Zápasy s matkou

S cizí

V osmdesátých letech mezi 8. třídou a gymnáziem jsem měl skutečně zvláštní styky s matkou své přítelkyně. Při mnoha příležitostech jsme končili vzájemným zápasem. Nešlo o otevřený sex, jak byste si mohli myslet, ale o skutečný zápas. Oba jsme byli v plavkách. Rád jsem zápasil, ale také mě uchvacoval těsný dotyk s opravdovou ženou, která v mých očích dobře vypadala. Byla čtyřicátnice, ale tehdy jsem neuvažoval, kdo se o tuto situaci skutečně staral. Myslel jsem, že jsem to byl já, protože jsem poprvé zažíval velké pocity, ale později jsem si uvědomil, že mě v podstatě používala jako jakýsi vibrátor ke svému uspokojení. Nic jsem nenamítal, myslel jsem, že jsem zemřel a jsem v nebi. Ve 13 až 14 letech mít možnost dát ruce na ženská ňadra, mezi nohy a celou ji masírovat, bylo neuvěřitelné. A zápasení bylo zábavné a soutěživé i když měla jasnou převahu. Byl jsem hubený a ona mě překonávala ve váze i o trochu ve výšce. To je údobí v životě, kdy dospělá žena je těžší, větší a silnější, nebo při nejmenším stejně silná jako muž. Už se to nedá vrátit. Ale tehdy to bylo dobré a myslím, že od té doby mě fascinují jednodílné dámské plavky. Tehdy je nosila a žena v jednodílných plavkách mě stále nenechává v klidu.

S vlastní

Ahoj, všichni! Chtěl bych vám vyprávět o tom jak jsme s mojí matkou poprvé zápasili. Stalo se to před pár dny. Sledovali jsme tehdy v televizi zápas ve volném stylu a začali jsme diskutovat, kdo z nás je silnější a kdo by byl lepší zápasník. Oba jsme temperamentní a nakonec náš spor vyústil ve spontánní zápas ( vlastně to nelze nazvat zápas, ve skutečnosti to byla pranice, ale bez kopanců a ran). Je mi 17 a mám kolem 170 cm a 63 kg. Matce je 38, 165 cm a 57 kg s tmavými vlasy až na ramena. Oba jsme fit a v dobré kondici.

Máma hodně hrávala tenis a teď chodila dvakrát týdně cvičit. Při zápasu měla na sobě bílé ponožky, těsné šortky a sportovní halenku bez rukávů; Já jsem byl bos, v džínách a tričku.

Začali jsme zápasit na pohovce, ale pak jsme sklouzli na koberec a pokračovali na zemi. Zpočátku jsem měl převahu, dokonce dostal mámu na záda a sedl si jí na její ploché břicho. Měla však volné ruce, takže mě chytila kolem krku a táhla mi hlavu dolů. Ztratil jsem rovnováhu, spadl dolů na levou stranu a ona byla volná. Zkoušela mě tlačit do břicha, odstrčil jsem ji, ale ona v pokleku na jedné noze mě chytila za zápěstí a začala mi kroutit ruku. Bolelo to a už jsem myslel, že to vzdám, ale pak jsem vytáhl levou ruku a začal jsem ji tlačit bradu vzhůru. Později mi řekla, že to bylo hodně nepříjemné.

Postavili jsme se a zase se do sebe pustili. Nejprve jsme jeden druhému položili ruce na ramena a snažili se druhého vychýlit z rovnováhy. Dvacet vteřin to bylo bez výsledku, a potom jsem strhl mámu proti sobě a nasadil jí levou rukou kravatu kolem krku. Snažila se odolávat a udělat mi totéž, ale její pravou ruku jsem svou pravačkou zablokoval. Rozhodl jsem se, že ji podrazím nohy. Upadli jsme na zem, já nahoře a ona obličejem k zemi. Chytila mě pod pravým kolenem a nebylo snadné se osvobodit, protože má skutečně sílu. Velmi opatrně, aby mě nemohla shodit, jsem se otočil o 180 stupňů a uchopil ji za kotníky. Myslel jsem, že když jí ohnu nohy v kolenou, aby se dotkly jejích hýždí, hned se vzdá. Je ale velmi pružná a měl jsem strach, abych jí nějak vážně neublížil, tak jsem netáhl moc silně; i když křičela, nevzdávala se. Když jsem se později ptal proč, řekla, že si myslela, že bude mít ještě možnost shodit mě dolů. To jsem jí nechtěl dovolit, tak jsem se otočil zpět (snadné to nebylo) a nejprve jsem si dal matčiny ruce pod kolena, pak jí sevřel bradu a nasadil velbloudí chvat (ten jsem viděl na internetu a v televizi). Myslím, že není nebezpečný, ale je efektivní a bolestivý. Křičela a za 5 – 7 vteřin se vzdala.

