<!Janino státní mistrovství >

<!By Gerbil>

<!Šestnáctiletá kráska vyhrála mistrovství gymnázií>

Uličnice Jana vyměnila gymnastiku za zápas když jí její otec jednou večer poskytl lekci v jejich suterénu. Touto jednou lekcí se zrodila hvězda.

Pamatuji se na to, jako by to bylo včera. Jana, moje malá holčička, zřítelnice mého oka, chlouba a radost, ovoce mé plodnosti mě vyrušila z četby novin, vzala mě za paži a prosila, abych ji naučil zápasit. Byla jen v 7. třídě, bylo jí 12 a i když jsem byl dost překvapen, usoudil jsem, že to nebude na škodu a moje zlato, malá uličnice z toho zájmu brzy vyroste. Šli jsme tedy dolů do suterénu ten večer na který nikdy nezapomenu.

Jedna strana suterénu byla vyhrazena jejímu gymnastickému cvičení, kterému se věnovala od svých 4 roků. Vypracovala si obdivuhodnou koordinaci a ačkoli jsem si to nepřipouštěl, její přitažlivé mladé pevné tělo teď mělo zřetelně svalnaté paže a nohy, které soupeřily s nohama Mary Lou Rettonové. Po 8 letech gymnastiky ji rutinní trénink přestal bavit a když přibrala na váze na 56kg při 163cm, chtěla dělat nějaký jiný sport .

Řekl jsem jí, že se potkáme na žíněnce a čekal na ni dole, ale nebyl jsem připraven na to, co přiskákalo po schodech o několik minut později. Svoje blonďaté vlasy, které ji padaly na ramena měla spletené do copu a na sobě měla bleděmodré bikiny, které jsem ještě neviděl. Naše rodina měla vždycky smysl pro zdrženlivost a nejspořejší oblečení které jsem na ní viděl byl gymnastický trikot. Zůstal jsem stát téměř s otevřenými ústy a zíral na její krásně opálené bezvadně svalnaté tělo.

Chtěl jsem porušit trvající napětí. “Kde jsi sehnala to oblečení?”

“Tohle? Jen jsem chtěla vyzkoušet toto léto něco jiného než jednodílné plavky, které nosíme v plaveckém družstvu.”

Pomalu se otočila a nemohl jsem si pomoct, abych si nevšiml vyrýsovaného svalstva na jejích zádech od mnohahodinových cvičení na bradlech o nestejné výši žerdí a pevný kulatý zadek jen částečně zakrytý tenkou látkou. Jak se otáčela, viděl jsem zvětšující se prsa a pevný spodek sotva zakrytý maličkým trojúhelníkem kalhotek. Byla to dospívající mladá žena která se se samozřejmostí nevinně rozpřahovala a rozehřívala.

Zeptal jsem se: “Nemyslíš, že by sis měla vzít něco trochu pevnějšího a odolnějšího, když jdeme zápasit? Něco méně odhalujícího a provokativního. Tohle ti může spadnout.”

“Ale tati, nebuď labuť. Chci být schopna pohybovat se volněji a tohle mi poskytuje největší volnost. ... Pokud ovšem mě nechceš nechat zápasit v mých narozeninových šatech.”

Neodhalilo se něco dráždivého a škádlivého v jejím hlase, když to říkala? Když se mi zrychlilo srdce, řekl jsem si , že 12letá nemá na mysli svádět svého vlastního otce.

“Plus ten fakt, že si pamatuji jak maminka říkala, že jsi mě po celý čas přebaloval a vyměňoval mi plínky, takže jsi mě už viděl úplne celou. Co na tom, když se mi něco smekne, ne?”

Pořád jsem nemohl přijmout, že tohle malé děvče, které jsem četl pohádky a houpal na houpačce, se nepokrytě snaží upoutat mě svým mladým svalnatým tělem.

Konečně jsme byli připraveni, vkročili doprostřed žíněnky a začali s tréninkem. Cvičili jsme asi 45 minut a já jsem ji naučil všechno, co jsem si pamatoval z hodin tělocviku a zápasových dnů. Pomalu jsme přecházeli strhem jedné i obou nohou, zvraty, kolébky a lopatkové chvaty. Ačkoli to bylo všechno pomalé a cvičné, potil jsem se a začínal jsem být unaven. Jana ale zářila a měla viditelně více energie než když jsme začínali.

Objal jsem ji a dal jí pusu na čelo. “Fajn, kotě, Myslím, že pro dnešek je to všechno.. Zítra je škola a musíš si odpočinout.

Smrt její matky před dvěma lety při dopravní nehodě mi nechala plnou zodpovědnost za Janinu výchovu a ačkoliv to bylo perné, nevyměnil bych to za nic.

“Jé tati, ještě aspoň deset minut? Chci si ještě zopakovat a vyzkoušet prakticky všechno, co jsi mě naučil.

Smál jsem se, protože jsem věděl, že se do všeho vrhá hned po hlavě. Po dvou minutách prošení a slibech, že hned půjde do postele, nakonec jsem svolil k zápasnickému utkání.

