Čirá fyzická síla

Raw Physical Strength

“Ty, dámo, jsi plná toho, co dělá trávu zelenou“, smála se Rut trochu zlomyslně když vytlačovala činku vleže na lavici.

“Jestli to je případ proč mi to nemůžeš dokázat, ty hubená holčičko?” odsekla Julie. “Dokaž mi, že jsi silnější.”

“Jak?” zeptala se Rut, zavěsila činku a posadila se. Vyndala si ze svého pytle ručník a otírala si ze svých pevných paží pot. “Chceš vidět, kdo zvedne v benči víc?”

“Ne”, řekla Julie.

“Zápas v přetlačování?”

“Přihořívá ...”

Rut se dovtípila co jí Julie chce udělat a zavrtěla hlavou. “Oh ne. Řekla jsem ti, že s tebou zápasit nebudu . Znáš všechny ty pohyby a hmaty.

Sledoval jsem je z koutu tělocvičny a snažil se předstírat nezájem. Znal jsem Rut i Julii už od gymplu a krátce jsem s oběma chodil. Byly to sokyně úplne ve všem, zejména v síle. Obě dívky byly hodně atletické a vždy se snažily jedna druhou ve sportu porazit. Ale většina střetnutí končila nerozhodně nebo v patu, když se obě unavily tak, že nemohly pokračovat.

Nevím, proč mezi nimi bylo takové nepřátelství, když bylo zřetelné, že jsou jedna jako druhá. Obě měly kolem 160 cm, střední postavy, obě měly slámově žluté vlasy a obě byly velice hezké. Nicméně tu rozdíly byly.

Julie vždycky ráda zápasila a byla ve smíšeném zápasnickém družstvu. Byl naprosto přesvědčená, že v zápase Rut přemůže a vždy se svoji sokyni snažila přimět k zápasu.

A také jejich vybavení se lišilo. Rut nosila velmi těsný nátělník, který jí nechával obnažené paže a nohy. Julie nosila modré bikiny, které nechávaly jen málo pro fantazii.

“Pojď”, řekla Julie s nejpřesvědčivějším výrazem. “Jeden zápas. Lopatky se nepočítají, musíš přimět soupeře aby se vzdal. Která se vzdá, musí uznat, že je slabší. Tímto způsobem nezápasím, takže většina mé techniky není použitelná.”

“No ...” zamumlala Rut. Viděl jsem, že přemýšlí. Skutečně chtěla mít skutečnou příležitost dokázat svou sílu, ale pořád v ní byl červíček pochybností, že prohraje. “Fajn, ale budeme potřebovat svědka, někoho, kdo bude moct prohlásit vítěze.” Rozhlédla se po místnosti a její zrak padl na mne. “Niku!” zavolala. “Můžeš na několik minut? Na něco tě potřebujeme!”

V duchu jsem zajásal a skákal radostí, ale ponechal jsem si klidný výraz. Myslel jsem, že je to tak. “Jistě”, odpověděl jsem a následoval obě dívky do jedné ze soukromých prostor určených k zápasu.

Bylo tam velmi málo věcí. Na podlaze byla veliká žíněnka, v bezpečné vzdálenosti byla lavice (aby se zápasníci o ní neuhodili do hlavy) a cedule s nedovolenými chvaty. Sedl jsem si na lavici a sledoval jednání.

Julie a Rut se postavily na žíněnce tváří v tvář a vyzývavě se jedna na druhou dívala. Chvilku kolem sebe kroužily s rukama v bok, čekajíce na příležitost překvapení, nebo na slabý bod obrany.

Náhle se Rut vrhla kupředu a rasancí profesionálního hráče amerického fotbalu. Uchopila Julii přímo pod prsy a obě se svalily na zem. Julie byla pevně sevřená a Rut přitáhla jejich těla k sobě v silném medvědím objetí.

Julie se začala kroutit a lapat po dechu, uchopila Rutčiny paže a zkoušela je roztrhnout. Viděl jsem jak se Rutčiny dobře vytvarované bicepsy vypětím odporu proti Juliině tahu a svíráním jejího těla chvějí. Nakonec Julie uspěla, roztáhla Rutčiny paže a osvobodila se.

