vzpomněla si, jak se rozzářil. Jediné, co jí trápilo, byl kalendář. Čas letěl příliš rychle. Příští týden se jejich rodiče měli vrátit. Co se pak stane? Nechtěla na to ani pomyslet. Věděla, že ji Tomášek má rád a zbožňuje její tělo, ale přesto se jí pořád bránil zuby nehty. Ano, lepšil se, ale stačí jí čas k tomu, aby ho plně vycvičila? Ta hloupá mužská pýcha, pomyslela si. Bylo pro ni naprosto přirozené být dominantní a tím, kdo poroučí. Možná byl starší, ale ona byla nekonečně silnější, a chtěla ho navždy chránit. A kromě toho, nakonec ho vždycky odměnila, bez ohledu na to, jak s ním zacházela předtím. Co víc by mohl chtít? Telefon zazvonil a vytrhl Tracie ze zamyšlení. Zvedla ho, řekla haló a poslouchala…a poslouchala. Když pověsila sluchátko, stěží mohla ukrýt nadšení. Volala její maminka. Změnili plány. Prodej podniku jejího otce se konečně podařil, a překonal nejdivočejší představy jejích rodičů. Její otec spolu s Tomáškovým se rozhodli založit společný podnik, a to vyžadovalo, aby Třískovi prodali dům a nastěhovali se vedle nich. Kvůli novému podniku se jejich dovolená změnila v obchodní cestu, během které museli navštívit klienty daleko na východě. To znamenalo, že budou z domu ne týden, ale ještě dva tři měsíce. Dokonce se Tracie zeptali, zda si myslí, že by Tomáškovi vadilo, kdyby se o ni dál staral. Dostane dobře zaplaceno a bude mít celý dům k dispozici. Tracie musela potlačit hihňání, když odpovídala matce, že to Tomáškovi určitě vadit nebude. Jakoby na něm záleželo, pomyslela si. To snad není pravda, myslela si Tracie a tančila po celé kuchyni. Nemůžu uvěřit, jaké mám štěstí. „Jo! Jo! To je tak boží,“ pokřikovala. Pak se zastavila a pomyslela na Toma. Jak mu to řekne? Jasně, mohla by ho zvednout vysoko nad hlavu, pak mu oznámit velkou novinu a pak ho přitisknout k sobě a políbit na oslavu, ale kdy, při jaké příležitosti? Pak v její nápadité hlavičce blikla odpověď. Večírek na téma! Stejně už přišel čas, aby Tomáška představila svým kamarádkám, a jakou lepší příležitost pro sovu velkou novinu by mohla najít, než těsně před večírkem? Rychle zvedla telefon a zavolala Monice. Zatímco vytáčela číslo, říkala si v duchu, že musí kamarádky pozvat co nejdříve, a že toho na večírek musí ještě tolik připravit. ----------------------------------------- Cítil jsem se docela dobře. Tracie začala přicházet k rozumu. Dnes mi dokonce vrátila šaty a klíčky od auta. Přemýšlel jsem, co udělat s nově nabytou svobodou. Z nějakého důvodu mě ne a ne něco napadnout. A tak jsem prostě sedl do auta a vyrazil. Zjistil jsem, že mířím k té podivné pláži, kam mě před několika dny vzala Tracie. Ale rozhodně jsem neměl v úmyslu navštívit tu část, kde bylo posilovací vybavení. Všiml jsem si několika opuštěných laviček obrácených k moři. Pomyslel jsem si, že by to byla dobrá první zastávka. Mohl jsem se tam uvolnit a dát se trochu dohromady. Vážně jsem potřeboval trochu času jen pro sebe, trochu chlapského času, hodně daleko od nejbližší ženské. Místo, kde bych začal léčit své pošramocené ego. Koneckonců, rodiče se brzy vrátí a tahle noční můra konečně pomine. Vylezl jsem z auta, koupil popcorn a pomalu kráčel k lavičkám. Bylo chladné svěží ráno a cítil jsem spršky mořské vody na tváři. Zhluboka jsem se nadechl a cítil se skvěle, poprvé po hodně dlouhé době. Byl jsem naprosto šťastný. Byl jsem zase chlap a dělal jsem chlapské věci. Jem zase svým pánem, řekl jsem si, Znělo to tak dobře, že jsem si to řekl ještě jednou. Zatímco jsem zíral na oceán, několik racků vtrhlo do mého soukromí. Neobratně jsem jim hodil trochu popcornu. Ani jsem si nevšiml, že si někdo sedl vedle mě, tak jsem byl zabrán do užívání si nově nalezené svobody. Náhle do mého soukromí pronikl hlas. „Víš, že tohle je proti zákonu?