Orčí svět 2 By DEA, in Czech - příběh druhý - Výslech Varování: Tato povídka není vhodná pro nezletilé. Obsahuje násilí, krev, nepřístupný sex a spoustu sexuálně zjevných situací. Pokud vás cokoli uvedeného uráží, nečtěte již dále. Ok, byli jste varováni. Intro (Intro je tu pro pochopení světa orec (a je pořád stejné). Pokud jste ho již četli, přejděte rovnou k příběhu.) V jednom nejmenované dimenzi bytí, velmi podobné té naší, došlo při jedné lokální válce k použití mutageních virů. Ty měli způsobit jak smrt nepřátelské armády, tak i časti civilního obyvatelstva. To se skutečně sice povedlo, vznikl i další zajímavý efekt: následující generace se rozdělily na tzv. lidi, kteří fyzicky rostli do svých 15ti let do velikosti normálních lidí jak je známe u nás a zhruba od 20ti let docházelo podle individuálních genetických dispozic k opětnému zmenšování již plně vyvinutého organismu až do velikosti cca 10 cm v 40. roku života. Druhou skupinu tvořily tzv. orcy [čti orky], ženy u nichž došlo ve věku 11 – 12 let k prudkému růstu jak výšky, tak svalové hmoty. Tyto bytosti byly přes dva metry vysoké a neuvěřitelný objem ocelově tvrdých svalů jim dával úctyhodnou hmotnost přes 300 kg. To spolu zhruba s 50x větší účinností svalových vláken jim poskytovalo praktickou nezranitelnost a nezávislost na okolním světě. Třebaže Orec bylo necelých 5% populace a právní systém, garantující všem stejné občanské svobody se od konce války, kdy se obě spojily, nezměnil, existence ostatních „lidí“ se stala plně závislá na jejich libovůli a rozmarech… Story 2 - Výslech „Prachy sem!“ zařval jeden z maskovaných mužů. Vyděšený prodavač rychle otevřel pokladnu a nervózně z ní začal ládovat peníze do předem připravené tašky. Bylo to jako zlý sen. Bylo už pozdě večer a on chtěl právě zavírat a teď si mohl akorát tak nadávat: proč jsem to už sakra neudělal? …. „Nedáme si něco k jídlu?“ zeptala se Vera. „OK, támhle je nějaký bistro,“ odpověděla jí Mia, její kolegyně na hlídce. Policejní auto pomalu zamířilo k do tmy zářícímu obchodu. …. „Kurva, Jimi, jsou tu policajti! musíme vypadnout!“ zařval jeden z banditů. „Do prdele, to ‘sou orcy! Jsme v hajzlu! Dělej!“ zpanikařil druhý. Oba se hned rozběhli k zadnímu východu. …. Auto zastavilo před bistrem. Vera vystoupila a šla dovnitř. Prodavač ji vyběhl vstříc „Pomoc, pomoc, okradli mě.“ Vzadu bouchly dveře. Vera si uvědomila, co se děje a rozběhla se za nimi. Vyběhla přeplněným skladem ven a ještě spatřila, jak oba mizí za rohem. Lupiči doběhli k mezeře mezi dvěma bloku domů. Ta byla tak úzká, že se do ní sotva vsunuli oni a když tam doběhla Vera, bylo jasné, že se tam čtvrttunová orca nevejde ani náhodou. „Stát! Stůjte nebo střelím!“ zařvala na vzdalující se lupiče. „‘Di do prdele ty tlustá krávo!“ odpověděl jí jeden z nich a oba pokračovali v rychlém ústupu. Vera naprázdno polkla, sklonila na chvilku zbraň a když ji opět zdvihla, byli již oba nenávratně pryč ve změti uliček starého centra. Stejně vás dostanu, řekla si a pomalu šla zpátky. „Co se děje?