Sestry
By Karre
Translation of story „Sisters" (about four very strong little girls) to Czech

Krátké povídky o čtyřech velmi silných holčičkách

Část 1  Hlídání

Přestože byl pátek večer, devatenáctiletý David se nechystal na žádný večírek. Jako obvykle, 
čekalo ho hlídání dětí. Jeho rodiče nebyli nejbohatší a tak si potřeboval přivydělat. Hlídání 
dětí bylo nejjednodušším způsobem jak přijít k troše peněz. Dáš děti brzo spát a zbytek večera 
koukáš na televizi a chroupáš brambůrky. Dnes šel poprvé k  Marshallům.  Překvapilo ho, jak 
velký dům mají. „Kéž by moje výplata byla velká jako tenhle barák" zašeptal si a zaklepal. Za 

okamžik otevřela mladá holka.

„Ahoj. Ty jsi určitě David, co nás má dnes hlídat. Pojď dál. Já jsem Tanya.  Rodiče už odešli, 
ale to nevadí. Pojď za mnou, ukážu ti mé sestry." Dave šel za ní do obýváku. Když vešli, 
vstaly z křesel tři další holčičky.

„Já jsem nejstarší, je mi 13. Tohle je má sestra Sarah, Má 10. Tohle je Monika, 8 a tohle je 
nejmladší, Wendy. Ta má teprve 7." Představila Tanya Davidovi své sestry. Dvě nejstarší 
dívky měly po dvou copech, zbylé dvě po jednom. Sarah byla nejtmavší, s černými vlasy a 
opálenou kůží. Wendy byla její pravý opak s blond vlasy a bledou pletí. Nejmladší měla asi 
130 cm na výšku, nejstarší 160 cm. Všechny čtyři vypadaly jako z obrázku.

„Fajn, těší mě, děvčata." řekl David a podíval se na Wendy. „Je čas jít spát, maličká."

„Ne, maminka řekla, že dneska můžu zůstat dlouho vzhůru. Zítra nemáme školu." odpověděla 
Wendy.

„Dobře, uvidíme. Pojďme se teď podívat, co je v televizi." řekl David. Chtěl si usnadnit práci. 
Žádné hloupé hry. Zapni děckám televizi a máš většinou klid. Nech je hrát hry a pohádají se.

„Ne, mám lepší nápad," řekla Tanya. Víš, že máme dole posilovnu? Opravdovou, s činkami a 
tak. Chceš se podívat?"

„Opravdovou posilovnu? To zní zajímavě. Kde je?" David byl upřímně zvědavý. Ne že by 

chodil do posilovny pravidelně, hrál ale fotbal a sport ho vždycky zajímal.

„Pojď za námi," řekla Tanya a dívky vyrazily po schodech dolů. Dav šel rychle za nimi.

„Páni, to teda stojí za to!" Posilovna na Dava udělala dojem. Místnost 20 x 10 m 
s vybavením, jaké se v domech hned tak nenajde. Všude kolem bylo plno činek a závaží.

„Váš táta musí být kulturista nebo něco podobného. Tolik činek všude kolem, to se hned tak 
nevidí," řekl Dave.

„Ty nejsou tátovy, ale naše. Jsme silnější, než vypadáme," řekla Sarah se širokým úsměvem. 
Dave se rozesmál.

„Tyhle činky? Vaše? Hahaha, tyhle byste nezvedly ze země ani všechny dohromady. Ksakru, 
ani já s nimi nehnu."

„Zkus to" řekla Tanya. „Proto jsou tady." Davovi to připadalo jako divný nápad, ale pak si 
řekl, proč ne. Jen aby zkusil, jestli jsou opravdu tak těžké, jak vypadají. Postavil se k čince 
jako vzpěrač, ale ať se snažil jak chtěl, nezvedl ji ani o píď.

„To se dalo čekat. To by chtělo profesionálního vzpěrače," řekl Dave.

„Ty jsi prostě slaboch. Ukaž!" odpověděla Tanya. Postavila se před činku a pak se to stalo: 
zvedla činku nad hlavu. Davidovi téměř vypadly oči z důlků.

„Co to sakra je. To není pravda. To musí být nějaký trik." David nevěřícně zíral.

„Vždyť to nic není. Koukej, co ještě dokážu." odpověděla Tanya a uvolnila jednu ruku a 
držela tedy činku ve vzduchu jen jednou rukou. Zatímco Dave hleděl na Tanyu, ucítil, že ho 
někdo zvedá do vzduchu.

„Hej, co je to! Dej mě dolů!" Dave se začal opravdu bát. Sarah ho právě zvedla nad hlavu 
jako dětskou panenku.


„Podívej, ty chlapáku, dokážeme to nejen se železnými, ale i živými činkami.", zahihňala se. 
Triumfálně pochodovala posilovnou s Davidem jako nedobrovolným bezmocným 
doprovodem. Mezitím Tanya podala svou činku Monice. Stejně jako její starší sestra, ani 
osmiletá Monika s ní neměla žádné potíže.

