Grilování na zahradě

By DanboyII

Jedna z přítelkyň mé ženy, se kterou se znala z posilovny nás pozvala k sobě domů na grilování. Než popíši co se tam dělo, musím vám o lidech, kteří tam byli přítomni, něco sdělit.

Moje žena Pavla a já jsme spolu skoro dvanáct let a je nám kolem 35. Už než jsme se vzali, byla Pavla atleticky stavěná a při výšce 163cm vážila asi 58kg.

Brzy po tom, co jsme spolu začali chodit , jsme spolu z legrace zápasili, jak to páry dělávají. Úplně poprvé ovinula mi své nohy kolem pasu a pevně mě stiskla. Když jsem se vzdal, trochu sevření povolila, ale nepustila mě. Chtěla, abych se zkusil vyprostit sám. Když jsem to zkoušel, znovu mě stiskla a já jsem se rychle vzdal podruhé. Pustila mě a řekla, že se chtěla ujistit, že nebudu říkat, že jsem to nezkoušel doopravdy a že jsem ji víceméně nechal vyhrát.

Velmi mě překvapilo, že má v nohou tak obrovskou sílu. Od té doby jsem si při našem kočkování dával pozor, abych se vyhnul jejím nohám. Nebyl jsem úspěšný vždycky, ale když ano, obyčejně jsem ji položil na lopatky. Měl bych poznamenat, že jsem tehdy vážil 72kg při 177cm a byl jsem

v dobré kondici. Teď mám 86kg měkké tkáně. Pavla má 70kg a je tvrdá jako kámen. Do posilovny chodí čtyřikrát týdně a doma cvičí každé ráno. Před šesti či sedmi lety její síla skutečně vzrostla a od té doby mě položila na lopatky kdykoliv chtěla. Také jsem chodil do posilovny, ale velmi nepravidelně a neplánovitě. Teď Pavla hladce zvedala dvojnásobnou váhu na většině posilovacích strojích, než jsem zvedal já. Blažilo mě, že mám takovou ženu jako je Pavla, která mě někdy škádlila, ale nikdy nevystupovala dominantně a byla ráda, že to je ona, kdo otevírá všechny zavařovací sklenice.

Žena, která nás pozvala se jmenuje Karen. Pavla mi říkala, že i když je malá, má 155cm a 58kg, je jednou z nejsilnějších osob v posilovně. Dokonce říkala, že Karen má větší sílu než ona, což bylo pro mne něco těžko uvěřitelného. Řekla, že Karen vzepře na lavici 135kg velice stejnoměrným stylem, zatím co ona nikdy nevzepřela víc než 121kg. Karen je rozvedená a právě začala chodit

s Jakubem s hubeným chlapíkem asi 172cm a 67kg. Jakub je mužný typ který buď býval, nebo nikdy nebyl. Nebyl úplně nesnesitelně nudný, ale pro můj zápis není zajímavý.

Další přítomný pár byla Helena a Jiří Springerovi. Helena je velká žena, skoro 180cm vysoká a asi 85kg. Posilovala asi dva roky. Jiří je také velký. Má 185cm a přes 110kg. Helena vypadala mile, ale trochu nervózně a Jiří je nafoukanec.

Teď znáte rozměry a kondici účastníků. Všichni jsme byli v kraťasech a tričkách a měli tenisky.

Seděli jsme u Karin na velmi příjemné terase. Bar byl plně zásoben, takže po čemkoli srdce zatoužilo, bylo k dispozici, nebo to Karen zařídila. Všude bylo také hojně nezdravých křupek.

Jak se dá předpokládat, rozhovor se třemi ženami, které navštěvují společnou posilovnu, se točil kolem posilování, tělesné kondice a vzpírání. Podle Jiřího si ženy jako skupina si v posilovně pouze hrají a nikdy si nevybudují skutečné svaly, leda, že by polykaly obrovské množství syntetického mužského hormonu testosteronu. Dokládal to na své ženě Heleně, která podle něho chodí

do posilovny dva roky a stále je slabá jako kotě. Když Karen poukázala na zřetelné svaly mé ženy

i svoje, Jiří s posměchem prohlásil, že obě jsou příkladem ženských svalů, které jsou slabé

v porovnání se svaly mužskými. Objem ženských svalů se podle něho nedá porovnávat s opravdovou silou.