“ ptala se Mia „Přepadení… ‘sou už ale v prdeli,“ odvětila Vera a znechuceně si sedla do auta, „jedeme!“ Překvapená Mia nastartovala a obě opustily krámek bez jídla, naprosto ignorující vyděšeného prodavače. …. Asi o hodinu později… „Stůj Mio, stůj! To je on! Jeden z těch lupičů!“ zařvala Vera a ještě téměř za jízdy vyskočila z brzdícího auta. Když se Vera objevila před ním, lupič neměl moc času reagovat. Než si stačil uvědomit, co se vlastně děje, přikryla ho milosrdná tma. Vera s vítězným úsměvem spustila pěst. „Jste zatčen,“ řekla k bezvládné formě na chodníku, “Mio, řekni TOMU práva.“ ….. Výslech „Jak se jmenujete?“ začala výslech nyní již klidná Vera. Ticho „Jak se jmenujete?“ zeptala se důrazněji. Opět ticho. „Dobře, podle řidičáku jste Ron Malick,“ pokračovala Vera, „víte, nám teď jde zejména o dopadení toho druhého pachatele, vašeho komplice. Určitě nechcete nechat tak nebezpečného zločince běhat na svobodě…“ „‘Di do prdele, krávo!“ odpověděl, „ chci právníka a taky doktora! Budu si stěžovat na policejní brutalitu!“ snažil se pohnout ramenem, aby dostal zlomenou klíční kost a žebra do méně bolestivé polohy, ale pouta mu v tom zabraňovala. „Jedna lehká rána,“ usmála se Vera při pohledu na svou hrozivou pěst velikosti zlodějovy hlavy. „Nemůžete mě tu držet, vy, vy… zrůdy.“ „Potřebuji jeho jméno a adresu,“ trvala na svém Vera. „Vyliž si prdel!“ „Mluvte slušně!“ „Ha, ha,“ zasmál se lupič, „sere tě to děvko?! Krávo! Lesbo! Neřeknu ti ani hovno!“ Vera vstala. V tom okamžiku zazvonil na stole telefon. „Haló“ – „Vero? Jseš to ty?“ – „Jo.“ – „Tady Mia. Tak už ho máme. Myslím jako toho druhého.“ – „Jo? Super, tak ho sem hoďte.“ – „No, je tu malej problém. Už není třeba. Je mrtvej.“ – „Mrtvej?“ – „Jó, mrtvej. Dělal problémy při zatýkání. Musela jsem použít sílu. Ty lidi nic nevydržej. Chtěla jsem mu dát pouta a stiskla jsem holt trochu víc… Jen to zapraskalo.“ – „Co? Co zapraskalo?“ – „Páteř… Hele nacpala jsem ho do popelnice. Co se tím budem papírovat? A ty udělej to samý s tím, co je u tebe. Ať s tím nejsou problémy. Stejně je to jen člověk.“ – „S potěšením,“ řekla Vera chladně a zvěsila. „Tak vy nechcete vypovídat?“ obrátila se opět na lupiče. „‘Si piš, že ne.“ „Pak tedy budu muset použít donucovací prostředky,“ odtušila Vera klidně. „To si zkus! dotkneš se mě a ‘seš vyřízená!“ „Opravdu?“ usmála se Vera, vstala a začala si vytahovat blůzu zastrčenou do kalhot, „nový zákon o terorismu mi to plně dovoluje,“ a počala si ji pomalu rozepínat. Zloděj zmlknul a fascinovaně hleděl na to, jak odhaluje své božské tělo. Až teď si uvědomil, že ho zde může bez jakékoliv námahy umlátit jen tak pro vlastní potěšení. Slyšel přeci už o lidech, kteří se z výslechu nikdy nevrátili. To ale nemůže být pravda, je to přece jen policajt, chce mě jen vyděsit, říkal si. „Já ale nejsem žádnej terorista!“ „Opravdu? To je těžké poznat, když nechceš mluvit.