“ Otočil jsem se a uviděl vedle sebe policistku. Okamžitě jsem ji poznal. Byla to Emma, kterou jsme tehdy potkali. Úsměv mi zmizel z tváře jako ranní opar v horkém letní dni. Velmi nekompromisním tónem řekla: „Obávám se, že tě budu muset zatknout.“ "Ale já jsem to nevěděl," bránil jsem se. Vstala a vyštěkla rozkaz: „Vztyk! … dej ruce na lavici a roztáhni nohy!“ Poslechl jsem. Můj volný den se měnil v noční můtu. Emma mi přejela rukama po nohách a pak mi stiskl intimní partie. Nebyl jsem schopen slova, zato ona ano. „Tak ty nosíš sebou ukrytou zbraň?“ „Emmo, to je nesmysl! Nemám žádnou…“ Zmlkl jsem uprostřed věty, když jsem pochopil o čem to mluví a uviděl, jak se šklebí. Nemohl jsem připustit, aby se to zase vymklo zpod kontroly. Byl jsem zase muž, pán každé situace. Velmi autoritativním tónem jsem řekl: „Emmo, tahle malá aféra zašla příliš daleko. Je to velká legrace a určitě o tom povím Tracie, až se vrátím domů, ale teď už musím jít.“ Popadla mě za ruku a pořádně stiskla. „Nejdeš nikam, frajere! … Myslím, že mě budeš nejdřív muset pěkně poprosit,“ řekla a stiskla mi zápěstí pevně jako ve svěráku. „Dobře, dobře, pusť mě,“ slyšel jsem se, jak prosím. Povolila, ale jen trochu. Pak řekla: „Teď půjdeme k policejnímu autu. Vidíš, stojí tam vedle tvého.“ Pohlédl jsem tím směrem a uviděl Claru, opírající se o předek auta. Dívala se na nás a ruku držela na ústech, jako by potlačovala smích. Emma nerada čekala. Okamžitě mi stiskla ruku a vynutila ze mě poslušné „Ano“. „Hodný chlapeček,“ řekla sladce. „Teď pojďme, a nezkoušej nic, čeho bys mohl litovat.“ Vykročil jsem. Emma šla vedle mě, a stále držela mé zápěstí v bolestivém stisku. Pro náhodného pozorovatele bychom vypadali jako bychom prostě šli spolu k autu, ale ve skutečnosti jsem zase ztratil kontrolu nad svým osudem. Když jsme dorazili k autu, vyštěkla Emma na Claru rozkaz: „Zavolej na stanici že jsme šli na oběd dřív.“ Clara kývla a vlezla do auta. Emma mě odvedla k zadním dveřím auta, otevřela je a přikázala: „Vlez dovnitř! Když budeš hodný chlapeček, možná tě pustíme dřív za dobré chování.“ Začínal jsem chápat, že můj volný den nebude takový, jaký jsem si představoval. Obešel jsem ji a vlezl dovnitř. Nepustila mi zápěstí, dokud jsem nebyl bezpečně uvnitř. Rozhlédla se, pak vlezla ke mně a začala si sundávat opasek. Odhodila opasek na přední sedadlo řekla tónem, který nevěstil nic dobrého: „Doufá, že to máš rád tvrdě, my s Clarou ano.“ Pak práskla dveřmi a policejní auto couvlo a tiše opustilo parkoviště. -------------------------------------------- Tracie si potichu zpívala, když odpoledne chystala večírek. Dala Tomáškovi na většinu dne volno. Taky mu dala jasné rozkazy. Měl se vrátit do čtyř, nebo… Bůhví proč, ale od posledního svého volného dne byl nějaký náladový, trochu kulhal a vypadal, jako by ho něco bolelo. Když ho na to téma zpovídala, odpověděl jen, že je v pořádku. Dobře, ať už ho trápilo cokoliv, ona to z něj nakonec dostane, ale právě teď měla na mysli něco jiného. Na večírek muselo být všechno připraveno dokonale. Nervózně ještě jednou kontrolovala rekvizity pro všechny skeče. Nosič visel z nylonové šňůry, která byla přivázaná k velkému dubu hned u patia. Tam měl být Tomášek představen jejím kamarádkám. Pověsila také nové tlusté lano vedoucí k stromové chýši kvůli skeči „Dívka z džungle na lovu.“ To bude legrace, pomyslela si. V bazénu plaval malý gumový člun pro skeč „Trosečník a malá mořská víla.