„Vidíš, Davide, všechny jsme velmi silné. Maminka říká, že je to v rodině z ženské strany." 
řekla Sarah a podala Davida malé Wendy.

„Tak ty říkáš, že mám už být v posteli." řekla vesele holčička. „Možná, že TY půjdeš do 
postele a my budeme hlídat tebe, ne ty nás. Každopádně teď se jdeme dívat na televizi." 
Všechny sestry souhlasily. Wendy odnesla Davida celou cestu, položila ho na gauč a sedla si 
mu na klín.

„Neboj se, Dave. Dokud budeš hodný chlapeček, nic se ti nestane." řekla a štípla ho do tváře. 
Zbytek večera David neřekl ani slovo. Co vypadalo jako pohodlný večer, se změnilo v noční 
můru. Čas od času se úkosem podíval na některou z dívek a přemýšlel, jak to, že jsou tak 
silné. Pokaždé, když se k němu některá přiblížila, ztuhl. Kolem půlnoci jeho utrpení skončilo. 
Rodiče se vrátili domů. V té době už byla vzhůru jen Tanya.  Ostatní holčičky už byly 
v posteli. Matka hned zamířila k Davidovi a Tanye.

„Promiň Dave, že jsme tu nebyli v sedm, ale museli jsme odejít dřív, než jsme předpokládali. 
Doufám, žes měl hezký večer," řekla matka. Odpověděla Tanya.

„Ano, maminko, vzpírali jsme s Davidem činky a tak. Bylo to fajn, viď Davide?" David se 
vzmohl jen na zamumlání.

„Tak dobře. Davide, tady máš sto dolarů. Vím, že je to víc, než obvykle dostáváš, ale 
zasloužil sis to," řekla matka.

„Děkuji, paní Marshallová, ale už musím jít. Hezký den." A David rychle odešel. Jedna věc 
věděl jistě: od této chvíle už do toho domu nevkročí, i kdyby mu platili bůhvíco.

Část 2 Sarah, Wendy a pět rváčů

Byla středa odpoledne. Sarah a Wendy byly samy doma. Monika a Tonya šly s maminkou 
nakupovat. Jejich sestry raději zůstaly doma, po hodině se ale začaly nudit. Neměly náladu ani 
na televizi, ani na zvedání činek. Rozhodly se tedy jít na nedaleké hřiště. Obvykle se ptaly 
maminky, dnes ale nebyla doma, a tak jim to nemohla dovolit. Řekly i ale, co by se mohlo 
stát? A tak šly.

Šestnáctiletý Chris byl v průšvihu. Ve škole mu dávali co proto kvůli jeho malé postavě. A 
teď to bylo ještě horší. Pět největších rváčů  ze školy šlo za ním domů a odvedli ho do 
blízkého parku. Byli to jako obvykle John, Ben, Tom, Bert a Jerry. John byl nejhorší, vůdce 
party, o hlavu větší než Chris.

„Tak co, prcku, to je smůla, co? S náma v parku, nikde nikdo…" A aby zdůraznil svá slova, 
praštil John Chrise tvrdě do břicha. Chris upadl na zem. Před očima mu tančily hvězdičky.

Zdálky Sarah a Wendy viděly, co se děje. Byly naštvané. „Podívej se," řekla Sarah. „Pět 
velkých kluků bije jednoho malého. To je hnusné. Pojď, musíme mu pomoct." Rychle běžely 
k rváčům.

„Hej, chlape. Okamžitě toho nech! Jak můžeš bít menšího?" uslyšel John za zády holčičí 
hlásek. Otočil se a uviděl dvě malé holčičky. Trochu ho to otrávilo. „A kdo mi v tom zabrání? 
Vy dvě?" Pět kumpánů se rozesmálo. „Tak dost," přerušil smích John. „Vypadněte, nebo 
budete litovat."

„Ne dřív, než necháte toho kluka na pokoji," trvala na svém Sarah, „a varuji vás: jsme velmi, 
velmi silné a když nás neposlechnete, budeme vám muset dát lekci." Johna už to přestalo 
bavit.

„Tak dobře, tak vás prostě vyhodím sám," shýbl se k Sáře a Wendy a zkusil je odstrčit. 
Nepodařilo se. Sarah ho místo toho chytila za ruce a postrčila. Ani tohle lehké žduchnutí 
nevydržel a zaklopýtal zpátky.

„Co se sakra děje!!!" Sarah se opřela o jeho ramena a stlačila ho dolů, na kolena. Souboj mezi 
desetiletou holčičkou a náčelníkem středoškolských rváčů byl naprosto nerovný. Sarah mu 
pak nasadila chvat známý jako kravata a trochu drsně stiskla. John vykřikl bolestí a začal 
prosit.

„Kluci, pomozte mi!" Sarah stiskla ještě víc a pak Johna pustila. Spadl na zem a zůstal ležet, 
skoro v bezvědomí. Zbylí čtyři kluci nejprve zírali na celou scénu jako ochrnutí. Před jejich 
očima se odehrávalo něco naprosto nemožného. Přesto ještě věřili, že by ve čtyřech měli 
přeprat dvě malé holky. Ben převzal velení.