“ Veřina blůza dopadla na zem a ona tam stála od pasu nahoru nahá. Ať už Ron jakkoliv nenáviděl a zároveň se bál orec, nemohl se ubránit vzrušení při pohledu na její božské tělo. Vera byla hodně přes dva metry vysoká a drobný, 150ti centimetrový Ron vypadal proti jejímu tělu jako hračka. „Co, co chcete?“ koktal překvapený Ron. Vera se se zalíbením dívala na své obří svalnaté kozy velikosti nafukovacích půlmíčů a klidně pokračovala, „budeš mluvit?“ „‘Di do hajzlu! Dotkneš se mě a uvidíš, ty nadržená děvko!“ „Opravdu? To jsem zvědavá,“ usmála se Vera ironicky a začala si masírovat přerostlé bradavky. Pak se zhluboka nadechla a přistoupila k Ronovy. Ten prudce vstal a uskočil dozadu až ke zdi. Dál už nebylo kam. Vera přistoupila těsně k Ronovy a celé jeho zorné pole vyplnily kozy nelidských rozměrů. Svou obří tlapou pevně objala zezadu celou jeho hlavičku až v ní zapraskalo. Ron zaúpěl a pokusil se vymanit z ocelového sevření, ale ani oběma dlaněmi nebyl schopen obejmout obří předloktí a jen cítil své ponížení jak jeho prsty bezmocně klouzaly po ocelově tvrdém svalstvu její ruky. Prociťujíc jeho bezmoc, Vera pomalu a bez zjevného úsilí přitiskla jeho hlavičku k pravému vemenu, které bylo několikrát větší než jeho hlava. Nejdřív jemně, pak silněji začala třít si o něj jeho obličej. Horká sametová kůže, její vůně a hebkost jejích prsou kontrastovaly s pevností ocelových svalů a drtícím tlakem v hlavě. Ron se marně snažil něčeho se zachytit a nějak se odtáhnout od ponižujícího dotyku s gigantickou kozou, ale neměl pražádnou šanci. Přesto všechno s překvapením cítil, jak ho toto násilí vzrušuje a že se mu začíná topořit úd. Po chvilce oddálila Vera ruku od prsu. „Budeš mluvit?“ zeptala se. Hanbou rudý Ron chvíli chytal dech a pak procedil „už teď ‘seš mrtvá, děvko! Pust‘ mě!“ Vera se usmála a pomalu několikrát lehce pleskla jeho hlavičkou o svou obří kozu. „Jméno, adresa,“ ptala se a jemně s ním bila. - „Hovno“ Frekvence a síla úderů mírně narůstala, ale vemeno bylo stále ještě relativně měkké. Vera systematicky otáčela jeho hlavičkou, aby se dostalo na každou část. Přesto i tak začal Rona po chvilce pálit nos i tváře. Jeho spoutané ruce bezmocně „objímaly“ všechny dosažitelné části jejího gigantického těla a způsobovaly jí příjemnou masáž. „Tak co, jak se ti to líbí? Mě celkem jo.“ zasmála se Vera a nechal Rona vydechnout. „Chcípni!“ „Ale.. ale,“ usmála se a pokračovala ve své hře. Kozy jí začaly pomalu natékat a tvrdnout. Takto si hrála asi pět minut aniž by pocítila jakoukoliv námahu. Zato Ron už obličej ani pomalu necítil a tlak v hlavě byl již nesnesitelný. „Budeš mluvit?“ Ron na ni plivl. „Asi ne,“ řekla si Vera a utřela si to jeho obličejem. Prsa jí mezitím ztvrdly jako boxovací pytel a pomalu jimi začala destruovat jeho obličej definitivně. Několik úderů, provázených prudkou bolestí, mu rozdrtilo nos, a s každým dalším z něj stříkala krev a zkrápěla její božská vemena. Údery byly stále silnější a Ron už neměl sílu jim vzdorovat. Jeho ruce bezvládně „objímaly“ její obří 80cm biceps, gigantická vemena i boule břišních svalů.. tváře mu natékaly, točila se mu hlava a cítil, jak se pomalu propadá do bezvědomí. „Budu mluvit!