“ A samozřejmě všechny činky byly úhledně srovnány v jedné části patio pro první ročník kulturistického a vzpěračského souboje „čtrnáctiletá dívka proti dospělému muži“. Ta měla být důležitým bodem večerního programu, neboť vítěz měl právo na vítězné kolo s poraženým na zádech. A samozřejmě tady byl zlatý hřeb večera. Vpravo u patia byl zahradní stolek, spousta bílých ručníků a čerstvá tuba onanovacího krému. Ukončila přípravy včas. Všechno bylo naprosto dokonalé. Teď už jen aby se včas ukázali Tomáše a hosté. Bude to tak zábavný večer. Nemohla se dočkat, a těšila se taky, až oznámí Tomáškovi tu velkou novinu o rodičích a změně jejich plánů. To by mu mělo udělat opravdu radost, pomyslela si, když líně kráčela zpátky do domu. --------------------------------------- Pospíšil jsem si, abych dorazil přesně ve čtyři. Napadlo mě, co kdybych Tracie neposlechl, ale bylo to doma dost zlé, i když měla dobrou náladu. A kromě toho, výprask na holou nebylo něco, co bych si přál znovu zažít. Jakmile Tracie uslyšela prásknout dveře, seběhla dolů a za několik vteřin jsem se už zase vznášel ve vzduchu nad její hlavou. Nemohl jsem si nevšimnout, že měla na sobě zase ty žluté sexy bikini. Jak jsem tak na ní zíral, zdálo se mi, že má veselou náladou. „Ach, Třasořitko, mám pro tebe skvělé zprávy a jedno velké překvapení navíc! Ale nejdřív ti musím sundat to hloupé mužské oblečení, co máš na sobě.“ Nenáviděl jsem Tracina překvapení, ale hned dvě najednou? To mě opravdu vyděsilo. Měl jsem čas přemýšlet o své situaci, zatímco mě nesla do mého pokoje, hodila mě na postel a doslova ze mě strhala šaty. Viděl jsem výraz její tváře, ze kterého mě mrazilo. Šklebila se, a byla tam i netrpělivost. Ať už byla její překvapení jakákoli, nemohla se dočkat, až mě jimi zahrne. Ale věděl jsem také, že má ráda své hry, a že se všechno dozvím až ve správnou chvíli a za předem určených podmínek. Zůstal jsem proto pasivní a nechal se obléknout do čistého trička a odpovídající botičkové ponožky. Jakmile jsem byl připraven na to, co mě čekalo (ať už to bylo cokoli), posadila si mě na bok a zastavila se u velkého zrcadla, aby si mohla pozorně prohlédnout náš obraz. Naše reakce byla vždycky stejná. Já byl hluboce zahanbený a Tracie nadšená. Po několika chvílích prohlídky Tracie zazpívala: „Dokonalé!“ a pak jsme vyrazili neznámo kam, patrně k mému poslednímu soudu, jak mě napadlo. Vynesla mě na patio. Rozhlédl jsem se kolem a viděl všechny rekvizity a jídlo a pití všude okolo. Než jsem se stačil na něco zeptat, má perspektiva se opět změnila. Během několika vteřin jsem se ocitl vysoko ve vzduchu a hleděl Tracie do modrozelených očí, s nohama houpajícíma se bezmocně půl metru nad zemí kolem jejích vlastních silných údů. Když mě Tracie držela takto, obvykle to znamenalo, že má pro mě nějaké novinky. Připravil jsem se na nejhorší. Hleděla na mě s úsměvem od ucha k uchu a ležérně poznamenala: „Moje máma nedávno volala.“ „Přijedou domů dřív?“ zeptal jsem se s nadějí. Zasmála se a odpověděla s nadšením: „Ne tak docela.“ Při pohledu do její rozzářené tváře jsem pochopil, že přímou odpověď nedostanu. Znovu hrála jednu ze svých her – vypadalo to na hru dvacet otázek. „Tak dobrá, co chtěla?“ zeptal jsem se. „Změnili se jejich plány, to je všechno!“ Její odpověď mě znervóznila. Zdálo se mi, že Tracie si užívá svou hru a moje reakce. Než jsem se stačil zeptat, sdělila mi špatnou zprávu. „Máma říká, že se nevrátí dřív než za pár měsíců, pak říkala něco o pracovní dovolené a ptala se, jestli mi nevadí, když se o tebe budu starat, než se vrátí. Samozřejmě, řekla jsem, že mi to vůbec nevadí.“ Jsem si jistý, že mou reakci uslyšeli až dole pod kopcem. "Neeeeeeeeeee!" zařval jsem. Během příštích několika minut jsem se dozvěděl všechna základní fakta. Někdy během Tracina vysvětlování jsem to vzdal. Poslední kapkou asi byla zpráva, že se má rodina stěhuje do jižní Kalifornie a bude bydlet vedle Tracie. V každém případě jsem poslouchal jako odsouzenec naslouchá rozsudku, který ho posílá na galeje. Mohl jsem jen hádat, jaké důmyslné hry si Tracie vymyslí během několika následujících měsíců. Byl jsem zvědav, zda mi pak zůstane sebenepatrnější zbyteček důstojnosti. Po stručných informacích si mě Tracie přitáhla k sobě a řekla: „Dej mi nohy kolem pasu a ruce kolem krku.