Rut sáhla po Julii a snažila se ji znovu uchopit. Nicméně tentokrát to byla Julie, která sevřela Rutčina zápěstí pevným stiskem. Obě chvíli zápolily ve snaze dosáhnout lepší pozice. Zvítězila Julie, která přitiskla Rutčiny ruce k žíněnce. Pak se položila na Rutino tělo a přilehla chycenou dívku pod sebou.

“Ještě jsi nevyhrála”, smála se Rut, “zápas končí vzdáním se, pamatuješ?”

“Pamatuji”, řekla Julie a ovinula své nohy kolem Rutina vězněného těla. Potom ji začala pomstychtivě svírat když dívčiny ruce jí dala pod tělo, aby zabránila aby Rut své ruce vrátila zpět do hry.

Rutčin obličej začal rudnout a na jejím obličeji byla patrná bolest. Ale vzdát se nechtěla. Začal jsem se obávat, aby se jí nelomilo žebro. Nicméně mé obavy byly neopodstatněné. Viděl jsem její dlouhé slušivé nohy zvedat se se žíněnky a ovinout se kolem Juliina těla. Pak zatáhla zpět a svoji soupeřku dostala se sebe.

Obě se oddělily a dopřály si chvilku oddechu. Rut byla velmi udýchaná od svých nůžek nohama a Julie byla zpocená námahou. Myslím, že je fér říci, že obě byly stejně unavené. Nicméně Julie musela mít větší vůli pokračovat, protože se vrátila k zápasu dřív, chytla oddychující Rut do kravaty a položila ji naznak na žíněnku.

Tento pohyb nebyl tak bolestivý jako nožní nůžky, ale udržel Rut na žíněnce lépe tím, že vyloučil každou její možnost. Kdyby byla Julie schopná ji tam udržet, byl by zápas její až se Rutina výdrž vyčerpá.. Ale začala těžce dýchat a nakonec křičet bolestí dokud Rut nepustila. Vůbec jsem nevěděl proč.

Pak jsem viděl Rutčinu ruku pevně svírající a drápající Juliino pravé prso . Juliny ruce zoufale drápaly Rutino zápěstí a snažila se drásající ruku odtáhnout.

“Přestaň!” křičela a slzy bolesti se jí draly do očí.

“Přestanu, když řekneš, že jsem lepší.”

V tomto bodě se slzy bolesti proměnily v slzy vzteku. Julie zavrčela: “Nikdy!” Popadla Rut , shodila ji dolů na žíněnku a strhla jí ruku pryč. Rutčiny nehty zanechaly viditelné rudé stopy na viditelných částech prsou.

Julie jí zkroutila ruku a donutila Rut k bolestnému křiku. Pak ji pleskla přes břicho a se zajatou rukou se zvrátila se na záda. “Řekni, že jsem lepší, ty couro”, zavrčela, nebo ti ji zlámu.”

“Zmizni!” křičela Rut..Julie zatáhla ruku nahoru, takže Rut začala bolestí vzlykat, ale lapená dívka se nevzdala. Julie se na okamžik zamyslela a pak přehodila Rut na záda. Dívka se pokoušela posadit, ale Julie přitiskla její hlavu k zemi. Jak? Svou zadnici jí pevně přitiskla na obličej..

Pak jí sevřela obličej nohama a stiskla jak nejvíc mohla. Rut se zoufale pokoušela Julii odtlačit, ale ta ji chytla zápěstí a držela jí ruce dole.

Juliiny stehna se chvěly vynaloženým úsilím, svaly se vlnily, zase jsem viděl jak Rutin obličej mezi Juliinýma svalnatýma nohama rudne a slyšel jsem její tlumený křik. Nakonec křičela něco, co znělo jako “Ano, vzdávám se!”

Julie se zasmála, znovu ji krátce pořádně stiskla až Rut znovu vykřikla a pak ji pustila. Rut se kutálely po obličeji slzy a na čele se jí perlil pot.

“Řekni to, ty děvko”, řekla Julie sldce a hladila Rut po tváři.

“Jsi silnější”, mumlala Rut. “Můžeš mi dát na prdel. Uznávám to. Vzdávám se.”

“A nikdy na to nezapomeň”, smála se Julie a vstala. “Jo a Niku, řekni všem svým přátelům, která z nás má větší sílu!” S tím odešla a zanechala na podlaze brečící Rut a mne, nesmírně vzrušeného.