Helena seděla mlčky bez komentáře. Obě, moje žena i Karen se s velikou trpělivostí snažily změnit Jiřího názor. Jakub stranil Jiřímu, přinejmenším souhlasil s některými výroky, ačkoli byl zřetelně hrdý na Karinino atletické tělo. Já jsem toho moc neříkal, protože jsem se obával, že

se schyluje k hádce. Nebylo dobré plameny rozdmýchávat. Viděl jsem, a ženy určitě také, že žádný z těch mužů chlubících se svými domnělými znalostmi o relativní síle obou pohlaví, nestrávili dosud v posilovně žádný významný čas. Pochyboval jsem, že Jiří v nějaké posilovně vůbec někdy byl.

Nakonec nás všechny Karen vyzvala k účasti na zápasu v přetlačování rukou. To zavdalo podnět k rozsáhlé diskuzi. Jiří a Štěpán ubrali na hlasitosti, protože z organizačních schopností Karen bylo zřejmé, že budeme skutečně mít turnaj v páce. Karen odbyla všechny omluvy, které se začaly objevovat: bolavá záda (Štěpán); problém pravidel a nedostatečně pevný stůl podle norem zápasu

v páce (Jiří) plus řada dalších falešných výmluv.

Karen hned přikročila k úpravám a přípravám zápasů. S Pavlou utřely velice masivní stolek

na který Karen položila několik vrstev froté ručníků k podložení loktů soutěžících. Pavla napsala všechna jména na papírky, aby začínající dvojice nebyla zpochybňována. První dvě vylosovaná jména byli Štěpán s Jiřím. Myslím, že to byla poetická spravedlnost.

Oba muži se proti sobě nervózně posadili. Zaklesli se rukama a pak se Jiří cítil nepohodlně, stáhl ruku, postavil se, zakroutil ramenem a zase se posadil. Zaklesli se rukama a začali tlačit. Nic se nestalo. Myslím, že jsme všichni očekávali Jiřího rychlé vítězství, ale to se nekonalo. Oba byli námahou rudí v obličeji a pak k údivu všech začala Jiřího paže klesat. Nejprve pomalu a pak třeskla o stůl. Jakub vyskočil povzbuzený svým vítězstvím a Jiří si se svěšenou hlavou třel ruku.

Další los vyvolil Karen a mne. Protože jsem od Pavly věděl jakou má Karen sílu, nedělal jsem si o vítězství žádné iluze, ale chtěl jsem do toho dát vše. Počítal jsem, že přinejmenším budu odolávat takových deset vteřin. Omyl. Karenina 37,5cm paže mě položila za dvě vteřiny. Přemohla mě úplně. Překvapená nebyla ani ona, ani moje žena. Jiří se chopil příležitosti a prohlásil, že on se přinejmenším snažil a nevzdal to už před začátkem zápasu. Podíval jsem se na Pavlu a ta jen zakroutila očima. Ignoroval jsem Jiřího, objal Karen, poklepal jí uznale na rameno a pogratuloval.

Následovala Pavla a Helena. Pavla zvítězila dle očekávání rychle a lehce. Paže Pavly byly

se svými téměř 40cm velmi působivé. Helena je na druhé straně mohutná žena, ale stále měkká

v porovnání s mojí manželkou a Karen.

Další byli Karen a Jiří. Karen zvítězila velmi rychle. Jak se dalo očekávat, Jiří si stěžoval, že nebyl připraven. Karen mu dala klidně druhou šanci. Tentokrát hned neútočila, ale držela svoji paži pevně a nehybně. Jiří se kroutil a tlačil a měnil své zbarvení mezi rudou a purpurovou. Karen

se smála a zeptala se, jestli je už připraven. Jiří vrčel a potil se, ale neodpověděl. Karen řekla, že to pokládá za ano a udeřila Jiřího rukou o stůl rychle a tvrdě. A nejen to. Držela ji tam dlouho a mlčky se dívala na Jiřího. Pro něho to byla ponižující chvíle. Když ho pustila, vstal a bručel, že stůl byl nestejnoměrný. Nikdo k tomu nic neřekl. Poklepal jsem Karin na ramena.