“ „Co? Nechceš mluvit?“ zasmála se Vera a ještě jednou si ho narazila na natékající kozu. Ron jenom zachrčel „budu mluvit!“ „Nic neslyším,“ pokračovala Vera ve výsměchu. „Budu mluvit!“ zasípal Ron z posledních sil. „ŘEČÍ už bylo dost,“ odpověděla mu Vera chladně a zatnula plně své obří svalstvo. Monstrózní kozy okamžitě natekly do nelidských rozměrů a změnily se v ocel. Spolu s tím se ztopořily i obě gigantické, 5cm dlouhé bradavky. Ron otevřel hrůzou doširoka oči a uvědomil si, že to znamená konec. Údery nebyly příliš silné, neboť jediný by stačil k rozmáznutí Ronova mozku po jejích smrtících prsou a Vera si chtěla ještě užít. Byly však dost silné na to, aby mu bradavka prvním úderem bez evidentní námahy vyrazila přední zuby. Vera lehce otáčela při úderech rukou a jeho obličej se rychle měnil na krvavou kaši. Bradavka hravě trhala tváře, lámala čelisti a obří ocelová koza drtila vše co zbylo. Každý úder byl doprovázen mlaskavým zvukem a Vera cítila ve své nelidské koze velmi příjemné mravenčení a teplo, které se šířilo celým jejím gigantickým tělem. Druhou rukou si pomalu začala zajíždět za kalhoty a masírovat si vzrušené pohlaví. Její obří kunda začala ihned tvrdnout. „Aáááá… to je ono,“ vytáhla si vlhký prst a olízla si ho, „chceš taky ochutnat?“ a jako v transu začala třít jeho zmrzačenou tvář litry svých vaginálních šťáv. „Oóóóó´… taky se ti líbí,“ zasmála se když nahmátla jeho silně ztopořený čurák, „ukaž, pomůžu ti,“ uchichtla se a jediným roztouženým stiskem jej proměnila v kaši. „Nebyl tak tvrdej, jak se zdál,“ zakňourala zklamaně a pokračovala opět v „hraní“ a masturbaci. „Nic pořád neslyším, dítě“ mučila ho a dlouhou, jako hot-dog silnou bradavku přiblížila k jeho kalnému oku. Ron se tomu z posledních sil snažil zabránit, ale jeho patetické snahy ji jen více a více rajcovaly. Pomalu zatlačila oční bulvu hluboko do zmučené hlavy až explodovala. Totéž v zápětí provedla s druhým okem. Po několika dalších úderech zbyla na místě celého jeho obličeje jen díra plná krvavé kaše se zbytky kostí a zubů. Ron se dusil se vlastní krví a pomalu ho přikrývalo ho milosrdná tma, ruce mu bezvládně spadly k zemi a ve stoje byl držen jen díky jejímu brutálnímu úchopu. Vera si uvědomovala blízkost jeho konce a zároveň svého blížícího se vyvrcholení. Na chvilku přestala a vnímala rostoucí rozkoš mezi svými mocnými stehny a jeho smrtelné chrčení. Pak to přišlo. „Oóóóó´…. bože to je ono!“ zasténala Vera. Po chvíli si uvědomila, co drží v ruce a posledním úderem z milosti mu prorazila obří bradavkou díru do čela. Nateklá koza pak následně rozdrtila půlku mozkovny a mozek volně vytékal mnoha otvory a stékal přes její mocnou paži na podlahu. Vera se na chvíli zastavila, aby ještě procítila svoji absolutní moc. Pak se usmála, uvolnila svůj smrtící stisk, lehce do něj strčila a nechala dopadnout jeho nicotnou mrtvolku bezvládně na zem. Konec dearchive@hotmail.com http://get.to/dea