To znamenalo, že jsem vyhrál svůj první zápas s matkou a svůj druhý s ženou (před dvěma lety jsem zápasil se svojí spolužačkou v tělocvičně; bylo nám oběma 15, měla 163 cm asi 58 kg – typická uličnice, ale položil jsem ji na lopatky). Máma mi pak řekla, že se cítila trochu v rozpacích protože si myslela, že mě přemůže i když jsem o 5 kg těžší. Chce odvetu a tak myslím, že si brzy dáme opravdový zápas. Klidně. Uvažujeme o limitu 20 nebo 30 minut a vítězem bude ten, komu se soupeř vícekrát vzdá. Máma si myslí, že bych mohl mít štěstí a přinutit ji k jednomu vzdání se, ale že mne v mnoha případech přemůže. Dokonce dnes našla na internetu stránku, která učí použití různých chvatů a říká, že příště jí mne bude líto, když se budu snažit ji porazit. Uvidíme.

Trampoty v rodině

Jako dítě jsem byl obklopen svaly. Matka a otec hodně posilovali. Pamatuji si, že někdy zápasili v páce, což bylo hodně vyrovnané. Nenáviděl jsem čas, který strávili v tělocvičně, ale myslím, že jako dvojici jim to slušelo. Táta byl vždy méně udělaný než máma, ale své soutěže vyhrával také. Když můj bratr dosáhl puberty, také vyrostl a zesílil. Tehdy mi bylo asi 7 nebo 8 roků a pamatuji si, jak chodil domů a ukazoval svoje nové svaly. Ovšem v jejich rozvoji za mámou a tátou hodně zaostával.

První konflikt kvůli svalům doma byl po závodech. Máma vyhrála cenu a táta se umístil až hodně vzadu. Přišli domů a dohadovali se. Táta nesl nelibě skutečnost, že byla úspěšnější. Během týdne se z něj stal jiný člověk. Máma se dostala na stejnou váhu jakou měl on, ale protože byl menší, byl mohutnější. Pamatuji si, jak jednou v neděli večer po čaji zápasili v páce. Moje sestra brečela i když si to dnes už nepamatuje. Máma ho přemohla a to byl začátek změny. Během 6 měsíců táta odešel. Nesnesl, že je slabší než jeho žena. I když mi bylo tehdy jen 9, pamatuji si, že jsem cítil vzrušení když jsem viděl že žena má větší sílu než muž. Vždycky jsme ale byli tátovi nablízku a v současných letech chodí s matkou na večeři atd. stále však nemůže přijmout skutečnost.

V 11 letech jsem začal mít konflikty s bráchou. Nic vážného, jen spory o prostor. Byl jako táta doma a chtěl mi šéfovat. V šestnácti byl docela vazoun. Pamatuji, jak mě mnohokrát položil, nebo mě donutil vzdát se, když jsem nedělal co chtěl. Typický starší brácha.

Když mi bylo 13, pustil jsem se do mých prvních skutečných zápasů. V tomto období se skutečně jen kondičně zápasilo, ale bráchovi a řídčeji i matce, dělalo radost, když mi mohli dát na prdel. V tom čase jsem se začal zajímat o ženské svaly. Pamatuji si, jak mě vzrušovalo když jsem při zápase s matkou cítil její bicepsy. Celé dny jsem pak měl ale pocit viny. Začal jsem být mírně vzrušován vlastní matkou, ovšem uvědomoval jsem si, že předmětem byly svaly, ne ona osobně. Bratrovi bylo 18 a začal se věnovat svým prvním závodům. Máma i brácha se mě pro tento sport snažili získat. Ke svým 14. narozeninám jsem dostal lavici a činku, ale nebyl jsem v tom dobrý a tak mě to nebavilo. Víc času jsem v tělocvičně strávil pozorováním svalnatých dívek, než posilováním. Pociťoval jsem, že máma je s mojí nevalnou kondicí nespokojená. Nebyl jsem houžvička, ale byl jsem hubený a žádný atlet.