“ Instinktivně jsem ji poslechl. Po změně polohy mě pevně objala a silně, ale smyslně mě políbila na rty. Polibek byl dlouhý a rozbušil mi srdce. Nakonec uvolnila mé uvězněné rty a já jí omdlel v náručí. Má reakce musela být přesně to, co chtěla, protože se znovu usmála, a její dech se uklidnil stejně jako můj. Pak si mě přitáhla blíž. Čekal jsem, že mě znovu políbí, ale místo toho jsme se dotkly čely a dívaly se vzájemně zblízka do očí. Nakonec řekla bez dechu: „Třasořitko, jsi můj!“ V té chvíli jsem s ní nemohl nesouhlasit. A kdyby nás někdo viděl, jak podpírá mou chabou tělesnou schránku svým krásným mladým tělem, s mýma nohama kolem pasu a rukama kolem krku, jak mě rukama objímá kolem pasu, přidržuje za zadek a tiskne k sobě v dominantním objetí, nepochybně by dospěl ke stejnému závěru. Nakonec se rozhodla říct mi o večírku a ukázala mi připravené rekvizity. Během prohlídky si mě znovu posadila na bok. Zatímco jsme chodili od jednoho místa k druhému, jen jsem zíral a poslouchal. V té chvíli jsem byl příliš zmatený, než abych dokázal mluvit nebo i jen souvisle přemýšlet. Jsem si jistý, že pro můj stav existuje nějaký lékařský termín. Bylo toho na mě příliš, než abych dokázal normálně reagovat. Stáli jsme s Tracie u bazénu a dívali se na gumový člun, když jsem uslyšel další ženský hlas. „Ahoj, Trace, to jsem já, Monika,“ ozvalo se. Monika vešla dovnitř a zamířila k nám, ale přitom točila hlavou ze strany na stranu a prohlížela si všechny rekvizity na večírek. Poprvé jsem si ji mohl pořádně prohlédnout. Byla to další kalifornská kráska, vysoká a opálená, mladá a krásná. Ve skutečnosti by ji s jejím fantastickým vzhledem a blonďatými kudrnami mohl někdo považovat za Tracinu sestru.Jediný rozdíl mezi nimi byl, že Monika byla o něco málo menší. Odhadoval jsem její výšku na 180 – 185 cm. Měla na sobě kovově modré bikini. Byly křiklavé, ale slušely jí. Jakmile přišla k nám, chvíli mě pozorovala a pak se zeptala: „Hele, Tracey, můžu si prohlédnout zboží?“ Tracie chvíli přemýšlela, ale nakonec kývla, a předala mě do čekajícího náručí další dívky. I když byla o něco menší, neměla Monika absolutně žádné problémy s mou váhou. Velmi rychle jsem se ocitl ve známé pozici vysoko nad hlavou pěkné mladičké blondýnky, která si mě zkoumavě prohlížela. Tracie nás navzájem představila. „Moniko, seznam se s Třasořitkou. Řitko, tohle je má nejlepší kamarádka Monika.“ „Je jako sen!“ byly první slova Moniky. Pohlédl jsem na Tracie a překvapilo mě, že se zamračila. Tracie vzápětí řekla pevným hlasem: „Jen žádné postranní myšlenky, Moniko Lewindowská! Je to striktně soukromý majetek! Stále mě držela vysoko nad hlavou, když se otočila k Tracie a poznamenala: „Nemá bratra? Kolik má roků?“ Tracie dodala klidnějším tónem: „Nemá bratra, a má skoro dvacet dva.“ Když Tracie zmínila můj věk, neubránil jsem se ještě většímu studu. Dvě puberťačky se o mě baví jako o soukromém majetku a ovládají naprosto bez úsilí. A ještě horší je, že se z téhle situace nejsem nijak schopen vysvobodit. Monika se po první větě Traciny odpovědi zamračila a smutně řekla: „Škoda, to by vyřešilo můj problém.“ Ale její nálada nezůstala zachmuřená. Usmála se na mně a dodala: „Páni, Trace! Má skoro dvacet dva! .. Je to muž!“ A na ta slova mě Monika zvedla nahoru a dolů, aby zkusila mou váhu. Pak se otočila k Tracie a prohlásila: „Holka! Ty jsi prostě číslo!“ Zrovna v té chvíli jsem se jako muž moc necítil. Otočil jsem se k Tracie a viděl na její krásné tváři pyšný úsměv. Ale Monika měla ještě pár slov i pro mě: „Řitko, tvoje holka je velmi silná žena. Na tvém místě bych dělala, co ti řekne.“ Podíval jsem se Monice do očí a svěsil hlavu. Monika však ještě neskončila. Dodala s potměšilým úsměvem: „A navíc, Trace umí být občas pěkná potvora.“ Podíval jsem se Traciným směrem. Měla ruce v bok a velmi agresivní výraz. Pak spustila: „A že to říkáš zrovna ty! Co ten zápasník, co jsi s ním chodila minulý měsíc. Když jsi s ním skončila, odešel z týmu a bojí se od té doby s holkou jen promluvit!