Lynette 
by Collector
Moje první zkušenost se silnější dívkou.

     Když jsem vyrůstal, příliš jsem se od svých vrstevníků nelišil. Hrál jsem s míčem, dělal jsem víc uličnictví než si mohu pamatovat a všeobecně jsem se snažil aby mi bylo prima. Nebyl jsem žádný rabiják, docela průměrný a dost jsem se pral. V zápase s ostatními jsem vyhrával tak často, jako prohrával. Byl
tam ale někdo, s kým jsem se nemohl měřit, bez ohledu jak moc jsem se snažil. 
     Lynette bydlela blízko nás uvnitř stejného bloku. Někdy jsme se kamarádili, jindy ne. Podle různých momentů v našem životě jsme mohli být považováni za nejlepší kamarády. To bylo když nám bylo 11 až 14 roků. Dělali jsme společně hodně věcí, chodili do kina, na pláž, což bylo trochu víc písku u malého jezera, dokonce mě učila tancovat. Když jsme hráli s míčem, hrála Lynette vždy s klukama. Uměla blokovat i utíkat stejně dobře jako kdokoli z nás.
     O Lynette jsem jedno odpoledne, když jsme byli sami, objevil malé tajemství. Byli jsme na dvorku domku jejích rodičů, hráli na honěnou a čekali až se její matka vrátí domů. Pak nás to přestalo bavit a přemýšleli jsme co dělat. Právě se mi začaly líbit holky, nevěděl jsem co a navrhl jsem zápas. Lynette samozřejmě souhlasila. Vždycky byla sportovní, ale myslím, že mě to krapet překvapilo.
     Zaujali jsme proti sobě postavení. Připomínám, že jsem byl tehdy 155 nebo 160 cm vysoký a vážil asi 55 kg, Lynette byla jen o málo menší. Měla hubenou postavu, což ji v pozdějších letech štvalo, jak jsem zjistil, protože nepovažovala svá prsa za dost velká. Bylo to také poprvé, kdy jsem zjistil, že síla někdy není závislá na velikosti či pohlaví. 
     Stáli jsme proti sobě a pak se uchopili za ruce. Chytil jsem její ruku s plným přesvědčením, že ji zvládnu a začal jsem na ni vyvíjet tlak. Najednou jsem cítil, že mě tlačí zpět silou, které jsem nebyl schopen odolat ani v nejmenším. Začala mi kroutit ruku na záda a celou dobu se smála. Nebyl to necitelný smích, ale radostný smích z úspěchu.
     Když mě strčila, padl jsem na zem a strhl ji s sebou. Váleli jsme se jak jsme padli a skončil jsem nahoře. Mlátili jsme jeden druhého, každý jsme se snažili druhému ruku chytit. Natáhl jsem se po její, ona mne popadla za zápěstí a obě mi je držela zatím co jsem na jí seděl. Snažil jsem se pohnout a osvobodit se, vytáhnout ruce, ale ať jsem tahal jak chtěl, zjistil jsem, že má mnohem větší sílu, tak velikou, že jen chránit si obličej by byl úspěch.
     Jak jsem na ní seděl, začala tlačit vzhůru. Byl jsem o 7 či 9 kg těžší, seděl jsem na ní a teď mě odstrčila pouhou svojí silou. Mohl jsem páčit jak jsem chtěl, ale nebyl jsem schopen ji zastavit. Když se ke mně dostala blíž, pustila mi zápěstí, dostala se za mne, ovinula své paže kolem mého těla a skočila na mne. Rychle jsem se ocitl dole a mlátil rukama což bylo nejlepší abych se ubránil její naprosté převaze. Ale to tak nebylo. Rychle našla moje ruce, znovu 
mě její síla držela za zápěstí a přitiskla mi je k zemi vedle mé hlavy. Viděl jsem, jak se na mne dívá, směje se, její krátké blond vlasy visí dolů a modré oči na mne zírají. Zkoušel jsem se za ni dostat nohama, ale ona si jenom poposedla blíž. Namáhal jsem se, abych se osvobodil, ale stále se smála ne krutě ani se nevysmívala, jenom bezelstný vítězný smích demonstroval její silovou převahu. Ale já jsem se ještě nechtěl vzdát. Řekl jsem jí, že ji ještě můžu přeprat a že to zkusíme znovu. Moje mladé mužské ego bylo potupeno a volalo po odvetě.