Potom přišla řada na Pavlu a Jakuba. Bylo to rychlé vítězství Pavly a Jakubovi se musí přiznat, že to vzal dobře. Bylo zjevné, že třída této skupiny byla moje žena a Karen.

Pak na to šla Helena se mnou. Zápas začal a dal jsem do toho všechno co ve mně bylo. Ona také a naše paže zůstaly vztyčené. Její paže měla obvod jistě nejméně 42cm, ale byla měkká. Nicméně byla zřetelně větší než moje. Asi po minutě jsem začal mít navrch. Helena však zabojovala a naše paže se vrátily doprostřed. Pak začala tisknout mojí paži dolů. Karen, Pavla a Jakub nás nahlas povzbuzovali. Jiří byl ticho. Nějak jsem pohyb zastavil, ale nemohl jsem se vrátit do středu. Pot mi stékal a krůpěje potu se objevily i na Heleně. Pokračovali jsme dál. Nikdo nevítězil, nikdo neprohrával. Byl to neuvěřitelný zápas. Věděl jsem, že už to dlouho nevydržím, tak jsem zmobilizoval poslední síly. Nějak se mi podařilo naše paže vrátil na střed a udržet je i dále

v pohybu. Nejprve jsem dosáhl malinké výhody, pak ještě kousek, a pak jsem ji měl na třetině cesty dolů. V tomto bodě mě udržela další celou minutu a pak šla dolů. Oba jsme téměř zkolabovali námahou mezi prvním sevřením a konečným poklepáním na rameno. Vstali jsme , podívali se

na sebe a pak jsme se objali v dlouhém obětí vzájemného obdivu. Každý, kromě Jiřího, mluvil

o velkém zápase, který jsme právě absolvovali. Helena a já jsme neříkali nic, když jsme stáli a drželi se v náručí. V tomto okamžiku jsme oba věděli, že se mezi námi vytvořilo pouto. Nějak jsme byli spojeni, nikoliv sexuálně ani láskou, ale tímto zápasem, který jsme oba zakusili. Ani moc nezáleželo kdo byl vítězem.

V dalším Pavla důkladně porazila Jiřího a pak Jakub pocítil jaké to je být rychle poražen svojí přítelkyní Karen.

Potom jsem měl nastoupit proti Jiřímu a Helena proti Karen. Dohodli jsme se na krátké přestávce. Během ní provokatérka Karen se šelmovským zábleskem v očích řekla, že ženy nejsou jenom silné, ale že dokáží zvednout kohokoliv z přítomných i když ona je nejlehčí osobou

na zahradě. S tímto zdvihla mojí ženu do náruče a chodila s ní po terase. Bylo jasné jejím záměrem bylo vyprovokovat Jiřího aby se s ní vsadil, že jeho nezvedne. Nezabral.

Rozhodli jsme se pro jídlo a začala příprava. Karin mě požádala abych přinesl z chladničky

v domě nějaké pivo. V kuchyni jsem se srazil s Helenou, která se vracela z toalety.

„Že jsme je ale pobavili, že?“ řekla.

„To jistě“, souhlasil jsem nadšeně, „byla jste skvělá.“

„Ale vy jste vyhrál.“

„Byla jste velice rovnocenná. Trochu déle v posilovně a neměl bych proti vám šanci.“

„Opravdu si to myslíte?“ rozzářila se.

„Nepochybně“,řekl jsem.

