Hrad z písku by Tomboy, přeložil EagerVictim Dva bratři, 14 a 12, obtěžují nesprávné dvě sestry! Byl srpen, a se svou přítelkyní Cindy jsme si pronajali na týden domek na pobřeží Severní Karoliny. Komplex domků byl oddělen velkou písečnou dunou od národního parku na pobřeží - pásem bílého plážového písku, který se táhl na míle daleko. Bylo to celkem opuštěné místo - komplex rekreačních domků byl jediným osídleným místem v okolí. Museli jste jet 8 km do nejbližšího obchodu se smíšeným zbožím. Ale tak se nám to líbilo - ticho a klid. Oba jsme totiž měli náročné zaměstnání v New Yorku - Cindy je redaktorkou zpráv středně velké kabelové televizní stanice a já jsem obchodní ředitel velké reklamní společnosti. Žijeme v neustálém stresu a 50 týdnů v roce je kolem nás spousta lidí. Opuštěná pláž je proto pro nás prakticky ideální místo. Přijeli jsme do Severní Karoliny v sobotu, a okamžitě jsme se přizpůsobili línému rytmu života; dlouhé procházky podél pobřeží, trochu plachtění v zátoce, hodinka v bazénu u domku, další hodina na tenisovém kurtu, trochu plavání v moři a opalování a čtení si na pláži. Většinu nocí jsme si k večeři prostě uvařili čerstvou rybu nebo škeble, podělili se o láhev vína, nanejvýš se trochu prošli pod měsíčním světlem. Samozřejmě jsme se často milovali, pomalu, uvolnění a bezstarostní. Bylo to skvělé a téměř bez jakýchkoli zvláštních událostí, až do středečního odpoledne. Ten den bylo chladné a zamračené počasí. Leželi jsme na velké dece, četli si a cítili, jak nás ovívá chladný vítr, když Cindy navrhla procházku. Rozhodli jsme se nechat deku, kde byla, Cindy si pouze samozřejmě vzala sebou malou videokameru - chodila s ní všude. Když začala pracovat v televizním zpravodajství, brala fušky jako kameraman a reportér (samozřejmě nebyla přitom v odborech)a myslím, že jí to přešlo do krve. Koupila si malou, velmi drahou a ultramoderní digitální kameru, a točila všechno, co viděla. Občas pásek sestříhala a ozvučila, takže naše prázdniny pak vypadaly jako cestopisný film, mnohem malebnější, než ve skutečnosti byly. Tentokrát však Cindy nemusela upravovat záznam, aby mu dodala na dramatičnosti. Bylo kolem čtvrté odpoledne, a ušli jsme asi půldruhého kilometru po pláži, aniž bychom viděli víc než tucet lidí - pár rodin s dětmi. Jediné zvuky byly vzdouvání příboje a křik mořských racků. V dálce, asi deset metrů od čáry přílivu, jsme viděli, jak z písku roste velká hromada. Když jsme přišli blíž, viděli jsme, že je to obrovský pískový hrad, nejen obrovský, ale i pečlivě propracovaný, s vnější a vnitřní hradbou, vodním příkopem a uprostřed s velkou hranatou hradní věží. Celek měl kruhový půdorys s průměrem přes dva metry, a věž byla skoro půldruhého metru vysoká. Cindy přiložila kameru k oku a točila. Od vody přiběhla holčička, která nesla plný kbelík mokrého písku. Vypadala na devět. Měla na sobě jednodílné světle zelené plavky, které ladily s její zlatavě opálenou kůží. Měla krátké světle hnědé vlasy a zelené oči, a zářivý úsměv neopouštěl její trochu hranatou tvář. Její malé tělo vypadalo pevně s náznaky svalů na lýtkách a pažích - prostě malá roztomilá sportovkyně jako z obrázku. Zavolali jsme "ahoj", Odpověděla nám zpěvavým způsobem, který jasně prozrazoval její jižanský původ. Zeptali jsme se, zda si ji můžeme natočit, jak staví hrad. Souhlasila, a tak Cindy ustoupila s kamerou o krok zpátky a natáčela, zatímco dívka pracovala na obrysech jednoho rohu čtvercové věže. Pláž byla opuštěná, až na nás, holčičku, další mladou dívku sbírající škeble u čáry přílivu, a dvou kluků, kteří přicházeli po pláži z opačného směru. Z nějakého důvodu jsem si jich všiml, ještě než přišli blíž. Asi proto, jak vypadali. Vyšší, asi čtrnáctiletý, měl rovné velmi světlé vlasy přes oči, velmi hladkou opálenou kůži. Z dálky vypadal atleticky, ale když přišel blíž, bylo vidět, že jeho tělo je spíš měkké. Musel mít kolem 165 cm a 60 kg, a i když nebyl tlustý, neměl ani žádné svaly. Zdálky to vypadalo, jako by měl svalnatou hruď, ale