Mezi 13 a 15 jsem zápasil s matkou a bratrem hodně. Ani pro jednoho jsem nebyl soupeřem a tak šlo všeobecně o zábavná utkání. Jakmile mi bylo 15, požádal jsem mámu jestli by si se mnou nedala opravdový zápas. Nevím, proč jsem ji o to žádal, protože jsem musel vědět, že mne lehce porazí. Ale ona souhlasila. To byl první ze dvou opravdových zápasů s mámou. Vídal jsem mámu s bráchou, jak šli spolu na žíněnku a vždycky mě zajímalo, jak bych obstál já. Bráchovi bylo 20 a začínal být lepší než máma. Do teď měla máma navrch. Můj první opravdový zápas s mámou byla pohroma. Řekla, že se nebude držet zpátky a já jsem řekl, že já také ne. Pamatuji si, že jsem se pokoušel dostat ji na zem uchopením za nohu, ale ani jsem s ní nehnul. Pak mne zdvihla a hodila mě na zem, což mi vyrazilo dech. Pak pokračovala nasazováním několika chvatů. Stiskla mi nohu svými stehny, abych se vzdal. Pak přišel nelson, medvědí stisk, nůžky nohama kolem mého pasu. Po 5 až 6 drženích jsem zjistil, že nebudu schopen se dostat na ni nahoru a požádal ji, abychom skončili. V 15 jsem si myslel, že jsme muž, ale máma mi ukázala, že jsem ještě malý proti její síle.

Nedlouho po tomto zápase jsem chtěl nabýt ztracenou sebedůvěru a rozhodl se, že požádám svoji sestru k zápasu přetlačováním v páce. Bylo jí jen 11 a tedy snadný cíl. Ve škole sportovala, ale byla malá a hubená. Zápasili jsme v páce vůbec poprvé a celkem snadno jsem vyhrál. Bylo to ubohé, ale na chvíli se mi hrdost vrátila.

Dalších několik let se kolem svalů nic moc nedělo. Bylo mi 18 když se stala další událost. Před 6 měsíci vyšlo najevo, že můj bratr je bisexuál. Měl přítele o dost mladšího. Bráchovi bylo 23, Colinovi 19. Byl to také kulturista a byl u nás často. Byl to milý chlapík a snadno se s ním hovořilo. Byl prvním, komu jsem řekl, že se mi líbí ženské svaly, ale byla to chyba, že jsem mu to řekl. Tehdy jsme na zahradě rožnili a oba jsme byli jen v trenýrkách. Jak jsem řekl, byl jsem ještě docela hubený, on byl stejně vysoký ale vážil asi 85 kg. Vypili jsme několik piv a šli dovnitř.. Rozhodl jsem se, že mu o svém zalíbení v ženských svalech řeknu, chtěl jsem to totiž ze sebe dostat už dávno.

Několik měsíců po této příhodě přišla večer do mého pokoje moje sestra a chlubila se, že začala pracovat s bráchou. Smál jsem se tomu, ale když napnula svůj malý biceps, byl jasně patrný. Tenkrát se nic nestalo, ale já jsem se začal obávat, že bych mohl být brzy prohlášen za nejslabšího v domě. Brzy nato požádala matka u jídelního stolu sestru, aby napnula svaly.

Její biceps byl jasně větší a na omak také zatraceně tvrdý. Pár měsíců od doby, kdy sestra začala vzpírat, přišla ze školy a chlubila se, že přemohla jednoho velkého kluka ze třídy v páce. Věděl jsem, co bude následovat, že mne vyzve k zápasu. Nikdo tam nebyl, tak jsme zaklesli ruce na jídelním stole. Měla ruku velkou jako já jsem zjistil že je nesnadné ji udržet v klidu. Už jsem byl skoro 5 roků na vyšším stupni, ale tahle čtrnáctiletá byla na mne moc. Její malý sval se napínal, když mě dostávala dolů a položila mi ruku v asi tříminutovém zápase. Začala poskakovat a křičela radostí, že má větší sílu. Necítil jsem se dobře ačkoli mě také uchvacovalo, že jsem byl přemožen dívkou o tolik mladší.

