Překvapivá Pamela Hal

Už to bylo tři měsíce od mé poslední návštěvy na Dni díkůvzdání a tato obchodní cesta mě umožňuje strávit zase pár dní u své dcery. Zuzana byla tak laskavá, že mě vyzvedla na letišti a cestou k hotelu se zmínila, že by mě ráda vzala do tělocvičny kde má pro mne překvapení. Když jsme tam vcházeli, řekla mi, že moje dcera Pamela už se vrátila z práce a těší se na překvapení.

Zuzana jí zavolala a když šla přes tělocvičnu, viděl jsem jak moje malá holčička vyrostla – byla už opálená z prázdnin, ale teď měla svaly, jaké jsem na ní ještě neviděl. „Ráda tě vidím,“ řekla, „co myslíš? Máti mě dávala v tělocvičně tak zabrat, že z toho ještě žiji.“

Měl jsem radost, Pamela měří skoro 180 cm ne moc kostnatá, ale teď se vyplnila na všech správných místech a vypadala náramně. „Jen dokončím svoji sadu a v několika minutách jsem zpět. Doufám, že nejsi po cestě moc unaven, musíme si dát ještě zápas v páce – cítíš se dost silný?“ Podíval jsem se na Zuzanu, ale ona se jen smála od ucha k uchu. „Myslím, že by ses měl raději připravit, tvoje dcera nepřijme žádnou námitku.

V několika minutách se Pamela vrátila, utírala se ručníkem a vyprávěla mi jak jí to cvičení baví. „Výsledky jsou potěšující a vidím, že se mi postava formuje tak, jak o to usiluji. Je docela zábavné, když cítím jak se mi zvětšuje síla, dokonce i v těch několika týdnech, kdy jsi tady byl. Teď jezdím s Davidovým BMW a já jsem se s ním vsadila, že jestli mě přemůže v páce, dostane auto zpátky. Kdykoli jsme zápasili, dávala jsem klíčky jeho auta na stůl do místa, kam by mi položil ruku, kdyby vyhrál, a jak se při zápase lopotil dávala jsem mu najevo, že vůz je tak blízko a přece tak vzdálený. Tati, myslím, že mám nové auto a už nemá možnost dostat ho zpátky.

 Když jsem zamířili ke dveřím, Pamela si nasadila sluneční brýle a řekla: „Jejda, skoro jsem zapomněla, musíme se zastavit támhle u toho stolu abychom viděli jakou má dneska taťka sílu, nebo možná, jak je silná jeho holčička. Pamela byla urostlá a i když vypadala atleticky, svaly se jí nerýsovaly, dokud je nenapnula. Mohu dosvědčit , že v tom případě jsou velmi nápadné a ona na to byla pyšná.

Zuzana sehnala dvě židle a táta s dcerou se posadili proti sobě. Slečna svěží se stíny a leskem od sportovního potu položila loket na stůl. „Pamatuj, jak jsem ti říkala že mám v levé ruce větší sílu než v pravé, uvidíme jak ty – možná, že bys nás mohl odstartovat. Ne, víš co, položím si paži na stůl a pak uvidíme – to bude asi poctivé.“

Pamela si opřela ruku o stůl a čekala na mou. Podíval jsem se na Zuzanu, která se smála. „Hale, to je to překvapení. Ta dívka má kuráž. Když jsme se připravili ke startu, vzhlédl jsem a viděl asi šest nebo sedm děvčat, která přerušila svá cvičení aby viděla zápas Pamely a jejího táty … „Tak vidím, že máme obecenstvo,“ poznamenal jsem, „dáváte mi někdo šanci?“

Nikdo nepromluvil, tak Zuzana zápas odstartovala. Zpočátku jsem mohl cítit její tlak, ale slabou aktivitu, potom když jsem pozoroval jak její levý biceps reaguje na její žádost a moje paže se zvedla. Skutečně jsem se namáhal, abych pohyb dostal pod kontrolu, ale ona stále pokračovala. Dívky ji teď povzbuzovaly a my jsme byli skoro vyrovnáni, když Pamela trochu povolila a jednoduše nás držela ve svislé poloze. „Ty, tati, měl by ses trochu víc snažit, tahle děvčata mě dají víc práce než ty. Myslela jsem, že máš sílu, ale ne takovou, aby stačila na tvojí holčičku. Hele, podívej se na tohle“ a napnula pravou paži. „Podívej se, jakmile tě položím levou, můžeme zkusit druhou ruku. Jaké to je, být úplně přemožen svojí dcerou?“

Snažil jsem se soustředit na levou ruku a jednoduše jsem potvrzoval své úsilí dlouhým hlasitým hekáním. „Vydrž, tati, jsem už skoro připravena to skončit.“ Posunula si svoje sluneční brýle, poslala mi dceřiný polibek a stlačila mi ruku ke stolu. Obecenstvo to kvitovalo jásotem – jedna volala „dívčí síla“, ostatní něco o ženských svalech … nevím. Z čeho jsem měl obavy, jestli budeme ještě zápasit pravou rukou, protože bych se rád obešel bez další zahanbující zkušenosti.  

Pamela se postavila přijímala oceňování děvčat a netajila se dalším vítězstvím ženskosti. Když jsme šli ke dveřím, řekla: „Děkuji, že jsi byl dobrý sportovec a doufám, že se zlepšíš.“ Řekl jsem, že jsem nikdy nepochyboval že kráska může mít sílu a jistě jsem měl dostatečnou důvěru v mé mužství, že se mohu smířit se skutečností, že moje dcera je silnější.

Tati, oceňuji, že jsi tady byl a že jsem tě mohu vzít do hotelu v mém novém autu. Mimochodem, máti má pro tebe také překvapení … myslím, že to bude po obědě.“