zblízka jsem viděl, že to bylo jen měkké maso a ne svaly. Jeho břicho vypadalo podobně - ani tlusté, ani pevné. Tváři do krásy něco chybělo, asi kvůli její ochablosti. Druhý kluk byl určitě jeho bratr - jeho menší verze, o pár centimetrů menší, kolem 50 kg. Měl stejnou barvu vlasů a stejnou měkkost na těle i ve tváři. Kluci šli přímo k hradu z písku. Aniž by řekli "promiňte" nebo něco podobného, vešli mezi Cindy a hrad, který pořád ještě natáčela. Když přecházeli kolem Cindy, starší, zjevně úmyslně, strčil mladšího tak, aby dopadl na hrad. Kluk dosedl na hradby a zbořil vnější i vnitřní zdi kolem příkopu. "Hej!" vykřikla holčička, tvář zrudlou, "dávejte pozor!" Starší se na ni podíval. "Příliv to stejně zboří," řekl. "Zítra si můžete postavit nový." Pak začal kopat do zdí, zboural je a pak tvrdě nakopl věž a téměř zničil jeden její roh. Měl protivný, drzý výraz na tváři. Vůbec se mi nelíbil. Ani dívce. Přišla k mnohem většímu klukovi a odstrčila ho od hradu. Popadl ji za zápěstí, a chvíli se strkali. Strkání začalo přecházet v opravdovou rvačku. Cindy, s návykem na kameru, pokračovala v natáčení, teď soustředěná, aby jí z rvačky nic neuteklo. Taky jsem se chvíli jen díval. Všiml jsem si, že od vody přibíhá další dívka. Když přišla blíž, bylo jasné, že je to sestra napadené - možná o rok starší, 5-6 cm vyšší a 5 kg těžší. Měly stejné vlasy a oči a stejnou atletickou, ale ne mohutnou postavu. Na sobě měla modré dvoudílné plavky se zeleným lemováním, na nohách a pažích byly viditelné svaly a břicho vypadalo ploché a pevné. S úsměvem na tváři by vypadala výjimečně roztomile, ale teď se samozřejmě nesmála. Rozeběhla se přímo k staršímu klukovi, narazila do něj ramenem a srazila ho k zemi. Skočila na něj a začali se válet po zemi. Mladší kluk se pustil do mladší dívky, chytil ji za ruce a snažil se ji srazit na kolena. Nevypadalo to na obyčejnou dětskou strkanici, kdy se spíš nadává než bojuje. Tohle byla opravdová rvačka! Cindy pořád lačně natáčela. Ustoupila přitom zpět, aby se jí do závěru vešly oba bojující páry. Řekl jsem Cindy: "Myslím, že bych to měl přerušit." Ale ona nechtěla propást šanci na natočení své "senzační zprávy". "Nech je být, Tommy," řekla, "nezabijou se a já to opravdu chci natočit - je to zajímavé." Poté, co jsem projevil dobrý úmysl, který byl odmítnut, jsem přijal roli diváka. Měl jsem pocit, že to bude docela zajímavé představení. Starší dívka držela teď svého soupeře kolem krku. Oba leželi na písku, dívka vpravo od chlapce, levou ruku pevně ovinutou kolem hlavy, pravou se držela za levé předloktí. Tiskla ho tvrdě, a kluk nebyl schopen uvolnit její sevření. Vedla si překvapivě dobře. Mezitím si její mladší sestra vedla rovněž mnohem líp, než by kdokoliv čekal. V jejich zkoušce síly dokázala nejen vzdorovat klukovi, který byl aspoň o 25 kg těžší, ale dokonce mu začínala tlačit zápěstí dozadu. S údivem jsem zíral, a Cindy natáčela, jak dívka stála vztyčená proti klukovi a tlačila ho dolů vší silou. Kluk, který měl nejmíň 12 let, právě prohrával ve zkoušce síly s holčičkou, která musela být nejméně o tři roky mladší! Povolila stisk, a zatímco on stále klečel na kolenou, rychle se přesunula za něj a stáhla ho za ramena dozadu. Když se převrátil na záda, rychle si lehla na písek za něj, pravou nohu ohnula kolem jeho krku a zahákla ji holení za levou nohu. Kluk byl chycen do klasického chvatu (zvaného "čtyřka" podle tvaru, který nohy zaujímají). Dívka si sedla, a podpírala se rukama. Svým svalnatým lýtkem mu mačkala tvář, zatímco on se zkoušel vyprostit. Ale nic nezmohl - jeho ruce byly mnohem slabší než její nohy, a nedokázal s nimi pohnout. Mezitím se starší kluk nějak vyprostil z chvatu starší sestry. Klečeli proti sobě a snažili se nasadit nějaký chvat. Kluk už vypadal opravdu naštvaně, a najednou vyrazil krátkým, přímým úderem pěsti proti jejímu břichu. Dívka si toho všimla a napjala břišní svaly; rána dopadla přímo na tělo, ale zdálo se, jako by se beze škody odrazila od jejího pevného bříška. Okamžitě