„Bert a Jerry, běžte na tu malou. Já a Tom se postaráme o tu druhou," přikázal. Bert a Jerry se 
přiblížili k Wendy, Ben a Tom k Sarah. Sarah prostě jen strčila do Bena a Toma. Oba upadli 
dozadu. To se opakovalo několikrát. Mezitím je škádlila: „Chyťte si mě, jestli to dokážete!" 
Prostě si s nimi hrála. Wendy byla v méně hravé náladě. Rychle chytila Berta a Jerryho kolem 
krku. Taky se jim celou dobu posmívala, co jsou za slabochy, když je přepere sedmiletá 
holka. Ben a Tom změnili taktiku. Ben zaútočil na Sarah zezadu, Tom zepředu. Sarah je 
nechala. Oba mladíci ji zkoušeli přitlačit k zemi, ale Sarah stála pevně na místě. Poté je 
chytila za košile a zvedla oba do vzduchu, tak, že s jejich nohy klátily nad zemí. Byli 
v beznadějné situaci a věděli to. Tyto holčičky byly silnější než oni a nedalo se s tím nic dělat. 
Naopak Sarah se usmívala.

„Škoda, že jsme na vás museli být tak hrubé, kluci, ale vy jste začali. Asi jste si nemysleli, že 
malé holky můžou mít takovou sílu. Takže teď už to víte!" Mezitím John přišel k sobě a viděl, 
jak jsou dva jeho kámoši chyceni kolem krku a druzí dva visí bezmocně ve vzduchu.

„Ty holky jsou ďáblice. Musím odtud vypadnout" pomyslel si. Sarah viděla, jak utíká; 
okamžitě třískla hlavami svých zajatců o sebe a pustila je na zem, kde zůstali ležet 
v bezvědomí. Sarah se pustila do stíhání. John byl dobrý běžec a tak si myslel, že je v bezpečí. 

Ale mýlil se. Desetiletá Sarah také uměla běhat hodně rychle. Souviselo to s její silou. Rychle 
ho dohnala.

„Hej, kam běžíš. Vidím tě! Nemysli si, že utečeš! Jsem nejenom silnější, ale i rychlejší," 
řekla. Chytila ho zezadu a strčila do něj, až upadl. Pak ho chytila kolem krku a začala tahat 
směrem ke své sestře. Wendy mezitím stála bez pohnutí. Trochu se nudila, protože kluci 
nebyli pro toto supersilné dítě žádnými soupeři. Přestože Bert a Jerry zkoušeli oběma rukama 
uvolnit sevření jejich paží kolem krku, neuspěli ani v nejmenším. Viděla, jak se Sarah vrací a 
vleče největšího rváče a uvolnila sevření. Bert a Jerry chtěli využít příležitosti a utéct. Wendy 
však byla jiného názoru. Chytila je za pásek u kalhot, a stejně jako její sestra před chvíli, 
zvedla je do vzduchu. To se jí opravdu líbilo.

„Vy kluci jste takoví slaboši! Asi byste měli začít cvičit, vždyť vás přepere i malé děcko," 
škádlila je. Nakonec jim srazila hlavy k sobě a hodila jejich těla na Toma a Bena, kteří byli 
stále ještě v bezvědomí, na hromadu, ze které neuspořádaně trčely ruce a nohy. Sarah 
přitáhla Johna a začala ho poučovat.

„Vidíš, co se stane, když biješ menšího a pak napadáš malé holčičky. Dostaneš nařezáno. Teď 
mi slíbíš, že už to víckrát neuděláš, nebo si tě zase najdeme!" a stiskla ho ještě víc, což Johna 
opravdu zabolelo. Vystrašený chlapec začal prosit o milost.

„Dost, prosím, pusť mě! Udělám všechno, co chceš, jen mě prosím pusť!" z pyšného velkého 
rváče nic nezůstalo. „Koukej na něho," řekla Wendy. „Opravdu je to nic než slaboch. Myslím, 
že ho můžeš pustit. Už se nikdy neodváží udělat něco podobného. Každopádně, už je čas jít 
domů."

Chris mezitím jako uhranutý zíral na celé představení. Nevěřil svým očím. Pět rváčů dostalo 
výprask od dvou malých holčiček. Nejmladší vypadala, jako by právě vyšla ze školky, a 
přitom se ani nezapotily. Když bitka skončila, přišly k němu. Cítil se trochu nervózní.

„Je všechno v pořádku? Nemyslím si, že tě tihle kluci budou ještě někdy otravovat," řekla 
starší z děvčat. 

„Jsem v pořádku, díky vám, holky. Tedy, nikdy jsem si nemyslel, že by tohle někdo mohl těm 
klukům udělat. Jste opravdu úžasné. Nemůžu vám dost poděkovat." odpověděl.

„No tak, to nic nebylo. Ale teď už musíme jít. Ahoj," řekla Sarah a rychle ho políbila na 
bradu. Vzhledem k tomu, že Chris byl tak malý, byla skoro stejně vysoká jako on. Obě dívky 
pak odběhly a nechaly udiveného Chrise za sebou.