Skutečný příběh z přetlačování paží

Včera jsme s několika přáteli šli na oslavu narozenin. Když jsme tam přišli,bylo tam už hlučno a zábava v plném proudu. Většina seděla u velikého stolu, popíjeli a poslouchali hudbu.

Rozhlédl jsem se a spatřil ji; Klaudie (20) tančila sama pro sebe a zřetelně se bavila. Vypadala jako anděl. Dlouhé světlé vlasy, výrazně modré oči a skvělá ženská sexy postava. Znal jsem ji ještě z dětství ze školy. Teď mi je 22 a mohl jsem na ní nechat oči. Byla ve skvělé kondici a vypadala nádherně ve svých těsných šatech. Pamatuji si, že tehdy ve škole byla velmi dobrá v atletice, zejména v bězích na krátké i dlouhé tratě a velice ráda soutěžila.

Naposled jsem ji viděl asi před rokem, začala také s posilováním a velmi ráda ukazovala každému jaké se jí udělaly svaly.

V jejích očích jsem viděl zaujetí a vzrušení, když mě přiměla abych napnul své docela velké bicepsy a mohla je ohmatat. V armádě jsem dělal asi 80 kliků, ale mohl jsem i víc. Říkala, že to na ni udělalo dojem.

"Ale já jsem silná dívka, víš?"

"Když to říkáš."

Zadívala se na mne. "Mohla bych se s tebou měřit," řekla pojednou se smíchem.

Musel jsem se zasmát. "Jsi malá holka, Klaudie," odpověděl jsem arogantně.

Neřekla nic, jen se posadila ke stolu a položila na něj loket zdvižené ruky. Tak pojď!" řekla. Znovu jsem byl překvapený. Teď byla skoro stejně velká jako já, ale přes všechno to byla holka, která nevážila víc než 45 až 50 kg. Já jsem měl 72 kg. Řekl jsem, "tak pojď, děvče!" Ale všichni se už začali kolem shromažďovat a pokřikovat.

Zaváhal jsem a smál se i když jsem se tak necítil, dokud jsem si proti ní nesedl ke stolu. Moji přátelé stáli za mnou a vtipkovali o té dívce i o mně. Říkali, abych to rychle skoncoval, což bylo přesně to, co jsem chtěl udělat.

Ale když jsme se s Klaudií zaklesli, vypadala velice sebejistě. Měla celkem malou ruku a nedovedl jsem si představit, že by mě stálo nějaké úsilí to skoncovat. Podíval jsem se jí do očí a byl jsem překvapen. Smála se sladce, stále vypadala jako plavovlasý anděl, ale v jejích světlemodrých očích byla zvláštní vášeň. Hořela ctižádostí a vzrušením. Jakmile někdo zvolal "Teď!" a já jsem začal okamžitě tlačit, bylo tam ještě něco; pohled na čirou sílu, příliš velkou k oné dívce, příliš velkou k uvěření. Musel jsem sklonit zrak, ale ten moment mne stejně zasáhl: Její malá ruka najednou držela mojí v ocelovém sevření. Nemohl jsem jinak, než se kvůli bolesti hluboce nadechnout a skoro jsem nebyl schopen vydechnout. Naše druhé paže se ani nepohnuly, ale přesto jsem tlačil na 100 procent. Zíral jsem na její pevné ženské svaly, které se pohybovaly pod rukávem její tenké blůzy jako živá zvěř.

Zdálo se mi to nemožné. Teď začala ohýbat moje zápěstí troch níž, ale má paže zůstávala ještě téměř ve vzpřímené poloze. Dav ztuhl. Právě tak jako já, nemohli uvěřit tomu, co se děje. Podíval jsem se znovu do Klaudiných očí. Byla teď úplne klidná a uvolněná, naprosto sebejistá. Dal jsem do toho vše, co jsem mohl a získal nepatrnou výhodu, když se mi podařilo napřímit zápěstí i paži a pohnout s ní malinko na Klaudinu stranu.

Ale stále mne držela i když její páková technika nebyla moc dobrá. Nicméně v jejím stisku a způsobu jakým zápasila bylo cítit jakoby chladnou ocel a mne to pekelně zmrazovalo. Nemohl jsem vůbec najít obranu proti její ryzí drtivé ženské síle. Po námaze, kterou jsem vynaložil ke získání výhody jsem byl dost vyčerpán.

Vypadala, že to poznala a znovu se smála. Zahanbení mě zalilo jako vlna horké vody; bylo možné, že si se mnou jen hraje? Zápasili jsme asi minutu a půl bez velkých pohybů. Dav začal opět skandovat. Zjistili nakonec že na to má a chtěli ji vidět vyhrát. Něco v jejích očích mi říkalo, abych se připravil na závěrečné kolo, ale nebral to, prosím, osobně. Připadal jsem si jako býk na španelské koridě; připraven být zabit lepším toreadorem a obklopen lidmi, kteří chtějí býka vidět zemřít.

Její čerstvá síla mne teď zasáhla jako lavina. Mojí svalnatou paži tiskla pomalu ale nevyhnutelně dolů ke stolu. Její tvář se dostala blízko k mojí a já jsem cítil v obličeji její teplý sladký dech, zatím co já jsem kvůli námaze takřka nemohl dýchat. Věděl jsem, že už to nemohu vyhrát, ale zatnul jsem zuby a bojoval až do konce - a určitě nejsem slaboch. Pouze trošku se zadýchala a na druhé straně její ruky se teď objevilo trochu potu; mně stékal pot po zádech.

Nepřestala by, dokud nebude konec. Byl jsem zničený.

Třásla se mi ruka, když se dotkla hřbetem stolu. Nakonec jsem prohrál. Dav jí začal tleskat, ale také mně klepali na rameno; nikdo už nekřičel, protože všichni si uvědomovali, že by nedopadli o nic lépe. Byla prostě příliš silná!

Upřímně se na mne usmála, zcela štastná a uvolněná a podala mi ruku. "Máš docela sílu," řekla s respektem v hlase. "Bylo to skvělé, Franku. Ale teď pojďme tančit!"

Držela mne stále za ruku a vedla na taneční plochu. Ještě se mi třásla kolena jednak z námahy, jednak ze skvělého pohledu na ni, která tančila jako bohyně.