Byl jsem o 10cm větší a o 16kg těžší a nechtěl jsem ji zranit ale chtěl jsem jí udělat radost a tak jsme přikročili k našemu prvnímu zápasu., který vedl k mnoha dalším v následujících měsících a letech.

Rukama jsem uchopili jeden druhého v zátylku a já jsem vyrazil pro její nohu, abych ji rychle položil na lopatky, ona by se hihňala a spěchala do postele s tím, že jednou vyhraje ... Ne tak. Chtěl jsem uchopit obě její bosé nohy , ale jak jsem se sehnul, rychlostí blesku se předklonila a dostala pod kontrolu vrchní část mého těla.

Jako zanícený trenér jsem jí povzbuzoval a řekl jak na můj útok správně zareagovala. Ještě jsem nedomluvil, když si uvolnila nohy, s neuvěřitelnou silou mi stlačila hlavu, vymrštila se a dostala se nahoru.

“Výborně, Janičko“, zalapal jsem po dechu, jak mi ho vyrazila mladá dcera a zcela mě teď kontrolovala. Cítil jsem její tvrdý dvojhlavý sval, jak se mi boří do krku a její svalnaté nohy sevřely moje neroztrhnutelným stiskem. “Dobrý chvat nohama, Jani.” vzdechl jsem.

“Díky, tati.”

Cítil jsem jak ji roste sebedůvěra, když mě pevně držela a já jsem mohl taktak hodnotit její další pohyb.

Nemusel jsem dlouho čekat, abych zjistil, co má za lubem, když mi uvolnila nohy a hodila je na stranu. Ohnula se a dala mi svou hlavu do podpaží, paži mi ovinula shora kolem krku a v bleskovém okamžiku mě pevně otočila na záda. Okamžitě uzamkla moji levou nohu svýma, pak zvedla mou pravou nohu a sepnula ruce do dokonalé kolébky. Nemohl jsem se ani hnout a tu jsem si uvědomil, jak je Jana skutečně nadaná.

“Dobrá kolébka, Jani“, ozval se ve mně trenér. “Fajn, a pamatuj na svůj slib. Teď mě pusť. Je čas spát, mladá dámo.” Bylo mi cizí štekat rozkazy na mladou svalnatou “ženu”, která mě měla úplne pod kontrolou, ale udělal jsem to.

Pomalu mě pustila a smála se dolů na moje funící zpocené tělo. Byl jsem hrozně zaskočený lehkostí, kterou mě moje mladá dcera přemohla, ale současně mě fascinovala svojí neuvěřitelnou silou a přirozeným zápasnickým talentem. Poděkovala mi za to, že “jsem jí dal lekce”, políbila mě na temeno hlavy a utíkala do postele pískajíc a zpívajíc si.

Po tomto večeru jsem věděl, že se Jana stane něčím zvláštním a dnes, o 4 roky později to dokázala když se stala vůbec první dívkou, která se utkala na gymnaziálních přeborech státu Virginia ve váze do 75kg s loňským vítězem. Vyrostla o 10cm a přibrala 18kg pevných hebkých a úcelných svalů. Neustále se během těch 4 let v našem suterénu zlepšovala a v posledních třech a půl letech jsem ji musel ještě porážet, ale nemohl jsem být víc hrdý, než když se na mne ve stoje smála a ukazovala mi znamení palcem nahoru. Smál jsem se také a byl nejhrdější rodič na zemi.

V devíti z deseti zápasů nebyla poražena. Její nejrychlejší lopatkové vítězství bylo za 52 vteřin prvního kola. Bez ohledu jak byla dobrá a kolikrát jsem ji viděl zdolat soupeře, jsem se vždycky chvěl, když nastupovala k zápasu. Také její dnešní soupeř byl minulé dva roky neporažen. Bylo mu 18 a měl proti mí léta zkušeností, protože zápasil od svých 7 let. Nicméně toto byl zápas na který obecenstvo čekalo. Pověst obou zápasníků byla široce známa a šlo i o prestiž dvou soupeřících škol.

Srdce mi málem vyskočilo z těla a dlaně se mi potily, když se oba soupeři předklonili a přistoupili k sobě připraveni k zápasu. Bez varování zápasník biskupského gymnázia nečistým uchopením strhl Janu na žíněnku a položil ji na záda. Jana šla rychle do mostu a zvedla záda do vzduchu. Prvních 15 vteřin se jen bránila a stěží unikla lopatkám. Když jsem viděl na jejím krku napjatý každý sval, nemohl jsem si pomoct a zakryl si oči. “Moje ubohé dítě, bylo vše na co jsem myslel. Náhle byla schopná se otočit a uniknout, ale ne nadlouho. Zkušenější soupeř s ostrými reflexy ji uchopil a okamžitě byl na ní a tlačil jí břicho na žíněnku. Zamkl jí jednu nohu svými a stáčel jí pravou ruku až to vypadalo, že ji zlomí. Už jsem se nemohl dívat jak ten čubčí syn týral moje ubohé dítě a raději jsem si přál, aby ji položil na lopatky, ale aby to už skončilo. .