mu úder vrátila. Její pěst opsala jen pár centimetrů, než narazila na chlapcovo břicho. Viděl jsem jak se pěst zabořila do jeho měkkého pasu. Kluk se skrčil a sotva slyšitelně zachroptěl. Dívka rozpoznala, že je na rány do břicha citlivý, a tak ho praštila znovu rychlým úderem, a pak dvěma dalšími. Každý úder urazil jen pár centimetrů, ale po posledním z nich se kluk zvrátil na bok do písku. Dívka rychle zpod něho vytáhla levou nohu, pravou ho objala kolem břicha, a zkřížila kotníky. Pevně ho teď stiskla v nůžkách. Když napnula své stehenní svaly kolem jeho měkkého a poddajného břicha, vyjekl bolestí. Rukama se snažil roztáhnout jí nohy, ale marně. Tiskla ho dál. Rychle slábnoucí kluk teď ležel na zádech. Nikdo by na začátku neuvěřil, že rvačka se bude vyvíjet takto. Kluk byl snad o čtyři roky starší než dívka, nejméně o 15 kg těžší a asi o 30 cm vyšší. Přesto ho lehce přemohla a vypadalo to, že boj skončí jejím vítězstvím. Její mladší sestra mezitím držela mladšího kluka ve "čtyřce". Ležel na zádech a chabě jí osahával její svalnaté nožky. Obě dívky porážely mnohem těžší, vyšší a starší chlapce. Nikdy jsem nic takového neviděl, a zjevně ani Cindy, která stále pilně natáčela celé střetnutí. Dívky se zjevně dostávaly do tempa. Mladší zavolala na starší: "Hej, Meagan, to je moc lehké. Vyměníme si to?" "Nevím, Courtney," řekla líně, "Myslíš, že ho zmákneš? Je o moc větší než ty. Taky o pět roků starší, možná o víc." "Zmáknu ho jak nic," odpověděla mladší dívka. "Však už jsi mi ho pěkně načala. Pojďme si to vyměnit." Pustila kluka, kterého držela zcela bezmocného posledních pět minut. Ležel na zádech, stěží schopen pohybu. Holčička přela ke své starší sestře a poklepala ji na rameno. Starší dívka, Meagan, uvolnila nůžky a vytáhla nohu zpod staršího kluka, který také ležel na zádech. Mladší sestra si okamžitě sedla staršímu klukovi na prsa, zatímco starší přešla k menšímu klukovi a posadila se do stejné pozice jako mladší. I když starší sestra byla pořád o pár let mladší než menší z kluků, vypadala, že ho snadno zvládne. Ale mladší holka vypadala maličká proti staršímu výrostkovi, na jehož prsou teď seděla. Zajimalo mě, zda ho udrží na zemi. Meagan chytila mladšího kluka za zápěstí a začala mu tlačit ruce do písku. Kluk vzdoroval, zkoušel ji setřást. Viděl jsem, jak se jeho bicepsy, i když měkké, napnuly v úsilí nenechat si roztáhnout ruce. Ale jak jsem předpokládal, tento asi 12-letý kluk nebyl žádným soupeřem pro svalnatou desetiletou dívku. Byla pro něj prostě příliš silná. S odhodlaným výrazem mu roztáhla ruce. Vzdal se její větší síle. Pomalu mu přitiskla nejdřív levou a pak pravou ruku k zemi. Pak mu klekla na roztažené paže, koleny na bicepsy a poposedla si na jeho prsou trochu výš. byl znovu bezmocný, tentokrát úplně na lopatkách. Dívka měla volné ruce, a tak strčila malou pěst poraženému klukovi do tváře. "Chceš do zubů?" zeptala se sladce. Když zavrtěl hlavou, že ne, Meagan se na něj usmála a řekla: "Tak lež a ani se nehni." Kluk ji poslechl a poslušně ležel. Všechen bojový duch z něj vyprchal. Před chvílí byl poražen Meaganinou mladší sestrou a teď mu bylo víc než jasné, že proti Meagan nemá šanci,i když byla pořád o pár let mladší a mnohem menší než on. Bylo to zjevně jedna nula pro holky. Mladší dívka však měla se starším bratrem trochu potíže. Nějak se vzpamatoval z nůžek od Meagan, a proti Courtney měl výhodu hodně přes 20 kg. S nejvyšším úsilím se mu podařilo Courtney vyvést z rovnováhy a shodit ji ze sebe, takže teď leželi vedle sebe, prsty její levé ruky stále propletené s jeho pravačkou. Když zatlačila, pokusila se ho převalit na záda, vytáhl zpod ní nohy a sevřel ji nohama kolem pasu. Teď měl v nůžkách kluk holku a tiskl ji co mohl. Zpočátku byla překvapená a nechala se převrátit na záda, jeho nohy kolem těla. Ale místo aby lapala po dechu v agónii, jako ten kluk, když ho stiskla Meagan, Courtney tam jen ležela s napjatým břichem, a na rtech jí začal pohrávat úsměv. "To je celá tvoje síla?" řekla. "Nic