“ Obě dívky se pustily do hádky. Já zatím bezvládně visel v Moničině náručí. Mohlo by se to vymknout z rukou, kdyby nezazvonil zvonek u dveří. Okamžitě se všechno změnilo. Tracie vyšla přivítat hosty a zavolala na Moniku: „Buď andílek a dej Třasořitku do nosiče! Chci ho v něm představit holkám!“ Opravdu dívkám nerozumím. Chovaly se teď, jako by se nic nestalo a byly zase nejlepší kamarádky. Neměl jsem ale čas nad tím dumat, protože když jsem pohlédl zpět na Moniku, měla v tváři velmi podivný výraz. Přitáhla si mě blíž a poručila: „Dej mi pusu!“ "Ale Tracie..." bránil jsem se. „Já jí to neřeknu. Ty ano?“ řekla přísně. Dal jsem jí pusu. Co mi zbývalo. Pak mě přenesla k nosiči a něžně mě zvedla tak, abych do něj mohl strčit nohy. Jakmile jsem to udělal, pan Botička si řekl o pozornost. Všechno to líbání a nošení mi způsobilo erekci. Bylo to něco, na co jsem neměl vliv. Monika byla tak skvěle vypadající mladá dívka, a na sobě neměla skoro nic. Když uviděla pana Botičku, zvolala: „Můj Bože!“ a zvedla mě z nosiče směrem k sobě. Když jsem se konečně uklidnil, držela mě Monika v náručí jako žena malé dítě, a škádlivě si pohrávala s panem Botičkou. Hravě mi stiskla ztopořený penis a zažertovala: „Vypadá to, že drobeček je rád, že mě vidí.“ Byl to starý vtip, ale nemohl jsem popřít, že na něm něco bylo. V té chvíli jsme zaslechli další ženské hlasy a Monika se rychle otočila směrem, odkud se ozývaly. Stiskla mi penis ještě jednou a řekla: „Později, hošíčku!“ A pak mě rychle znovu posadila do nosiče. Zvláštní věc: připadalo mi, že poslední větu vůbec neříkala Monika mně. Když mé nohy proklouzly otvory v batohu a penis si také našel svou cestu ven, Monika si poprvé všimla třetí díry. Rozesmálo ji to k slzám. Pobaveným hlasem prohlásila: Trace, holka…ty jsi vážně cvok!“ Vzápětí na to popadla pana Botičku a prostrčila ho celou cestu ven. Pak se otočila a hleděla velmi nevinně na Tracie a další dívky, které procházely dveřmi a mířily na patio. Tracie nebyla hloupá a nevinný výraz Moniky ji neoklamal ani na chvilku. Nejprve pohlédla velmi podezíravě na ni a pak na mě. Svěsil jsem hlavu, ale Tracie neměla čas dělat si starosti, protože ostatní dívky se začaly hlasitě bavit o mě a o večírku. Na večírek bylo pozváno šest dalších dívek. Stejně jako Tracie a Monika to byly úžasné exempláře ženského rodu. Nadprůměrně vysoké, atletické, opálené a ty jejich tváře! Páni! Všechny byly taky velmi skromně oděné. Měly na sobě buď bikini nebo přiléhavé jednodílné plavky, které ráda nosila i Tracie. Všechny dívky vypadaly jako sportovkyně. Nebyly tak úžasně svalnaté jako Tracie, ale bylo zřejmé, že všechny posilují a tak či onak sportují. Zíraly na mě s úžasem, stejně jako já na ně. Bylo to jako na nějakém setkání roztleskávaček, jenže tady byly roztleskávačky zároveň i atletkami. Dívky samozřejmě mluvily jedna přes druhou, jak to mladé dívky dělávají. Dívaly se na mě, něco poznamenaly, a pak se spolu hihňaly bůhví čemu. Díval jsem se na záplavu překrásných tváří a pochopil jsem, že Tracie pro mě chystá ponížení, jaké bych si ještě před pouhými dvěma týdny vůbec nedokázal představit. Tracie chvíli pozorovala cvrkot a a pak utišila skupinku pohybem ruky, a pronesla: „Takže, holky, to je ten muž, co jsem vám o něm povídala.“ Jedna z dívek poznamenala: „Jo, a povídala a povídala…“ Dívky se tomu zasmály, dokonce i Tracie. Po přerušení Tracie pokračovala: „Tak tohle je Třasořitka, z masa a kostí.“ Musel jsem vypadat naprosto pitomě, jak jsem tam seděl v nosiči s panem Botičkou trčícím ven z otvoru, visící na nylonové šňůře v nosiči asi metr nad zemí, zatímco větřík mnou jemně pohupoval tam a zpět. Dívky se shromáždily okolo mě a Tracie pokračovala: „Díky, že jste přišly na můj tématický večírek. Třasořitka a já vám předvedeme pár skečů a pak bude zlatý hřeb, který si všechny určitě moc užijete.