Pak mě požádala o laskavost. Protože jsem byl v těch věcech ostražitý, zeptal jsem se, co má

na mysli. Požádala mě, zda by mě mohla zvednout. Zasmál jsem se a zeptal se proč, ale souhlasil jsem. Bez odpovědi přistoupila ke mně a s lehkým zabručením mě vzala do náruče. Potěžkala mě jako činku a zjistila, že nejsem až tak těžký. Náhle js pochopil. Zkoušela jestli je natolik silná, aby zvedla Jiřího. Zeptal jsem se jí, jestli to je důvod testu a ona s lehkým úsměvem přisvědčila. Řekl jsem, aby mě spustila dolů a šel do Karenina pokoje, kde jsem u pohovky viděl nějaké jednoruční činky. Vrátil jsem se se dvěma dvanáctikilovými a řekl Heleně, aby mě zdvihla znovu. Poprvé jsem jí dal svojí paži kolem ramen. To zdvihajícímu pomáhá. Teď jsem ale držel v každé ruce 12 kg činku a musel jsem je mít před sebou. Helena mě zase zdvihla a zase mě potěžkala.

„Teď jste už pořádná zátěž“, řekla a trochu se mnou pohodila.

„Ale zvládla jste to a to docela dobře.“

To skutečně. Pevným krokem kráčela okolo kuchyně a pak mě postavila na zem, krátce mě objala a poklepala na rameno. Pak se mě zeptala, jestli má nechat Jiřího vyhrát v jejich příštím zápase. Řekl jsem že v žádném případě. Jestli ho přemůžete, udělejte to!

Zamrkala a řekla „Fajn“ a vyšli jsme ven na terasu.

Po výborných stejkách a humru jsme odpočívali a popíjeli. Karen se ujistila, že všichni známe stav, kdo s kým zvítězil či prohrál. Jiří se skóre 0-3 nebyl právě šťastný rekreant. Helena

se od našeho maratonského zápasu stala hovornější. Posílilo to její sebedůvěru a já jsem věděl,

že se na zápas se svým manželem těší. Ale dřív se musela utkat s Jakubem.

Zápas Heleny s Jakubem byl mnohem rychlejší, než jsem předpokládal. Helena mu položila ruku za několik vteřin ve svém prvním vítězství. Vyskočila a svou radost dávala najevo jásotem, pak napnula biceps a obešla a objala všechny. Najednou jsem si uvědomil, že tento poslední zápas vypověděl mnohé o tom, co mělo následovat. Karen a Pavla neprohrály. Karen to vyjádřila slovy: „Pokud si pamatujeme, Jakub a Jiří si byli dost rovnocenní. A když se nic rychle nezmění, Helena vám dá pěkně na zadek Jiří, vy starý brachu.

Jiří byl stále zmatenější a jeho sebedůvěra byla otřesena. A příště měl zápasit se mnou. Skutečně se snažil soustředit a trochu slintal když jsme se zaklesli rukama. Vydal hluboké zamručení a já jsem mu položil ruku na stůl. Vstal jsem, ukázal oba bicepsy, pak ke mně přistoupila Pavla, objala mě medvědím objetím a vyzdvihla do vzduchu. Zatočila se se mnou, postavila mě dolů, ale zavěsila se na mne ve vášnivém objetí a políbila mě. Teď, když jsem Jiřího sám vyzkoušel, viděl jsem, že vůbec není silný a dělá jenom dojem objemem svých ramen. Měl velmi málo skutečných svalů.

Následovala Karen s Helenou. Dle očekávání Karen lehce zvítězila.

Pak jsem musel zápasit se svojí ženou. Vtipkoval jsem, že jsem doufal, že náš zápas bude nějak přehlédnut. Moje žena řekla, že to se stát nemůže. Šli jsme na to a ona držela ruku kolmo vztyčenou asi deset vteřin než začala zesilovat tlak a jemně mě položila. Znovu jsme se nakonec objali a políbili.

Následoval zápas Heleny a Jiřího. Helena byla skutečně připravena a ovládala Jiřího hodně podobně jako moje žena právě ovládala mne. Nechala ho svíjet se, mručet a kroutit. Pouze pevně držela polohu s rukou vztyčenou uprostřed. Potom pomalu přetlačovala jeho ruku níž jediným nepřerušovaným pohybem. Nebylo sporu, kdo má větší sílu. Bylo jasné, že Jiří se dozvěděl o síle své ženy poprvé.

