Silná a starší
Poprvé jsem si uvědomil ženské svaly, když mi bylo 12. Tehdy se ženská kulturistika teprve začínala objevovat v kulturistických časopisech a v některých TV pořadech jako byl „Skuteční lidé“ Začal jsem si všímat ženských svalů i ve skutečném životě.
O rok později, v osmé třídě, jsem se poprvé zadíval na ženu se silnými velikými svaly zblízka. Byla to žena, která učila v jedné okresní škole a také v soukromých uměleckých třídách pro mládež v létě. Zajímal jsem se o kreslení a protože jsem bydlel jen o dva bloky dál, rodiče mě tam zapsali. Chodil jsem tam dvakrát týdně kreslit, malovat a dělat keramiku.
Paní Klinová se poznala s mými rodiči už několik roků před tím. Chodila k nám do kostela a oni věděli, že vyučuje umění. Měla dvě dcery, obě už chodily na vysokou. Bylo jí kolem 45 a mým rodičům táhlo na čtyřicítku. Znali se spolu, ale nešlo o žádné blízké přátelství. Byla dost přitažlivá a teď si uvědomuji, že poutala pozornost víc než většina žen. Nejen, že byla hezká v obličeji s velkýma hnědýma očima, plnými rty a černými vlasy až k ramenům, ale byla opravdu v dobré kondici.
Z počátku se zdála malá a hubená. Měla asi 158 cm a jak jsem později zjistil jen 48 kg. Vypadala skvěle v džínách a v tričku, na což ženy o 20 roků mladší a dokonce i náctileté žárlily. Ale tehdy, když jsem ji viděl u sousedovic bazénu a přítelkyní, uvědomil jsem si, jak je pěkně stavěná. Jak jsem říkal, byla hubená s plochým břichem a úzkým pasem. Její zadek byl dokonale oblý a její prsa byla nejen velká, ale pevná a perfektně tvarovaná. Její bikiny, menší než bylo třeba, s maximální výhodou odhalovaly veškeré křivky jejího těla.
A pak tu byly její paže. Když si pravou rukou odhrnula vlasy nazpátek, zaznamenal jsem její paže. Nejen, že její svaly byly zřetelné, ale jasně se vyboulily. Nemohl jsem se ten den u bazénu na ni vynadívat, ale pak jsem si to zopakoval v pozdějších uměleckých třídách, když měla krátké rukávy. Mé oči mě neklamaly. Měla paže tvrdé jako kámen.
Po několika týdnech jsem sebral odvahu a požádal ji, aby udělala svaly. Zpětně si uvědomuji, že podle dnešních měřítek byly celkem průměrné. Ale musíte si uvědomit, že tehdy většina žen, které jsem znal, neposilovala, ani nechodila cvičit. Její svaly byly první, které jsem viděl se vyboulit, když je napnula. Při několika málo příležitostech, když jsem viděl dospělé ženy napnout svaly, bylo to málo znatelné a zpravidla to bylo míněno jako vtip. Když je napnula ona, vytvořily její svaly tvrdou kouli, která zřetelně přitáhla její paži a pak se objevil vrchol, který vyzařoval sílu. Bylo to kulturistkám nejpodobnější ze všeho co jsem kdy viděl a jejích svalů jsem se nemohl nabažit.
Když jsem ji požádal o napnutí svalů poprvé, napnula je bez jakéhokoli vyjádření. To se ale změnilo, když viděla moje zaujetí. Poklesla mi čelist, oči se rozšířili a zčervenal jsem. Uvědomila si, že vidí náctiletého uprostřed erekce. A jako každá žena přes čtyřicítku, vychutnávala, že „to ještě má“ a může vzbudit takovou reakci. Když jsem ji požádal o „svaly“ při našem příštím setkání, smála se a udělala z napínání trochu větší šou. Zacvičila paží, aby dosáhla maximální velikosti a tvrdosti. Když to dělala potřetí, požádal jsem, jestli si mohu sáhnout a ona souhlasila. Bylo to právě tak dokonalé, jak to vypadalo, zejména, když jsem ji položil ruku na vrchol když sval povolila a vzápětí jsem cítil stisk a opětné ztvrdnutí svalu. Požádal jsem, aby to udělala několikrát, což mě úplně omámilo. Nutno dodat, že jsem se na každou následující hodinu víc a víc těšil.
Ve třídě jsem viděl spolužačky jak zápasí v páce, většinou pro zábavu, nebo aby se pochlubily. Ale byl jsem velmi zvědavý jak její svaly obstojí ve srovnání s jinými ženami, zvláště s mojí mamkou. Myšlenka na měření síly a velikosti svalů žen mě zcela posedla. Neměl jsem ponětí proč, nebo jak to zařídit, ale chtěl jsem na to zavést řeč a uvidím,co se stane.