Následující rok začala sestra cvičit vážněji. Začala nabírat překvapivou rychlostí. Nějak jsem si to neuvědomoval, dokud jsme na její 15 narozeniny znovu nezápasili v páce. Tentokrát byl její biceps na pohled o mnoho větší než můj, možná 33 cm. Vypadala statně když jsme si proti sobě sedli ke stolu. Zápas trval asi dvě minuty. Měla jasně větší sílu než já a těšilo ji to. Bylo jasné, že prošla přes klasickou nevraživost bratra se sestrou. Když jsme byli mladší, tak jsem jí poroučel, teď se to změnilo a věděla, že jsem bezmocný. Mnohokrát mě uchopila do nějakého chvatu, nebo mě donutila že jsem ji prosil aby mě pustila, jen tak pro zábavu.

Milovala to. Pamatuji si, že jsem jednou večer šel do práce a ona si řekla, že to bude legrace když mě zdrží a já přijdu pozdě. Položila mě na podlahu a držela mě tam skoro půl hodiny. Nemohl jsem ji ze mne shodit. Uznal jsem během té půl hodiny, že jsem byl dopálený a naštvaný ale tentokrát také vzrušený, čehož si naštěstí nikdy nevšimla.

Později v tom roce mi stále běžně v soukromí dávala na prdel. Máma se rozhodla, že je čas zkusit mě přimět chodit cvičit. Nesnášela, že jsem se rodinného sportu neúčastnil. Myslím, že se za mou fyzičku styděla. O prázdninách bychom šli po pláži a mé hubené tělo by kontrastovalo za 3 opálenými svalnatci. Teď byla moje sestra mnohem svalnatější než já a máma doufala, že koncem roku bude soutěžit.. Bylo jí 15, ale fyzicky vypadala na 19 nebo 20. Matka si myslela, že když mě bude moct zahanbit, rozhodnu se zesílit a chodit s nimi do tělocvičny.

O Vánocích se rodina shromáždila v domě mé tety když máma zařídila zápas v páce mezi mnou a sestrou. Pokoušel jsem se z toho vyvlíknout, ale celá rodina na nás tlačila, až jsme spolu zaklesli ruce na stole. Tento zápas byl zcela nerovný. Obvod paží mé sestry byl skoro 35 cm a moje se 30 cm jí nebyla soupeřem. Porazila mě za 2 minuty pravou rukou a za poloviční dobu levou.

Ještě mě mrazí, když si vzpomenu na zděšené obličeje mých příbuzných. Příští den jsem matce řekl, že do tělocvičny chodit nebudu a uchýlil jsem se k tomu, že jsem nazval kulturistky skupinou zrůd. Máma k tomu měla výhrady a tak došlo k našemu druhému a poslednímu utkání v opravdovém zápase. Na začátku jsem ji dostal na zem, ale máma, která stále soutěžila. byla v prvotřídní formě. Dostala mě do pozice, kdy svýma nohama obejmula nohy moje a její paže mi sevřely tělo. Pamatuji si na její napnuté bicepsy, které se mi tlačily do obličeje a přísahám, že jsem myslel, že budu ejakulovat. Pustila mě právě včas a já jsem se jí za svůj komentář omluvil.

Máma slíbila, že už mne přestane do kulturistiky nutit, ale nedodržela to. Začala pořádat „soutěže“ u nás doma s úmyslem, abych ostatním jejich fyzičku záviděl. Brácha, Colin, máma a sestra se stavěli do pozic a já jsem musel dělat rozhodčího. Ségra a brácha to brali trochu jako zábavu, máma mě tím chtěla zahanbit. Byl jsem v divné situaci.. Pohled na svaly zblízka mě nenechával v klidu, bez ohledu které ženě patřily. Skutečnost, že to byla moje rodina, byla hrozná. Vždy jsem se cítil tak, že jsem byl sám ze sebe zděšen.