necítím." Kluk, rudý hanbou, tiskl teď zjevně ze všech sil, ale viděl jsem, že jeho nohy byly měkké a nebylo na nich vidět žádné svaly, a na dívčino napnuté břicho vůbec nepůsobily. "No tak, stiskni víc," vykřikla. "Stěží to cítím." Kluk dělal, co mohl, ale bylo jasné, že se pouze tím chvatem unavuje, a na holčičku to nemá žádný účinek. Uplynula další minuta, možná trochu víc, a pak jeho nohy, unavené stiskem, ztratily všechnu sílu a holčička je dokázala rukama roztáhnout. Ve chvíli, kdy Courtney unikla z klukových nůžek, oba se rychle zvedli na kolena čelem k sobě. Kluk možná instinktivně zkusil to, co nefungovalo na Meagan - krátký rychlý úder pěstí do žaludku. Courtney to nečekala, a při dopadu trochu vydechla bolestí a na tváři měla překvapený výraz. Kluk rychle připojil další ránu do břicha, a čekal jsem, že účinek bude zničující. Ale tentokrát měla Courtney čas připravit se a rána bezmocně zkousla po jejích napjatých břišních svalech. Vrátila mu ránu a pravá pěst se mu zabořila do měkkého břicha. Zdálo se, že i kdyby zkusil napnout břicho, moc by mu to nepomohlo. Holčiččina pěstička se zabořila hluboko do měkkosti jeho pasu, a zvuk, který kluk vydal, připomínal příslovečné "uuuf". I když Courtney neviděla výměnu úderů mezi klukem a Meagan, bylo jí jasné, že kluk nemá šanci - jeho rány byly příliš slabé a břišní svaly příliš měkké. Vyměnili si zblízka několik dalších ran do břicha. S každým dalším úderem se mnohem větší kluk o trochu víc přikrčil. Po asi páté výměně ran se kluk převrátil na bok - prohrál výměnu ran do břicha s holkou o polovinu menší než on. I když teď měla kluka "v provazech" Courtney si uvědomila, že ho musí ještě oslabit, než bude moci dosáhnout úplného vítězství. Dala mu nohy kolem pasu a kupodivu dokázala, i při jejich výškovém rozdílu, překřížit kotníky, i když jen tak tak. Pak stiskla, a bylo vidět, jak se její stehenní a lýtkové svaly napnuly. Když jí dával kluk nůžky, vypadaly jeho nohy měkké a slabé proti jejím silným a pevným břišním svalům. Teď tomu bylo naopak, její nohy byly silné a jeho pas měkký a poddajný. Bylo zjevné, že z tohoto chvatu jen tak neunikne. Dívka měla jasně navrch. Ležela na boku, tělo opřené o loket, zatímco kluk ležel na zádech, pas pevně sevřený mezi jejími stehny. Na tváři se jí zvolna vynořil úsměv. Cítila, že vítězství je blízko. Stiskla silněji, celou svou energii soustředila do svých svalnatých nožek, a kluk nedokázal její síle vzdorovat. Zjevně trpěl bolestí a nůžky z něho vysály veškerou sílu. Bylo to opravdu neuvěřitelné. Cindy stále filmovala celou akci, přejížděla čas od času z Courtney a jejího soupeře na Meagan, sedící na prsou druhého kluka. Mladší kluk ležel bezmocně pod Meaganiným tělem, hlavu otočenou vlevo, a pozoroval jak Courtney poráží jeho staršího bratra. Zajímalo by mě, na co v té chvíli myslel. Určitě takový výsledek neočekával. Nejen že tu ležel pod tělem dívky o dva roky mladší a zjevně mnohem silnější než, ale prohrál předtím i s její mladší sestrou, která nyní vymetala podlahu s jeho starším bratrem. Muselo být pro něj těžké srovnat si to v hlavě. I mě to dělalo problémy, ale tady se to odehrávalo, přímo před našima očima. čtrnáctiletý kluk podléhal síle svalů devítileté holčičky, o polovinu menší než on! Několik minut uplynulo, a starší kluk byl pořád lapen v Courtneyiných mocných nůžkách. Dokázal jen bezmocně sahat na její nohy, neschopný je roztáhnout. Courtney ho škádlila, říkala mu "slabochu", vyzývala ho, ať se zkouší z jejího chvatu dostat. Kluk změnil taktiku, v zoufalém úsilí tloukl holčičku do břicha, aby jí přinutil zmírnit sevření. Ale jeho chabé údery neměly žádný účinek na její napjaté břišní svaly. Za další minutu nebo dvě kluk znehybněl a jen tam bezmocně ležel. Holčička, kterou uspokojilo, jak byl její soupeř nyní oslabený, uvolnila stisk a vytáhla zpod něj levou nohu. Kluk tam prostě jen ležel na zádech. Courtney mu znovu sedla na prsa, a začala mu tlačit ruce dolů, aby mu mohla dosednout koleny na ruce a držet ho tak