„Vsadím se, že máte silnější svaly než moje mamka“, řekl jsem jednou po skončení třídy když jsem se ještě motal kolem, zatím co ona umývala nádobí. „Ó jsem si jistá, že tvoje maminka má sílu, když pobíhá sem tam a stará se o vás tři“, řekla. „To dá hodně práce, víš?!“
„To jo, ale vaše svaly jsou tak tvrdé. Určitě zvedáte materiál snadno. Když mamka chce pomoct tátovi dát materiál do regálu, moc jí to nejde.“
„No, tvoje maminka není velká žena, takže někdy na ni mohou být krabice těžké.“
„Je větší než vy. A myslím, že je i těžší.“
„Ne, to nemyslím. Ty víš, kolik váží?“
„Váží 52 kg.“
„Skutečně? To je tedy trochu těžší. To bych nikdy neřekla podle jejích proporcí.“
„Co tím myslíte?“
„Její postavu. Mám větší prsa a tak jsem soudila, že vážím víc.“
„Jak víte, že jsou větší?“
Smála se. „Všímám si takových věcí. To děláme všechny.“
„A co vaše svaly, všímají si jich lidé?“
„Ne víc než ostatních věcí. Většina lidí nemluví o svalech na ženě, jenom na muži.“
„Ptají se vás lidé na vaše svaly jako já?“
„Ne, vlastně ne.“
Seděl jsem tam tiše. „Myslím, že vypadají opravdu úžasně,“ řekl jsem nakonec.
„Děkuji“, řekla ještě tišeji. Přemýšlel jsem jak na to jít jinak.
„Kdybyste si s mojí mamkou daly zápas v páce, kdo myslíte, že by vyhrál?“
„Oh, to vůbec nevím.“
„A kdybyste spolu zápasily?“
Smála se. „Ta tvá představivost je skutečně něco, Zdeňku. Nemyslím, že by někdy mezi námi došlo k zápasu.“
Zamyslel jsem se. „A co kdyby chtěla s vámi zápasit?
„Proč by to chtěla?“
„Třeba, kdyby si můj táta myslel že jste hezčí.“
„Nemyslím, že by si to tvůj otec myslel a určitě by jí to neříkal.“
„On už to řekl.“
„Cože?“ To ji zastavilo v činnosti. „Kdy to řekl?“
„V létě, když jsme vás viděli u bazénu.“
„Co říkal“, přisedla si ke stolu aby uslyšela víc.
„Říkal v autě, že nezná jinou ženu, která by mohla nosit plavky jako máte vy. A moje mamka řekla – opravdu žádnou jinou ženu? – A on řekl – myslíš, že ty bys mohla také tak zesílit?“
Smála se a zčervenala. „Teda,“ řekla potřásajíc hlavou. „Co na to tvoje maminka?“
„Řekla, že si udržuje dobrou postavu a že on by za to měl být vděčný.“
„To mu řekla dobře.“
„Tak co by se stalo, kdybyste spolu zápasily?“
„To opravdu nevím.“
„Už jste někdy zápasila?“
„Už hodně dávno, ve škole.“
„Na střední?“
„Na vysoké.“
„A vyhrála jste?“
„Ano.“
„Srazila jste svou soupeřku pěstí?“
„Ne, já jsem ji sevřela a tiskla dokud nepřestala.“
„Páni, rukama?“
„Paží. Držela jsem ji paží.“
„Škrtícím chvatem?“
„Ano.“
„Proč jste zápasily?“
Zasmála se. „O kluka.“
„Takže moje mamka by s vámi neměla zápasit o tátu?“
Znovu se smála. „To je správné.“
„Máte teď větší sílu než na vysoké?“
„O hodně.“
„Ale musela jste být skutečně silná, když jste stiskla tu dívku, že se z toho nemohla dostat.“
„Ano, ale teď jsem silnější.“
Zavrtěl jsem hlavou. „Moje mamka by nad vámi v žádném případě nemohla v ničem vyhrát.“
Smála se. „Opravdu si to myslíš?“
„V žádném případě. Máte větší svaly, které jsou také tvrdé. To je opravdu úžasné. Tak jako si můj táta všiml jak vypadáte v plavkách, já jsem si všiml vašich paží.“
„Většina mužů je jako tvůj otec.“
„A co ženy, čeho si všímají ony?“
„Většinou toho, čeho tvůj otec.“
„Myslím, že toho jsem si také všiml,“ zasmál jsem se.
Také se smála. „No, to mne nepřekvapuje. Máš svůj věk.“
Vstala a vrátila se k nádobí.
„Proč vlastně nás chceš vidět zápasit?“
„Nevím. Nejsem si jistý,“ řekl jsem. Teď jsem měl problém. „Jen jsem se o to zajímal. Je to něco jako soutěž krásy.“
„Ach tak? Takže ta silnější je krásnější?“
„Jo, takovéto soutěže jsou rozhodně takové, jenže nejde o sílu. Ale je to jako zápas aby se vidělo, kdo je lepší.“
„Ty jsi někdy zápasil aby se vidělo, kdo je lepší?“
„Ano, ovšem.“
„Vyhrál jsi?“
„Někdy.“
„Zápasil jsi někdy v páce s dívkou?
„Ne.“
„Proč ne, myslíš, že bys prohrál?“
„V žádném případě,“ smál jsem se.
„Prohrál bys se mnou?“
„Jo, ale vy nejste dívka, vy jste žena.“
„Tak dobrá,“ smála se. „Kolik myslíš že ti má být abys mě porazil v páce?“
„Asi 18.“
„Opravdu? Myslíš, že za pět let budeš mít větší sílu než já? Chystáš se posilovat?
„Jo, myslím, že budu.“
„No tak se pak o tom budeme muset přesvědčit,“ smála se.