Zbývaly ještě dva zápasy.

Myslíte, že veškerá pozornost bude teď soustředěna na dvě silné ženy, Karen a mojí manželku Pavlu. Ne tak docela. Ještě jsme se měli utkat já s Jakubem. Byl jsem favoritem, protože jsem porazil Helenu v tom nezapomenutelném zápase a ona ukázala svojí jasnou převahu nad Jakubem.

Jakub přecházel a prováděl dechová cvičení při čemž mával a napínal ruce. Pavla mi hnětla ramena a záda a povídala mi o soustředěnosti. Její vlastní velký zápas o „mistrovský titul“ ještě nebyl v hlavním ohnisku její pozornosti.

„Dávej pozor na Jakubův předčasný start“, radila mi vážně. Zkoušel to na mě a myslím, že to zkouší na každého s kým zápasí. Vím, že na něho máš, tak ho dobře zvládni.“

Vstal jsem a trochu jsme se ruku v ruce prošli a pak mě nechala jí samotného. Když jsem

se otočil a šel nazpět, na půli cesty mě potkala Helena. Potvrdila, co mi moje žena říkala a přátelsky mě drcla do paže.

Jakub a já jsme se posadili proti sobě. Opravdu vystartoval předčasně. Jen malý náskok, ale bylo to skoro dost. Pohnul mojí paží asi o 20 stupňů, než jsem ho zastavil. Několik vteřin jsme zápasili

a pak jsem jeho ruku položil. Způsobilo to volání a potlesk s následným velkého objetí od Pavly.

Se třemi vítězstvími a dvěma porážkami na kontě jsem se cítil celkem dobře. Stejně jsem

si nemyslel, že bych mohl porazit Karen nebo Pavlu. Obě byly zatraceně silné.

Teď přišla velká podívaná!!!

Teď, prosím, milý čtenáři pochop, že Karen a moje žena byly obě velmi aktivní celou dobu, aby z celé věci udělaly dobrou přirozenou soutěž s úmyslem pobavení a potěšení všech. Nebylo to snadné a moc neuspěly při osvětě Jiřího. Cítil se maličko líp, když viděl, že si ho nikdo, kvůli tomu že skončil na posledním místě, nemilosrdně nedobírá. Neříkám, že by si ho neměli nedobírat, ale určitě ne kompletně a bez milosti.

Karen a Pavla teď čelily jedna druhé. Zápas nebyl tak dlouhý jako můj s Helenou, ale myslím, že byl také tak pozoruhodný. Obě ženy napjaly všechny své síly. Jakmile zápas začal, vypadalo to, že jejich paže explodují. Nikdy jsem neviděl svaly mé ženy větší nebo silnější. Prvních 20 či 30 vteřin byly jejich paže ve středu, chvěly se a třásly, jakoby neuvěřitelná síla každé z nich působila proti nepředstavitelnému, jak skála pevnému, odporu té druhé. Potom, přinejmenším pro mne neuvěřitelně, paže mé ženy začala klesat. Na asi 45 stupních pohyb zastavila na několik nejasných vteřin a pak klesla na stůl.

Nejprve bylo ticho. Potom všichni i Jiří propukli v jásot a potlesk. Nemohl jsem uvěřit, že moje manželka byla přemožena. Byl jsem připravený věřit, že moje žena má větší sílu než kdokoli jiný. Věděl jsem to, protože jsem ji viděl porazit hodně velké svalnaté muže. Vidět její porážku od malého 155cm děvčete, bylo pro mne daleko víc traumatizující, než pro ni samu. Karen a Pavla s

e dlouze objaly a pak se objímal každý s každým. Pavla to uzavřela tím, že mě utěšovala, že nemám být smutný, protože byla poražena velice silným malým býkem maskovaným jako rozkošná mladá žena.

Všichni jsme se opili – jaký to mejdan!!