na lopatkách. Kluk se zkoušel vykroutit z jejího sevření celým zbytkem sil. Tlačila ruce dolů a do strany, zatímco on se je snažil tlačit vzhůru a k sobě. Ale tak jak se ukázalo, že na ni absolutně nestačí co se týče síly nohou a boxování, dokázal nyní, že i její ruce jsou mnohem silnější než jeho. Bylo jasné, že Courtney je teď mnohem silnější než on, a se zájmem jsem sledoval, jak překonala jeho odpor a přitlačila mu ruce k zemi. Čekal jsem, že ho přidrží na lopatkách a ukončí tak zápas. Místo toho se otočila ke své starší sestře a řekla: "Meagan, vyřídíme je klikama!" "Kolik?" odpověděla Meagan. "No, asi 15," odpověděla mladší dívka. Courtney se pak natáhla přes tělo kluka, který ležel pod ní, a stejně tak Meagan nad starším klukem. Zjevně to nedělaly poprvé. Na Courtneyin signál, se obě dívky zvedly na pažích, do výšky asi dvacet centimetrů nad hrudí obou chlapců. Připomnělo mi to pozici při tom druhu kliků, kdy se člověk vymrští vzhůru a mezi kliky tleskne - myslím, že se tomu říká "námořnické kliky". Ale místo aby tleskly, dívky prostě napjaly své hrudní svaly a prostě dopadly na prsa kluků ležících pod nimi. V podstatě užívaly svá pevná prsa jako beranidlo. Možná to bylo něco nového, ale vypadalo to velmi účinně. Pokaždé, když dopadly na chlapce, bylo slyšet, jak jejich plíce opouští vyražený vzduch. Po pěti klicích bylo jasné, že kluci už vůbec nepomýšlí na jakýkoli odpor. Po deseti byli totálně bezmocní, ale dívky pokračovaly dál. 11, 12, 13 ... jeden klik na každých asi 5 vteřin. Nakonec dopočítaly do 15. Dívky přestaly, a zhluboka dýchaly po vynaloženém úsilí. Kluci tam jen nehybně leželi na písku, neschopní jakéhokoli odporu. Bylo po boji. Ať to bylo jakkoli neuvěřitelné, kluci byli poraženi - naprosto totálně zdecimováni - mnohem mladšími a menšími dívkami. Po svém vítězství dívky neměly nic proti malému show pro kameru. Cindy stále pilně filmovala, jak si dívky sedly poraženým klukům na prsa, usmívaly se do kamery a napínaly svaly ve vítězných pózách. Také se dál klukům vysmívaly pro jejich slabost a měkkost a mluvily o nich jako o "slabším pohlaví". Rvačka trvala asi 20 minut, a Cindy ji zachytila celou. Nyní chtěla rovněž natočit všechno, co následovalo. Připadalo mi, že jde o víc než "slídičský" novinářský návyk. Byla opravdu vzrušená myšlenkou, že dvě malé holky dokázaly tak lehce usadit dva starší rváče. Byl jsem nicméně překvapen, když Cindy přešla k natáčení opravdového "interview" s dětmi. Požádala dívky, aby vstaly a nechaly kluky, aby se posadili. Dívky zdráhavě poslechly. Nejprve je nechala na kameru potvrdit, že kluci jsou bratři a dívky sestry. Pak postupně zabírala kamerou jednoho po druhém a ptala se je na křestní jména a příjmení, třídu, do které chodí a jejich výšku a váhu. Cindy vždy byla zatížená na čísla, a statistiky pro ni měly velký význam. Z odpovědí vyplynuly následující údaje: Meagan, 10, pátá třída, 140 cm, 35 kg Courtney, 9, čtvrtá třída, 133 cm, 30 kg Bobby, 14, devátá třída, 163 cm, 57 kg Jimmy, 12, sedmá třída, 155 cm, 49 kg Viděl jsem, že Cindy v duchu počítá (rty se jí přitom vždycky trochu pohybovaly). Pak potřásla nevěřícně hlavou. "To je opravdu neuvěřitelné," řekla do kamery. "Nejen že desetiletá holka přeprala kluka, který je o dva roky starší a 15 kg těžší a dalšího kluka, staršího o čtyři roky a těžšího o 22 kg, ale devítiletá holčička, teprve čtvrťačka, porazila téměř středoškoláka o pět roků staršího, o 30 cm vyššího a 27 kg těžšího!" Otočila se k dívkám a zeptala se: "Jak jste to dokázaly?" Začínalo to vypadat víc a víc jako rozhovor pro skutečné televizní zprávy. Dívky pár vteřin váhaly. Nakonec řekla Meagan: "Myslím, že jsme prostě opravdu silné." "Jo," vpadla Courtney, "mnohem silnější než ti slaboši kluci!" "Zajímalo by mě, zda bychom výsledek zápasu dokázali uhodnout, když porovnáme vaše svaly se svaly kluků," řekla Cindy. "Napněte všichni svaly, ať je můžeme porovnat." Dívky ochotně poslechly, kluci také, i když méně ochotně. Cindy pokračovala v natáčení, a