Poprvé, kdy jsem Ji spatřil sub, přeložil EagerVictim otrok poprvé potkává svou Paní Zaklepal jsem na dveře Jejího apartmá, vystrašený, ale horlivý potkat poprvé charismatickou Paní. Podle pokynů jsem byl prostě oblečen: džínsy, tričko, tenisky. Hluboký ženský hlas se ozval zpoza dveří. "Pojď dál, malý otroku," řekla Ona. Otevřel jsem dveře a udělal několik kroků do tmavého pokoje. Než se mé oči přizpůsobily temnotě, někdo mě zezadu strčil a já se složil na koberec. Instinktivně jsem se otočil, abych viděl, kdo mě strčil. Světla se rozsvítila a stála tam Ona, Paní, Žena mých nejhlubším tužeb. Byla to vysoká Žena, asi 175 cm, možná více. Její výška byla zdůrazněna botami z černé kůže s vysokým podpatkem, které měla na sobě. Její černá kožená minisukně skrývala nepatrnou část Jejích opálených, svalnatých stehen. Těžký černý pás Jí volně obepínal pas, visel tak nízko, že nezakrýval téměř nic z Jejích zjevně velmi dobře vyvinutých břišních svalů. Krátké tričko jen tak tak pokrývalo Její překrásně oválná prsa, odhalovalo Její široká, silná ramena a působivě svalnaté paže. Měla černé bezprsté rukavice na dokonale upravených prstech. Korunou Její sošné postavy byla tvář temné Bohyně, kruté a krásné. Její tmavé vlasy byly svázány vzadu, a na rtech Jí pohrával pobavený pohrdavý úsměv. Beze slova sáhla dolů, popadla mě za vlasy a postavila na nohy. Jakmile jsem stál, ohnula mi hlavu dolů ke svým bokům a vedla mě vedle sebe. Mohl jsem cítit kůži její sukně. Odvedla mě do dalšího pokoje, kde byly na podlaze žíněnky, a smýkla se mnou opět drsně tak, že má hlava narazila na Její mocná prsa, takže jsem byl přinucen pohledět Jí do krásné, zamračené tváře. Řekla: "Než ti dovolím, abys mi sloužil, zmrde, budeme zápasit. A chci, aby to za něco stálo. Jestli selžeš, jako obvykle, nikdy ti nedovolím, abys mi sloužil." Pustila mi vlasy a odstrčila mě několik kroků od Sebe. "Pryč s těmi šaty," přikázala. "Ano, Vznešená Paní," odpověděl jsem a svlékal se. Zkoušel jsem vymyslet, jak to udělat, abych byl soupeřem této silné Amazonky. Mezitím mi vysvětlovala pravidla: "Bude to dvě vítězství ze tří. Vítězství může být buď na lopatky, nebo vzdáním soupeře. Ale vzdáním to platí jen jednou. Rozumíš, pitomče?" "Rozumím, Vaše Veličenstvo," odpověděl jsem. "Dobře," řekla, "protože to znamená, že za pár minut Mě budeš prosit, abych tě položila na lopatky a ukončila agónii bolestivých chvatů, které ti nasadím. A samozřejmě, až tě porazím, možná ti dovolím, abys Mě pobavil na něžnější způsob." Přesně v okamžiku, kdy jsem se svlékl, řekla: "Jestli jsi připravený, slabochu, začneme tradiční zkouškou síly. Abys měl nějakou šanci, použiješ obě ruce, Já jenom jednu." Vztáhla Svou levou ruku, dlaň směrem ke mně, prsty roztažené, druhou ruku položenou v bok. Opatrně jsem propletl prsty své pravé ruky s Její levou, a podepřel ji svou druhou, levou rukou. Soustředil jsem se na boj, a v okamžiku, kdy řekla: "Start", jsem byl tak připraven, jak to jen šlo. Zatlačil jsem, vrhl celou svou váhu proti odporu Její dlaně. Celou svou silou jsem zkoušel ohnout Jí zápěstí dozadu, abych Jí dokázal, že nejsem tak úplně bezmocná, jak si asi myslí. Bylo to zbytečné úsilí. Zatímco jsem se namáhal se stisknutými zub, Ona vypadala úplně uvolněná, jako