Musel jsem vždy počkat až všichni odešli a pak jsem utíkal nahoru ke své schované sbírce kulturistických časopisů, kde jsem se vzrušoval.

Jednou se máma převlékla a odvezla sestru někam autem. Zase jsem šel nahoru a protože jsem si myslel, že doma chvíli nikdo nebude, zapnul jsem si v hlavním pokoji své oblíbené video o svalnatých ženách a vzrušoval jsem se. Téměř před vyvrcholením jsem zaslechl otevírání dveří. Matka vešla jen tak tak jsem se stačil upravit. Byl to jeden z momentů, kdy nikdo neví co má udělat, nebo říct. První její pohyb byl k televizi, kde stále pózovaly mohutné svalnaté ženy a vypnula ji. Posadil jsem se na pohovku a ona mě následovala.

Celý zrudlý jsem se omlouval. Čekal jsem, že se bude zlobit, nebo mi nějakou vrazí, ale zůstala klidná a nemluvila o tom. Aby odlehčila situaci, udělala vtip, že má větší ruce než já a já jsem se cítil lépe. Zeptala se, jestli jsem bisexuální; řekl jsem že ne. Pak se mě zeptala, jestli mne ženské svaly vzrušují. Hloupá otázka, řekl jsem že ano. Zeptala se, jestli mne vzrušovalo, když ona, nebo sestra přede mnou pózovaly. Řekl jsem že ne, ale pochybuji, že mi uvěřila. Řekla, že všichni máme fantazie a vzrušení, ale u mne je to nepříjemné když jsou doma samí kulturisté. Řekla, že bude nejlepší, když už nebudu s ní ani se sestrou nikdy zápasit a že už nebudou přede mnou pózovat. Souhlasil jsem.

Ironicky jsem měl asi týden na to další špatnou zkušenost. Chtěl jsem si vyjít se skutečně milou dívkou. Přišla k nám a čekala na pohovce než se nahoře připravím. Ségra do mě na odpočívadle vrazila a smála se mi jak vypadám. Zastavila mě, abych nemohl sejít dolů a řekla: „Ví tvoje dívka, že jsi byl bit svojí malou sestrou?“

Chtěl jsem kolem ní projít, ale nešlo to. „To by byla hanba, kdybych tě tady podržela a ona by zjistila, že ležíš na zemi na lopatkách,“ řekla. Měl jsem to přejít, ale jen jsem jí řekl: „To si nedovolíš!“ Působilo to jako červený hadr na býka, uchopila mě kolem pasu a hodila mě na zem. Ležel jsem na zádech s rukama přitisknutýma ke koberci. Nemohl jsem se pohnout, a čím víc jsem zápasil, tím víc jsem si uvědomoval, že mě to vzrušuje. Držela mi obě ruce jednou rukou a druhou volnou mě lechtala a napínala svaly. Jak se hýbala dotkla se nohou do mé erekce, která se zvýraznila. Propadl jsem panice a vší silou jsem se ji snažil shodit, ale proti ní jsem neměl šanci. Neřekla nic, jen mě tam několik minut držela. Pak vstala a se smíchem šla dolů, zatím co já jsem se utíkal převléknout.

Nedlouho po tom usoudila sestra, že kulturistika pro ni není. Přestala trénovat a vyrýsované svaly, které měla, se jí ztratily. Když jí bylo 17, mně bylo 21, poprvé po dvou letech jsme zápasili v páce. I bez vyrýsovaných svalů mě za 20 vteřin položila. Brzy na to se ke kulturistice zase vrátila.

To bylo pře dvěma lety. Máma ještě pořád posilovala a úspěšně soutěžila v kategorii veteránů a seniorů. Brácha se několika soutěží zúčastnil, a pak přestal. Pořád ale byl vazbič.

Sestra zatím závodila třikrát, dvakrát vyhrála juniorky a ve svém prvním startu v seniorkách byla druhá. Máma říká, že má předpoklady aby dosáhla všeho, co bude chtít, i když zatím pendluje mezi kulturistikou a fitnes. Naposled jsme spolu zápasili v páce asi před 3 měsíci. Položila mě za 15 vteřin. Je už skoro schopná porazit mámu.