Už ji chtěl znovu otočit, když soudce zapískal a ukončil první kolo. Oba zápasníci se na svých rovnocenně svalnatých tělech leskli potem, ale oba také vypadali jako by se ani v nejmenším nezadýchali.

Druhé kolo začalo poklekem Jany na všech čtyřech. Soudce zapískal a Jana se zkusila posadit, ale marně a soupeř pokračoval ve své převaze. Janino tělo bylo ohýbáno do všech myslitelných poloh, ale překvapivě celé kolo přestála, aniž by byla na lopatkách; skóre bylo ovšem velmi nepříznivé 26:3. Tím víc udivující bylo, že její soupeř vypadal teď skutečně unaveně a díval se na svého trenéra s posuňkem, co by měl ještě zkusit. Jana ačkoli zpocená ještě, víc se svaly naběhlými námahou, stále vypadala svěží a k mému překvapení se na mne usmála a zvedla palec vzhůru, než začalo třetí kolo.

V závěrečné kolo začala Jana z vrchní pozice, ale zase se ukázalo, že její soupeř je neobyčejně rychlý a zkušený, protože jeho sed byl úspešný. Vystřelil jí svou ruku do rozkroku a zaklonil se zpět, aby ji přehodil na záda. Nikdy jsem neviděl tak jasnou převahu vyjma Janiny v zápase se svými soupeři v minulých utkáních. Během minuty získával body a znovu byla pod jeho kontrolou. Opět jsem se otočil, když jí z ruky dělal preclík a mrazilo mě v zádech. Musel jsem se dívat jinam. Uplynuly dvě minuty a žádný hvizd píšťalky, která by končila zápas jsem neslyšel.

Podíval jsem se na hodinky a snažil se odpočítávat vteřiny, když se ozval hromový řev, který mě vyděsil. Podíval jsem se vzhůru a viděl Janu která nějak přehodila svého soka na záda a bezpečně ho držela v úchopu na zádech.

Soudce ležel na břiše a horlivě pozoroval ze strany na stranu, jestli je pod lopatky biskupského zápasníka ještě mezera. Obecenstvo pořád řvalo, pobízelo Janu a konečně sudí zvedl paži a spustil ji na žíněnku signalizující lopatkové vítězství a konec zápasu. Moje holčička vyhrála státní přebory pro svoji školu a studenti zaplavili žíněnku aby jí gratulovali.

Zůstal jsem v povzdálí a nechal ji zářit ve světle reflektorů a když se situace zklidnila, šla pomalu ke mně a poprvé vypadala vyčerpaně. Byla necelý metr ode mne, když se mi najednou vrhla do náruče, objala mě nohama kolem pasu a rukama kolem krku. Téměř jsem upadl, nikoli kvůli váze, ale kvůli polibku, který mi dala přímo na rty. Zpanikařil jsem a rozhlížel se, jestli se nikdo nedívá jak se snažím sundat její paže, ale polibek pokračoval a její jazyk dokonce pátral v mých ústech dokud nebyla uspokojená a pustila můj krk ze sevření ze kterého nebylo úniku.

Červený rozpaky jsem jí domlouval: “Jani, co to děláš? Otcové a dcery se takhle nelíbají.”

Našpulila ústa jako malá holčička když pomalu slézala dolů: ”Chtěla jsem ti jen poděkovat za to, že jsi mě sem vzal. Bez tvojí trpělivosti a učení a času, který jsi mi věnoval v suterénu, bych tu nikdy nebyla a chci ti jen říct, jak moc tě miluji.”

“Dobře, mladá dámo. Také tě miluji, ale takto už se k sobě nebudeme chovat.”

Šla se osprchovat, já jsem šel k vozu a snažil se vyčistit si hlavu z dnešního vzrušení a polibku, který mi dala moje dcera.

Zíral jsem na Janu jak vyšla oblečená v nemačkavých modrých šortkách, bosá, v bílé halence bez rukávů, která kontrastovala s jejími opálenými svalnatými pažemi. Byla to opravdu krásná a velmi talentovaná mladá dáma a já jsem si přál, aby se byla její matka dnešního večera dožila.

“To byl strašný zápas, Jani, a já jsem na tebe hrozně moc hrdý. Skutečně si myslím, že i když bys to nebyla dokázala, možná příští rok, bude tvým rokem.”

“Ještě jednou děkuji, tati. Musím uznat, že byl daleko nepříjemnější než jsem si myslela, ale cítila jsem, že mám větší výdrž a jen na to jsem se pověsila. Vynaložila jsem více síly a energie než jsem si kdy myslela a myslím, že skutečně budu potřebovat namasírovat celé tělo až přijdeme domů. Slíbil jsi mi to.

Způsob, jakým jednala a její uličnický úsmev ve mně zase vyvolal otázku, co se stalo s mojí příliš hravou 16letou amazonkou.

Posunula se ke mně a položila mi hlavu na rameno.

“A až mě namasíruješ, a spravíš moje bolavé svaly, na oplátku ti řeknu co všechno pro mě znamenáš.”

Moje ruce sevřely volant, zíral dopředu s očima rozšířenýma a celou cestu jsem řídil mlčky.