požádala mě, abych vyzkoušel jejich bicepsy. Meagan a Courtney měly viditelné malé bicepsy, které, i když nebyly přímo vyrýsované, výrazně se vyboulily, když dívky ohnuly paže. Když jsem na ně sáhl, byly tvrdé - ne tvrdé jako skála, ale nicméně opravdu pevné. Pak jsem se otočil ke klukům, kteří vypadali trochu zahanbeně, jak zkoušeli napnout svaly. Jak jsem předpokládal, ani jeden z nich jich moc neměl. A byly měkké - mnohem měkčí než svaly dívek. Courtney, mladší dívka, sáhla na biceps staršího kluka a roztřásla ho jako huspeninu pohybem svých prstů do strany a zpět. "Nemáš tam nic!" posmívala se mu. "Mé holčičí svaly jsou o moc silnější než tvoje - tvoje jsou jak houba. Sáhni si." Pak napnula vlastní malý biceps, strčila mu ho téměř do obličeje, a přinutila ho, aby ho stiskl. Pak mu přikázal, aby potvrdil, že její biceps je silnější než jeho, a poražený kluk, i když velmi zahanbeně, musel přiznat. Zjevně měly obě dívky víc svalů než kluci. Ale to Courtney nestačilo - zachtělo se jí zahanbit staršího kluka, jak jen to šlo. "Dejme si páku," vyzvala ho. Kluk, zřejmě rozčilený vyhlídkou na další prohru se svou malou trapičkou, pohlédl na Cindy, jako by se ptal: "Opravdu musím?" Cindy pokývala rozhodně hlavou na znamení, že nemá na výběr. Čtrnáctiletý chlapec a jeho devítiletá protivnice si lehli na písek čelem k sobě, připraveni začít. Než začali, položil jsem Courtney pod pravý loket stočený ručník, abych vyrovnal, že má kratší paži. Na můj signál začali. Výrostek zoufale chtěl dokázat, že tu malou holku porazí aspoň v něčem, a tak zkusil prudce zabrat hned od samého začátku. Ale Courtney ho udržela na místě. Vypadal nesmírně sebevědomě, s mírným úsměvem na rtech. "Co je," zeptala se posměvačně, "to neumíš nic lepšího? Máš 14 a já jen 9 a ani mi nepohneš rukou!" Laškovně mu sáhla na napnutý biceps levou rukou a dál se mu posmívala: "Jo, já zapomněla, že máš jen ty chabé klučičí svaly. Žádný div, že nic nezmůžeš proti malému děcku." S těmito slovy mu začala tlačit vší silou ruku dolů. Viděl jsem, jak se její malý biceps napnul a zakulatil úsilím. Zrudlý výrostek se snažil co mohl, aby jí odolal, ale brzy bylo jasné, že bude přemožen touhle holčičkou, proti němu téměř poloviční velikosti. Pomalu, ale nezadržitelně mu tlačila ruku dolů do písku. Rukama se mu třásla, jak ze sebe dával všechno, aby ji zastavil. Dívka ho dál tlačila dolů svou svalnatou ručkou, a znovu se mu začala krutě posmívat."Copak, siláku, je na tebe devítiletá holka moc? Snad by sis to měl příště rozdat s mou šestiletou sestřičkou!" Viděl jsem, jak na klukově tváři roste zoufalé odhodlání. Musel zachránit svou čest, prostě nemohl prohrát další zápas s tou malou holkou! Ale přestože ze sebe dal všechno, nakonec opravdu prohrál. Když byla jeho ruka deset centimetrů nad zemí, zkusil naposledy zabrat a zastavit ji, ale bylo to marné. Holčička tlačila dál, a za pár vteřin byla klukova ruka pevně přitisknuta do písku. V přímé zkoušce síly 9-leté děvče úplně rozdrtilo čtrnáctiletého kluka! Nebylo pochyb, že holky jsou mnohem silnější než kluci. Jejich svaly pro to poskytovaly jisté vysvětlení. Ale přesto, dívky se rozhodně nedaly nazvat kulturistkami, jejich svaly, i když silné, byly pořád poměrně malé. To samo o sobě nemohlo být jedinou příčinou jejich tajemné schopnosti přeprat o tolik větší a těžší kluky. Cindy a já jsme cítili, že tu musí být ještě jiné vysvětlení. Zvlášť Cindy trvala na dalším hledání věrohodném vysvětlení tohoto zdánlivě nepravděpodobného zážitku. Prostě řečeno, dvě holčičky, vypadající atleticky, ale v žádném případě ne nadměrně svalnaté, právě dokázaly, že jsou silnější než kluci, o kterých by se dalo předpokládat, že by je měli snadno zvládnout. Musel tu být důvod, který by dával smysl. Jako novinář byla Cindy zvyklá hrabat se ve věcech a hledat vysvětlení. Ptala se Meagan a Courtney na sporty, které pěstují - byl to fotbal a plavání. Žádná z nich nevzpírala. Kluci hráli trochu baseball a starší dokonce hrál kdysi za nejmladší žáky americký