“ Dívky začaly volat otázky jedna přes druhou a Tracie jim trpělivě odpovídala. Některé byly pro mě hodně ponižující a někdo se nakonec zeptal, proč to snáším, ale jak řekla Tracie, „nemá na výběr.“ A pak napnula svaly, což vyvolalo povzbuzování a potlesk přátelsky naladěného publika. Přišel čas na skeče. Tracie řekla kamarádkám, ať si otevřou pivo, usadí se a sledují show. Když mě Tracie zvedla z nosiče, zašeptal jsem: „Tracie, nevím co mám dělat?“ „Dělej, co ti řeknu,“ zašeptala, „jsi hlavní hvězdou programu.“ Než jsem si uvědomil, co se děje, octl jsem se v gumovém člunu plovoucím v bazénu. Tracie si natáhla koupací čepici a popisovala publiku scénu. „Skeč má název: trosečník a malá mořská víla. Právě jsem dostala od Poseidona jedno přání, a sice mít nohy. Ale Poseidon chce, ať se rozhodnu rychle, zda si nechám ocas nebo nohy. A právě v té chvíli pluje kolem trosečník…“ Když se pohnula směrem ke mně, některé dívky začaly pískat a dělat peprné poznámky. Atmosféra mi připomínala striptýzový bar, tady však byl sexuálním objektem muž. Tracie skočila do vody a zmizela pod vodou. Díval jsem se nervózně kolem a čekal, až se vynoří. Za pár vteřin vystrčila hlavu a řekla: „Ahoj! Jsem malá mořská víla.“ „Ahoj!“ odpověděl jsem nevýrazně. Úvodní scéna vyvolala další poznámky z publika, ale dialog mi připadal trochu vyčichlý. Jako ostřílený herec počkala Tracie, až reakce publika utichnou, a pak pokračovala. „Vypadáš, že potřebuješ pomoc?“ Tracie na mě zírala, což jsem pochopil jako narážku, že mám něco říct. „Ano.“ dokázal jsem vykoktat. „Dobrá. Když ti pomůžu, možná ty pak pomůžeš mně.“ Tentokrát jsem přikývl. Poté odtáhla člun do mělké části bazénu. Vzápětí zmizela zase pod vodou. Díval jsem se chvíli kolem, když tu náhle člun začal stoupat, dokud nevisel ve vzduchu asi metr nad hladinou. Neviděl jsem Tracie, ale dokázal jsem si představit, jaký pohled se nabízel dívkám sledujícím představení. Tracie byla přímo pod člunem a držela ho nad hlavou s nataženýma rukama a polovinou těla ještě pod vodou. Publikum zabouřilo a nemohl jsem mu to vyčítat. Tracie byla nejúžasnější mladou dívkou, jakou jsem kdy potkal. Když jsem se podíval na dívky, poprvé jsem si všiml foťáků a kamer. Dívky fotily a nahrávaly video. Jen jsem nevěřícně zavrtěl hlavou. Tracie držela člun v této poloze několik vteřin, a pak začala vystupovat ven z vody, přičemž držela člun, ve kterém jsem seděl, vysoko nad hlavou. Poté co vyšla z vody, položila Tracie člun opatrně dolů a vytáhla mě z něj. Držela mě v náručí a zeptala se sladce: „teď je řada na tobě, abys mi pomohl. Uděláš to pro mě, můj velký statečný muži?“ Uslyšel jsem smích, ale díval jsem se také do jejích modrozelených očí, a mimovolně jsem řekl: „Ano!“ Tracie mě něžně postavila na nohy a znovu si začala pohrávat s publikem. Přehnaně sexy pohyby svého velkého těla se přesunula k židli, přenesla ji a postavila přímo přede mě. Štípla mě do tváře, poklepala po hlavě a položila svou velkou levou nohu na sedadlo. Zíral jsem na ni hloupě, protože jsem neměl ani tušení, o co jí jde. Po chvilce se zeptala: „Nejsem si jistá, jestli si mám nechat nohy,“ řekla a přejela si rukama po noze nahoru a dolů, „… nebo ocas … A chci, abys mi pomohl se rozhodnout.“ Pomalu jsem začal tušit, co se stane, a ono se to opravdu stalo. Tracie mě popadla, zvedla a posadila přímo na své velké silné stehno. Nohama jsem obepnul sexy svalnatou křivku. V té chvíli mi do mozku proudilo tolik podnětů, ýe jsem si ani neuvědomil, že se nohama už nedotýkám země. Matně jsem zaznamenal smích, ale má mysl byla zaujata jinými věcmi. Pan Botička spočíval na jejím velkém stehně a cítil jsem, jak začíná růst. Ta noha byla tak skvělá na dotek, že se mi zatočila hlava a cítil jsem , jak dostávám závrať a padám dolů. Tracie mě chytila za ruce a pomohla mi udržet rovnováhu. Pak začala nohu zvedat nahoru a dolů. Pohyb se přenesl na velké sexy stehno a na mé tělo, které se začalo také zvedat a klesat. Sledovala pozorně mou reakci a velmi sladce se zeptala: Co myslíš? Mám si nechat nohy nebo se vrátit k ocasu?“ Nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel vlastní hlas křičet: Nech si nohy! Panebože, nech si nohy!“ Celé okolí prostě vybuchlo smíchem! Tracie si mě přemístila na bok, políbila na tvář za odměnu a uklonila se dívkám, které tleskaly a pískaly na znamení spokojenosti. Na další skeč jsme se přemístili na patio. Měla to být soutěž ve vzpírání a pózování. Dívky měly rozhodnout o vítězi pózování potleskem. Tracie okamžitě napnula oba bicepsy. Pozoroval jsem ji a snažil se napodobit její pózovací techniku. To vyvolalo v publiku vlny smíchu. Tracie pokračovala od jedné pózy ke druhé a já zkoušel napodobit každý její pohyb, ale kontrast mezi velikostí a vyrýsováním našich svalů byl tak velký, že se dívky prostě nemohly ovládnout. Všiml jsem si, že některé se doslova válely smíchy po trávníku. Nakonec se Tracie zastavila, několik vteřin mě pozorovala, a pak mě prostě popadla a posadila si mě znovu na bok. Pak řekla směrem k dívkám: „Co myslíte? Není mu líp v mém náručí?“ To jí vyneslo další bouřlivou reakci dívek. Tracie napjala svou silnou pravou paži, zatímco já jen seděl na jejím boku, což zvyšovalo účinek představení. Soutěž skončila tak rychle jak začala, a Tracie mě přenesla k činkám. Myslím, že jsem první část prohrál, i když si nepamatuji oficiální vyhlášení vítěze. Soutěž ve vzpírání byla ještě směšnější. Tracie ukázala na činku, kterou jsem měl zvednout. Sehnul jsem se a zabral, ale činka se stěží pohnula. Pak mě poklepala na rameno a ukázala, abych uhnul z cesty. Než činku zvedla, udělala sexy pohyb, kterým naznačila zívnutí, a pak popadla činku zvedla ji a držela vysoko nad hlavou za dalších bouřlivých ovací publika. Tak to chvíli pokračovalo. Bylo zjevné, že vybírá činky, které vysoko překračovaly mé možnosti. Všiml jsem si dvou jednoručních činek, které mi připadaly zvládnutelné. Ukázal jsem na ně a Tracie pokrčila rameny, že jí nevadí, když to zkusím. Nejprve jsem zkusil zvednout nad hlavu jednu činku, a měl jsem velkou radost, když se mi to povedlo. O chvíli později jsem činku držel nad hlavou v natažené, třesoucí se paži. Dívky tleskaly, překvapené mým úspěchem. V té chvíli jsem se do toho opravdu dal. Okamžitě jsem zkusil zvednout i druhou činku. K mému překvapení jsem úspěšně provedl i tento neuvěřitelný výkon. Co se stalo pak, mi úplně vzalo dech, stejně jako publiku. Cítil jsem, jak se pomalu zvedám. Tracie mě zvedla na ramena, přestože jsem stále držel nad hlavou své dvě činky. Zatímco jsem slyšel divokou reakci publika, pochopil jsem, že činky nastražila Tracie pro mě jako past a já jí skočil na špek. Poté co vyhrála soutěže ve vzpírání a pózování, vybrala si Tracie cenu, kterou bylo čestné kolo s poraženým, tedy mnou, na zádech. Hodila si mě na záda jako pytel a začala klusat okolo dvorku. Chytil jsem se jí za krk a držel, co mi síly stačily. Dokonce přidala i zvukové efekty – zaržála občas jako kůň. To vzbudilo další smích, foťáky cvakaly a postřehl, že některé dívky opět natáčely na video. Jakmile jízda skončila, Tracie na chvíli zmizela v domu, a dovolila mi dát si pivo. Můj oddech netrval dlouho. Vrátila se za několik minut, na sobě bikini s leopardím vzorem, které jsem na ní viděl poprvé. Byla to rekvizita pro další skeč. Musel jsem přiznat, že to zvýšilo jeho realističnost, protože v nich vypadala opravdu jako dívka z džungle. Co se mě týče, dostal jsem pro skeč dvě rekvizity. První byl safari klobouk a druhá byla dětská puška. Spolu s tričkem a ponožkou jsem určitě nabízel prapodivný pohled, a některé dívky stěží ovládaly smích, ještě než skeč začal. Dostal jsem rozkaz, abych šel kolem Traciny chýše na stromě, ona prý se postará o zbytek. Když jsem šel kolem stromu, uslyšel jsem Tarzanův pokřik v ženském provedení. Vzhlédl jsem vzhůru a