     Znovu jsme se proti sobě postavili. Bylo vidět, že nechce se mnou prohrát, takže, ne dřív než jsme se postavili, ale hned s plnou důvěrou zaútočila.
Přišla ke mně, rychle kolem mne otočila obě ruce a pak se mnou snadno hodila o zem. Znovu pouhou silou. Žádný z kluků, se kterými kdy jsem zápasil, většina byla velká jako já, se ani nepřiblížili tomu, co se mnou Lynette provedla.
Na zemi na mě skočila a místo aby mě jednoduše přitiskla k zemi, ucítil jsem její paži kolem svého krku. Moje hlava byla jako ve svěráku. Volnou rukou si svůj stisk pojistila. Znovu jsem byl bezmocný. Měl jsem volné ruce, jen jsem se na ni vzhůru podíval, naše tváře byly těsně u sebe a zase mě držela bezmocného
svojí obrovskou silou.
      Podívala se na mne dolu a řekla: "Jen proto, že jsem holka, neznamená, že vyhraješ.
      Zápasili jsme spolu ještě několikrát, jenom kvůli mé mužské marnivosti. Hrála si se mnou, nechávala mě, abych si myslel, že už vyhraji, ale nakonec jsem jí vždy podlehl, aniž by se mnou měla práci.
     Naštěstí jsem neslyšel od žádného ze svých kamarádů, ani od ní, že mne přeprala.
     Přál bych si, abych mohl říct, že měla svaly, ale neměla. Její paže nebyly o nic větší než ostatních holek. A přál bych si říct, že byla úžasně krásná. Nebyla, ale byla hezká a podíváš se za ní třikrát, když ji uvidíš.
     Naše kamarádství pokračovalo až do gymplu, kdy se naše cesty rozdělily.
Nezveřejňovala svoji sílu, ale jednoho dne ve škole to bylo nevyhnutelné. Kluci i holky v tělocviku tentýž den používali hřiště. Když děvčata vyšla, učitelka je nechala venku a šla dovnitř. Děvčata přišla ke koulařskému kruhu, což měla v programu dne. Několik z nás se zastavilo a pozorovali jsme jak holky berou železnou kouli a vrhají ji jak jen mohly. Většina z nás se smála, když holky vrhaly, ale ty větší holky byly schopny některé z nás porazit, k čemuž jsme neříkali nic.
      Pak přišla Lynette. Dala si kouli pod bradu jak to viděla u ostatních a nechala ji letět. Připadalo mi to jako rána z děla. Bylo ticho, když koule letěla vzduchem, jako by chtěla letět pořád a přistála s bouchnutím dále, než kdokoli z nás mohl hodit. Při druhém pokusu vystřelila z její ruky skoro bez námahy a přistála blízko prvního pokusu. Podruhé bylo mezi kluky ticho. Lynette opustila kruh, uvolněně se na nás podívala a usmála se.   
     Pokaždé, když jsem Lynette viděl, byla hezčí. Ale v tom čase jsme byli přitahováni do samostatných skupin. Zůstali jsme přáteli a byli k sobě upřímní pamatujíce si na naše dřívější kamarádství.
     Ale pokaždé, když jsem ji viděl, připomněl jsem si jak mě měla v tom svěráku a já se na ni nahoru díval. Vždy mě zajímalo, když jsme byli starší, o co je teď silnější? Co skutečně může dokázat? Když jsme maturovali, měl jsem něco přes 70 kg a Lynette kolem 50. Ale stejně jsem si nedělal iluze. Pamatoval jsem si, že mě před několika málo lety ovládala jako malé dítě a o neuvěřitelné síle, kterou musela vládnout jako mladá žena, jsem mohl jen snít.