bychom si jen drželi ruce. Za minutu nebo dvě tohoto nerovného souboje napnula Svůj pravý biceps, aby předvedla vysoko vyboulený okrouhlý sval. Usmála se výrazu strachu a úžasu, který se objevil na mé tváři. Dala hlavu na stranu, aby Si prohlédla symbol Své síly, a pak Se otočila znovu ke mně, s ještě širším úsměvem na rtech. "Bolest začíná teď," řekla. Bez nejmenší známky úsilí mi ohnula obě zápěstí dozadu, jako by to byly jen stébla trávy. Stlačila ruku dolů, čímž mě srazila na kolena. Vykřikl jsem bolestí. Držela mě v té pozici několik chvil, zatímco zvolna zvyšovala tlak na mé ruce, takže mě přinutila sklonit se před Její silou. Jak bolest rostla, pochopil jsem, že vůbec nešlo o žádnou zkoušku síly, jen o demonstraci Její. Zmítal jsem se v úsilí odstrčit Ji, ale nedokázal jsem ani pohnout Její rukou, natož se uvolnit z Jejího železného sevření. Sáhla dolů Svou pravou rukou a uvolnila mi pravou ruku, a pak mě prostě otočila tak, že jsem se převrátil na břicho. Tedy téměř - ve skutečnosti jsem visel v Jejím sevření tak, že se země dotýkaly jen mé nohy a část trupu. Opatrně mi položila botu na rameno a zatlačila jen zlomkem Své síly. Ramenem, paží a zády mi projela ostrá bolest. "Auuu!" vykřikl jsem, "mám dost! mám dost!" "Řekni vzdávám se," zavrčela a zvýšila tlak. "Vzdávám se, vzdávám se! Prosím, prosím, dost!" křičel jsem. Zkroutila mi ruku ještě trochu víc a požadovala: "Řekni, vzdávám se Tvé nadřazené síle, Vznešená Paní!" !Vzdávám se Tvé nadřazené síle, Vznešená Paní!" vzdychl jsem, skoro v slzách. "Prosím, prosím, Vaše Veličenstvo, prosím, Krásná Domino, prosím dost! Udělám, cokoli řekneš, prosím, Mocná Domino, prosím!" Udělala na chvíli pauzu a pak tiše řekla: "Štěkej pro mě, otroku." "Haf, haf!" štěkal jsem poslušně, "haf, haf!" Zaklonila hlavu a hlasitě se zasmála. "Hodné štěňátko," řekla se smíchem. "Teď Mi lízej botu a možná tě pustím." Otočil jsem krk a vyplázl jazyk směrem k nejbližší části Její boty. "Prosím, Veličenstvo, nedosáhnu tam," zakňučel jsem. "To je pravda, svině," řekla, "popros. Pros Mě, abys směl lízat Mou botu." "Prosím, Vznešená Domino, prosím, prosím tě, dovol mi lízat Tvoji botu," škemral jsem," Prosím, Vaše Veličenstvo, dovol mě obdivovat Tvou překrásnou botu. Vím, že si to nezasloužím, Vznešenosti, ale prosím, prosím, dovol mi ochutnat prach z podrážky Tvé boty." Nechala mě tak pokračovat několik minut, až nakonec řekla: "No tak dobře, svině. Obdivuj Mou botu." Otočila botu tak, že jsem na ni dosáhl. Vrhl jsem se na podrážku Její boty jak jsem nejrychleji dokázal, horlivý ve snaze potěšit Ji, tak aby uvolnila Svůj drtivý stisk. Po chvíli mi spustila ruku a položila mi nohu na hlavu, a přitiskla mi tvář k žíněnce. Pokračoval jsem v lízání, jak to v té divné pozici nejlépe šlo, a řekl jsem: "Děkuji, Vaše Vznešenosti, děkuji Ti, že jsi mi dovolila lízat Tvou botu." "potěšení na Mé straně, svině," řekla, přejela mi nohou po tváři a ustoupila stranou. !Vstávej, pitomče," řekla, "je čas na druhé kolo našeho malého zápasu. Pamatuj, tentokrát nestačí, když se vzdáš. Musíš Mě přinutit, ať tě položím na lopatky." Poslechl jsem Ji a pomalu se vyškrábal na nohy. "Nestůj tam, sračko," zasyčela, "zaútoč!" Pohni se!. Ukaž, co umíš.! Sebral jsem veškerou