uviděl nekonečně dlouhý pár nohou, který mě pevně sevřel. Vzápětí jsem se vznesl. Během útoku jsem ztratil klobouk, ale bůhvíjak jsem dokázal udržet zbraň. Tracie se i se mnou přehoupla na další provaz a začala šplhat směrem k chýši ve větvích. Když jsem si uvědomil, že jsem už tři metry nad zemí, pustil jsem pušku a chytil se za nejbližší Tracino stehno. Její nohy mě seshora objaly tak, že mé paže spočívaly po stranách jejích mnohou, které mě tiskly zhruba v polovině těla. Její krásně tvarované a silné nohy mě držely pevně ve svém objetí, ale nepokoušely se mě rozdrtit. Přesto jsem v zoufalé reakci popadl nejbližší stehno a držel se jako klíště, zatímco Tracie zvolna lezla nahoru po stromě. Ke šplhání používala jen sílu svých paží. Táhla přitom sebou mé uvězněné tělo, které viselo bezvládně mezi jejíma nohama. Slyšel jsem pod námi dívčí smích. Byl jsem si jist, že pohled na nás stál za to. Jedna z dívek zvolala: „Tracie, mylím, že se zamiloval do tvých nohou!“ Tracie nevypadla z role, a zavolala zpět: „Já ne Tracie, já Sheena! Královna džungle!“ Pak se podívala dolů na mě a zašeptala: „Hele, prcku, radši se zamiluj do mě, a ne do mých nohou.. Jestli víš, co je pro tebe dobré.“ Musel jsem připustit, že mám její nohy opravdu rád, ale co ode mě čekala? Vždyť jsem visel mezi nimi pět metrů nad zemí. Když jsme konečně dorazili nahoru a Tracie mě zvedla do náručí, vydala další Tarzanův řev. Otřásl celým dvorkem a musel jsem připustit, že to bylo velice působivé. Pak se chytila dalšího lana a prosvištěli jsme vzduchem. Přistála před svým publikem a prohlásila: „Slabý bílý muž patřit teď Sheeně!“ Byl jsem si jist, že v jejích rukách vypadám opravdu jako slaboch. „Sheena se postarat o slabého muže, nosit ho mezi stromy, lovit pro něho a chránit ho před bojovnicemi.“ Po svém projevu mrkla na publikum. To odpovědělo posměšným bučením. Tracie je ignorovala a pohlédla mi do očí. Prohlásila zcela jednoznačně: „Teď patříš Sheeně!“ Když jsem pohlédl do jejích modrozelených očí, byl jsem si jist, že její prohlášení se zdaleka netýkalo jen tohoto skeče. Tracie mě pak objala a vášnivě políbila. Zprvu jsem se bránil, pěstmi jsem ji tloukl do jejích paží, ale stěží si toho všimla. PO chvíli jsem to vzdal a přestal se snažit o vysvobození. Dívky opět aplaudovaly. Skeč tím skončil a Tracie se uklonila, se mnou stále v náručí, a dívky zatleskaly naposled. I já jsem musel připustit, že se skeče opravdu povedly. Tracina nápaditá mysl zaskočila její kamarádky a přinutila mě přemýšlet, co mě čeká v následujících měsících. Copak by mohla vymyslet něco, co by tohle ještě překonalo? Vrátil jsem se do reality a zjistil, že ležím napříč na velkém stole. Dívky se shlukly kolem v těsném kruhu a viděl jsem jejich usměvavé tváře, které na mě zíraly s očima rozšířenýma úžasem. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl tubu opalovacího krému, kterou Tracie právě vzala do ruky. Okamžitě jsem zareagoval. "Ne Tracie!...Prosím, to ne!" "No tak, pšt!" řekla trochu netrpělivě, „ne abys mě zahanbil před mými kamarádkami. " Začala mě zvolna natírat onanovacím krémem. Nedobrovolně jsem se roztřásl. Viděl jsem, jak se dívky nahnuly dopředu, a dívaly se s naprostým úžasem na to, co se děje, a na moji reakci. Tracie sevřela mé koule jednou rukou plnou krému a pak začala druhou rukou natírat můj penis. V té chvíli jsem se poddal, a zašeptal: „Ach Bože, Tracie! Já…já…“ Odmlčel jsem se v polovině věty, neboť důsledky její něžné manipulace mi znemožnily souvisle myslet. Tracie odpověděla: „Já jsem jen sladká nevinná patnáctiletá dívka, která odměňuje svého slaboulinkého mužíčka za to, že byl velmi hodný chlapeček!“ Zavřel jsem oči a zkoušel zapomenout na svět kolem, ale mé tělo samo reagovalo na něčí příkazy. Nakonec jsem cítil, jak se protrhává hráz, a má mysl byla tak zaplavena rozkoší, že mi bylo úplně jedno, jestli se někdo dívá. Konec