fotbal. Žádné z děcek nebylo nějakým lenochem, a zda dělali ten či onen sport zjevně nebylo klíčem k vyřešení hádanky. Cindy se dál chovala jako novinář - cítil sem, že tím začíná být trochu posedlá. Ptala se kluků, zda se někdy prali s jinými kluky. Samozřejmě řekli, že ano. Zeptala se, jak se jim přitom dařilo. Podle jejich odpovědí si vedli celkem dobře proti klukům stejného věku. Pokud mluvili pravdu, nikdy předtím se neprali s holkama. Cindy se znovu začala ptát dívek. "Prali jste se někdy předtím s kluky, zvlášť staršími?" Courtney se jen usmála a neřekla nic. Meagan odpověděla s širokým úsměvem: "Snad by se to tak dalo říct." "Co tím myslíš?" zeptala se Cindy. "No," odpověděla Meagan se svým měkkým přízvukem, "moc nás nepřekvapilo, že dokážeme přeprat starší kluky. Už jsme věděli předtím, že holky jsou mnohem silnější než kluci." Cindy se od ní zkoušela dovědět víc, ale Meagan neuvedla žádné podrobnosti a jen se usmívala do kamery. Courtney se také usmívala, a občas se zahihňala. Dívky zřejmě věděly něco, o čem nechtěly mluvit, a tak se Cindy rozhodla pro jiný přístup. "Dobře holky," řekla, "chci se zeptat - přepraly jste tyhle kluky proto, že holky jsou silné, nebo proto, že kluci jsou slabí?" Meagan váhala, ale Courtney promluvila. "Tihle kluci jsou slabší něž spousta jiných," řekla, "ale vyhrály jsme, protože holky jsou prostě mnohem silnější než si všichni myslí. Nepotřebujeme velké svaly, protože máme dívčí sílu!" Poslední slova pronesla zvýšeným hlasem. "A co to je dívčí síla?" ptala se Cindy. Courtney začínala být trochu otrávená z výslechu, a tak řekla podrážděně: "Dívejte se, ukážu vám to!" Otočila se k mladšímu klukovi, Jimmymu, podřepla, chytila ho za levé zápěstí a pravou ruku mu vstrčila mezi nohy. Rychlým plynulým pohybem si ho přehodila přes ramena a napřímila se. O vteřinu později provedla Meagan totéž se starším klukem. Pak dívky s bezmocnými chlapci na ramenou přešly pár kroků k pískovému hradu. Rozkročily se a roztočily kluky kolem svých ramenou. Cindy sledovala kamerou každý jejich pohyb, a já tam jen stál a zíral. Bylo to úžasné! Každá dívka nesla a roztáčela na ramenou kluka o víc než 15 kg těžšího! Pak 30 kg Courtney lehce odnesla 49 kg Jimmyho o 6 m k pískovému hradu a pustila ho na vrcholek věže. Zbořil věž a ležel tam vyčerpaný, roztažený přes zbytky věže a hradní příkop. Vzápětí 35 kg Meagan podobně odnesla 57 kg Bobbyho pomalou chůzí a pustila ho na jeho mladšího bratra. Kluci tam jen bezvládně leželi na troskách hradu, znovu přemoženi neuvěřitelnou silou dvou mnohem mladších dívek. Holky překročily chlapce, které tak snadno porazily, a šťastně se zahihňaly. "Tak co, kluci," řekla Courtney, "chtěli jste nám zbořit hrad a teď se vám to povedlo. Jste prostě moc velcí řízci na nás malé holčičky." Obě dívky se výsměšně zasmály a podívaly se dolů na bezmocné kluky. Meagan pak položila nohu na prsa Jimmymu, Courtney Bobbymu, a malé vítězky provedly další sérii vítězných póz předvádějících jejich svaly nad těly poražených kluků. Celou dobu se přitom usmívaly do kamery. Asi za minutu dívky posbíraly své kyblíky a lopatky a začaly odcházet. Courtney přes rameno mrkla na kameru a řekla: "To je dívčí síla!" a Meagan dodala: "Radši se probuďte a vemte na vědomí - holky jsou silnější pohlaví!" Nikdo nepotřeboval další důkazy, Všichni jsme věděli, jak to myslí, i když jsme pro to nemohli najít žádné vysvětlení. Myslel jsem, že tím to skončilo, ale Cindy byla nelítostná. Přiměla kluky, aby vstali. Pomalu se sbírali ze země. Cindy jim začala vyčítat, že obtěžovali holky jenom proto, že si mysleli, že jsou silnější, a proto k nim neměli žádný respekt. "Takže," "kdo je ve skutečnosti silnější?" Když kluci neodpověděli, Cindy se otočila k Bobbymu a přímo se zeptala: "Copak holky právě nedokázaly, že jsou silnější?" Bobby to váhal potvrdit, a tak Cindy, která úplně ztratila "žurnalistickou objektivitu", namířila mu kameru přímo do tváře a řekla: "Když nepřipustíš, že holky jsou silnější, dám tohle