sílu, vrhl jsem se na Ni, chytil Ji kolem ramen a pokusil se Ji srazit na žíněnku. Stejně tak jsem mohl zkoušet srazit na zem vzrostlý dub, stejně tak má snaha účinkovala na Ni. Nechala mě chvíli, ať se snažím. Mlátil jsem sebou dopředu a dozadu ve snaze narušit Její rovnováhu. Jakmile jsem začal být unaven a Ona znuděna mým marným úsilím, jednoduše mi položila jeden silný prst na rameno a lehkým zatlačením mě srazila na kolena. Bránil jsem se, ale samozřejmě marně. Mé ruce sklouzly z Jejích ramen a dolů po Jejím fantastickém těle. Jakmile jsem dopadl na kolena, popadla mě za vlasy a držela mi tvář před svým rozkrokem. Popadl jsem Její pravou nohu a snažil se vyvést Ji z rovnováhy, ale bez úspěchu, stejně jako předtím. Jen jsem se unavil marným bojem proti Její neuvěřitelné síle. Začal jsem těžce dýchat. Ona mě otočila a zároveň překročila tak, že má záda byla ohnuta přes Její pravé koleno. Přitáhla druhou nohu tak, že mě sevřela mezi nimi, a zatlačila mě dozadu, až jsem vykřikl bolestí. "Aaach, ty malá svině," zamručela a poplácala mě po tváři levou rukou, "bolí to? Pros mě, abych přestala." "Prosím, Mocná Domino, prosím, prosím Tě, prosím přestaň. Prosím, Vznešenosti, vzdávám se Tvé nadřazené síle. Prosím, prosím...auuúúú!" Při každém mém slovu mi ohnula záda o trochu víc, dokud jsem v sevření Jejích nohou a se zkrouceným tělem nebyl schopen vypravit ze sebe ani hlásku, a nemohl jsem Ji tedy ani prosit o milost. Slzy mi tekly po tvářích a snažil jsem se uvolnit Její ruku, kterou mě držela za vlasy. Sáhla dolů levou rukou a chytila mě za obě zápěstí, vytáhla mi je před tělo a držela mi je hravě jednou rukou. "Copak, malá svině?" zeptala se pohrdavě, "Nechceš, abych přestala? Chceš, abych pokračovala a přelomila ti záda jako suchou větévku? A mimochodem, nezapomněl jsi, že tohle kolo nemůžu vyhrát jenom tvým vzdáním? Musím tě položit na lopatky. Tentokrát neprohraješ tak snadno, jako předtím, slabochu." Nemohl jsem ani dýchat, natož odpovědět na Její posměšky. Začal jsem ztrácet vědomí nedostatkem kyslíku. V té chvíli mě pustila. Dopadl jsem na podlahu u Jejích nohou. Ležel jsem tam minutu nebo dvě a lapal po dechu. Zkoušel jsem vymyslet, jak Ji přimět, aby mě položila na lopatky, když jsem dostal nápad. Překulil jsem se na záda a položil ruce na zem. "Prosím, Bohyně," škemral jsem, "prosím polož mě na lopatky a ohlas své vítězství. Udělám, cokoli řekneš. Prosím, polož mě na lopatky!" "Začínáš chápat, idiotem" odpověděla. "To je dobře." Zvedla nohu a položila ji na mou hruď. "Jedna, dvě ...," počítala, a pak mohu zase zvedla. "Ještě ne, červe. Ještě jsem si dost nepohrála." Hluboký vzlyk se vydral někde z hloubky mé duše. Zklamání z toho, že jsem ještě nebyl poražen touto nádhernou Ženou, mi téměř zlomilo srdce. Sáhla dolů a ještě jednou mě za vlasy vytáhla na nohy. Popadla mou levou ruku a zkroutila mi ji za zády, a pak mě zatlačila dopředu, až mě tváří přitiskla ke stěně. Znovu jsem byl znehybněn v Jejím sevření. Přitáhla Si mou pravou ruku tak, aby mi mohla páčit obě ruce pouze Svou levou rukou. Znovu mi prsty rozcuchala vlasy, a pak mi zvrátila hlavu dozadu, abych musel hledět vzhůru do Její překrásné tváře. "Strach v tvých očích Mi dělá potěšení, ubohý otroku, vidět tě, jak brečím