video do hlavních zpráv, takže každý v New York City uvidí, jak ti nakopala zadek 9-letá holka!" Cindy měla malou kabelku na opasku. Aby dodala věrohodnosti své hrozbě, vytáhla z peněženky a ukázala klukům identifikační kartu s názvem kanálu a titulem "Ředitelka zpravodajství", vytištěným tučnými písmeny. Otřesení kluci ji začali prosit, aby nahrávku do zpráv nedávala. Opravdu věřili, že by to mohla udělat! "Dobře," řekla, "tak to řekněte!" Bobby zamumlal, "Dobře, holky jsou silnější pohlaví." "Hlasitěji," řekla Cindy. "Mnohem hlasitěji!" Bobby tentokrát prakticky zakřičel, neboť pláž byla prázdná: "Holky jsou silnější pohlaví!" Spokojená Cindy přinutila mladšího bratra, aby řekl do kamery totéž, stejně nahlas. Pak, s posledním kázáníčkem o slušném chování k dívkám, je Cindy propustila. Jako poslední záběry natočila téměř zničený hrad z písku, a vypnula kameru. Musela natočit nejméně hodinu pásku. Šli jsme zpátky k chatkám beze slova. Nakonec jsem se zeptal Cindy: "Proč jsi byla tak zaujatá, a proč jsi byla na ty kluky tak tvrdá?" "Zasloužili si to," odsekla. Znal jsem ji natolik dobře, že jsem poznal, že chce ještě něco dodat, ale váhá. Nakonec se rozhodla pokračovat. "Když mi bylo 10 a žila jsem v Indianě," řekla mírnějším tónem, "nějací kluci o rok nebo dva starší začali otravovat mě a mou kamarádku u jezera. Stáhli nám horní díly plavek a začali se nám posmívat, že nahoře nic nemáme - říkali nám placky! Mysleli si, že na to mají právo, protože jsme byly holky a slabší než oni a nemohly bychom se jim postavit ve rvačce. Nechali jsme je to dělat, protože jsme na to nalítly a myslely si, že holky se nemůžou prát s kluky, protože kluci jsou prostě silnější. A teď nám ty holky dokázaly, že to není pravda, že ve skutečnosti jsou silnějším pohlavím děvčata, a že si od kluků - nebo mužů - nemusíme nechat nic líbit. Stačí nám uvěřit ve svou dívčí sílu, a mýtus o mužské nadřazenosti je zbořen tak snadno, jako ten hrad z písku! Škoda, že mi trvalo do mých 32 let, než jsem na to přišla a uvěřila ve svou sílu! Ze Cindina tónu jsem si nebyl úplně jistý, zda to myslí zcela vážně - obvykle neměla takové výlevy, a v hlase měla stopy ironie. Pro každý případ jsem se na věci zkoušel dívat i z její perspektivy, a namítl, že i když tyto dvě holky byly zjevně silnější než mnohem starší kluci, mohla to být výjimka. Ale Cindy neměla náladu na jakékoli námitky. Byla příliš unešená. "Až se vrátím do města," řekla, "udělám si sérii zpráv o silných mladých dívkách - zápasnicích, vzpěračkách, boxerkách, však víš. Vsadím se, že najdu mnoho takových jako Meagan a Cindy - spousty. A s trochou správných vzorů a nápadů, bude jich brzy mnohem víc! Mnohem, mnohem víc! Mám teď k tomu úplně nový přístup, a ten se hned tak nezmění!" Skončila svou tirádu, usmála se na mě a po zbytek cesty napětí mezi námi povolilo. Ten den jsme měli na večeři mořského okouna, a vypili jsme celou láhev vína. Dívali jsme se přitom na video z odpoledne. Dívky vypadaly na videu jaksi ještě působivěji než osobně. Cindy se rozhodla, že i když slíbila, že nahrávku nepoužije ve zpravodajství (a neudělala by to, ani kdyby to neslíbila - je na to příliš profesionální), udělá si malý seznam lidí, kterým dá kopii, včetně své 8-leté neteře a pár svobodných kamarádek, a dokonce i pár manželských dvojic, které by z ní mohly mít prospěch. Ubohý Bobby a Jimmy - byly zřejmě rádi, že střetnutí na pláži nepřihlížely davy živých svědků, a teď jejich ponižující porážku od malých holek uvidí bůhvíkolik lidí, když bude kopie kroužit po Manhattanu. "No," pomyslel jsem si, "alespoň bude mít nahrávka nějakou výchovnou hodnotu - spousta kluků se naučí troše úcty k holkám a mnohem víc dívek získá sebedůvěru. Je-li ponížení cena za pokrok, nedá se nic dělat!" Šli jsme do postele brzo, okolo jedenácté. Usnuli jsme však až kolem druhé ráno. Nechávám vaší představivosti, co jsme se Cindy po tu dobu dělali. Vše, co se odvážím říci, je, že tu noc měla Cindy k dívčí síle osobitý přístup, který se mi moc líbil.