a škemráš o milost." Náhle mi škubla rukama vzhůru, málem mi vyvrátila z kloubů. Má již bolavá pravá ruka zaplála plamenem agónie. "Prosím!" vzlykal jsem, neskrývaně jsem teď plakal, když jsem věděl, že Jí to působí potěšení, "prosím, Překrásná Domino, Majestátní Bohyně, prosím, prosím, smiluj Se nade mnou." Usmála se a pobaveně mi hleděla do tváře. "Prosím, Nejvyšší, ach, prosím," pokračoval jsem, "prosím smiluj Se. Prosím, prosím, pusť mě, Vznešená Domino. Rád udělám všechno, cokoli řekneš. Prosím, smiluj se, Vaše Velkoleposti!" S úšklebkem mě udeřila do tváře, a pak mě hodila napříč místností jako hadrovou panenku. Ležel jsem na podlaze a vzdychal úlevou. Přešla mezitím k pohovce a něco vytáhla. "Plaz se ke Mně po břiše, červe," ušklíbla se a pak klidně stála a čekala, až splním rozkaz. Když jsem se dostal až k ní, ležel jsem a fňukal u Jejích nohou. Stále jsem ještě zoufale lapal po dechu. Znovu mě popadla za vlasy a zvedla mi hlavu tak, abych viděl, co drží v ruce. Vypadalo to jako psí obojek z černé kůže a s lesklými kovovými cvočky. "To je obojek otroka, červe. Pros Mě, ať ti ho nasadím na krk, abych ti dovolila nosit ho jako Můj otrok," přikázala. Pustila mi vlasy, tyčila se nade mnou a čekala na mou odpověď. "Prosím, Ó Skvělá, prosím, prosím, nasaď mi obojek jako Svému otroku," prosil jsem s vidinou splnění svých snů, "budu Ti sloužit dobře a poslušně, Milosrdná Vznešenosti. Jsem si jist, že najdeš spoustu věcí, na co mě použít, Vznešená Domino. Prosím, ach, prosím, nasaď mi obojek a přijmi mě za Svého otroka!" "Zbožňuješ Mě, červe?" zeptala se. "Ó ano, Vaše Vznešenosti, Bohyně, ano, samozřejmě Tě zbožňuji," odpověděl jsem. Líně Si prohlížela Své dlouhé, krásné nehty na rukou, a zkoumavě se zeptala: "Opravdu, ubohý otroku? A proč?" "Protože Jsi tak velkolepá, tak nadřazené, Ó Nádherná!" odpověděl jsem, "protože Jsi o tolik, tolik lepší, chytřejší, silnější a ve všech směrech nadřazená všem ostatním bytostem! Jak bych mohl neobdivovat a nezbožňovat takovou vznešenou krásu, takovou všemohoucnost, takovou dokonalost? Mou největší nadějí, největší ctižádostí je, abys Ty, ve Své nekonečné laskavosti. dovolila Svému poníženému obdivovateli sloužit Ti a bavit Tě, Ó Uchvacující, Ó Dokonalá, Ó Všemohoucí Bohyně." Třásl jsem se strachem, že by mohla odmítnout mou prosbu. "No dobře," řekla, "pokud to pro tebe tolik znamená, předpokládám, že najdu něco, jak bys mohl být užitečný. Klekni na všechny čtyři, otroku." Rychle jsem poslechl. Sáhla dolů a upevnila mi obojek kolem krku, a řekla: "Nasazením tohoto obojku prohlašuji a potvrzuji, že Mi patří tvůj bezcenný život, otroku. Jsi můj, tělem, myslí i duší, a mohu tě použít, využít či zahodit, jak se mi zlíbí." Nastavila mi ruku v rukavici před obličej. "Můžeš políbit ruku své Paní, otroku." "Děkuji Ti, Paní, děkuji Ti!" vykřikl jsem a vášnivě jsem zlíbal Její silnou, krásnou ruku. "Děkuji Ti, že jsi mě prohlásila za Svého otroka, Laskavá Bohyně." "Není za co," zasmála se, pak mě lehkým pohybem zápěstí dala facku, až jsem spadl na podlahu. !Otoč se na záda, otroku," přikázala. Poslechl jsem. Položila mi nohu pevně na prsa a triumfálně napnula bicepsy. "Jedna, dva, tři," odpočítala konec zápasu. Tak začal má služba Bohyni, Velkolepé Domině.