Měl jsem dnes volno, brouzdal jsem po webu a našel několik dobrých povídek. Jedna z nich mi připomněla příhodu, která se mi stala před několika lety.

Tehdy mi bylo 17 a chodil jsem s Danou, které bylo 16. Měřil jsem 180 cm a vážil 77 kg. Dana byla malá, jen 158 cm a měla co dělat, aby udržela svoji váhu nad 45 kg. Pořád pila nějaké proteinové nápoje aby přibrala. Myslím, že měla příliš rychlý metabolizmus a byla vždy aktivní a v něčem angažovaná. Jako malá holka chodila do gymnastiky a tanečního kroužku a právě chodila do skupiny roztleskávaček. Přestože nebyla nijak svalově vyvinutá, měla pěkné nohy a dobře vyrýsovaný biceps, když ho napnula.

Když jsme spolu začali chodit, strávil jsem u ní doma hodně odpolední a víkendů. Myslel jsem, že její matka Diana byla vůbec tou nejúžasnější matkou. Byla rozvedená

a Danina starší sestra se odstěhovala před pár lety, takže v domě bydlely jen Dana

s matkou. Byl to jeden z těch domů, který všechny děti přitahoval. Měli bazén a hernu

s kulečníkem a ping-pongem, ale nejvíc pro to, že nás Diana brala jako dospělé. Když jsme si dávali několik piv, jen otočila hlavu. Trvala na tom, že zůstaneme v jejím domě jen dokud budeme střízliví, ale nikdy nám pití nezkoušela přerušit. Byl jsem tam tak často, že Diana se stala téměř mojí druhou matkou.

Jednou v sobotu odpoledne jsem šel za Danou k nim domů a v jejím pokoji jsme je klábosili a blbli. Začali jsme trochu zápasit a já jsem Danu z legrace lechtal až se až hystericky smála.

Diana mi pak se smíchem řekla, že bych si měl vybrat někoho tak velkého jako já. "A co ty?" řekl jsem bez rozmyšlení. "Měl bys čekat překvapení", řekla nečekaně. Probírali jsme různé možnosti a měli z toho legraci, až to Dana měla za přepísknuté. Za vhodnou soupeřku navrhla svoji matku. Proč by ne? Vůbec jsem si nepřipouštěl, že by tu byla nějaká možnost že by byla silnější, nebo mě mohla ve zkoušce síly porazit. Ani mi taková možnost nepřišla na mysl.
Při zpětném pohledu si myslím, že jsem neměl být tak domýšlivý. Byl jsem o něco větší a také asi o nějaké kilo těžší než Diana, ale rozdíl ve velikosti nebyl nijak drastický. Myslím, že jsem předpokládal, že když ona je žena a já muž (to jsem si v 17 myslel), budu mít mnohem větší sílu než ona. Diana byla přitažlivá žena, dobře žensky stavěná...velká ňadra, relativně ploché břicho jen s malým vyvýšením dodatečného tuku, pěkný oblý zadek a silné atletické nohy. Tajně jsem ji v bikinkách u bazénu obdivoval a několik mládenců komentovalo jaký je kus, ale nikdy bych nepřiznal že mě přitahuje, ze strachu, aby se to nedoneslo Daně.

Dana nakonec navrhla, aby její matka se mnou zápasila v páce. "Zápasila jsem s vámi oběma a myslím, že má šanci," řekla mi. Její matka to chtěla zahrát do autu, ale moje mužská hrdost nesnesla Danin komentář a tak jsem jí i její matce musel dokázat, že ji snadno porazím. Nakonec jsme se rozhodli pro stůl v kuchyni a připravili se k zápasu.
Dana a já jsme v páce zápasili několikrát před tím a ačkoli nebyla vážnou soupeřkou, na svou postavu měla rozhodně sílu. Dana mi dala víc zabrat, než někteří kluci mezi nimiž byli i dost větší než ona. Napadlo mě, že jestli je její matka kilo proti kilu tak silná jako Dana, že ji podceňuji. Bylo ale pozdě couvnout; Diana položila loket na stůl a vypadala dost sebejistě.

Spojili jsme ruce a souhlasili, že nás Dana odstartuje. Rozhodl jsem se, že do toho půjdu hned od startu a položím ji co nejrychleji, protože jsem cítil, že dlouhý zápas by poskytl Daně střelivo a věčně by si mě dobírala, že jsem jen tak tak přemohl starší dámu.

"Teď", řekla nakonec Dana a já jsem hned vystartoval, podle plánu. Měl jsem ji skoro na půl cesty dolů, než stačila zareagovat a zastavit můj postup. Dával jsem do toho všechno, ale už jsem její paži nedostal níž. Čeho jsem se nejvíc obával, to se stalo. Zastavila můj postup, začal to být dlouhý zápas a já bych ji měl co nejdřív položit a ukončit to jakmile se jí paže unaví. Trochu jsem povolil, jen abych si uchoval něco síly, a už se moje paže pohybovala zpět. Zkoušel jsem zareagovat a zastavit ji, ale brzy byly naše paže v počáteční poloze. Dana povzbuzovala svou matku a říkala, aby mi ukázala, že všechny ženy nejsou slabé. Domníval jsem se, že Dana bude povzbuzovat mne, ale myslím, že mi chtěla uštědřit lekci.

Podařilo se mi její pohyb zastavit. Zůstali jsme ve startovní poloze a dívali se jeden druhému do očí, poprvé za celý zápas. Začala se uličnicky usmívat a já jsem se snažil usmát také, jako že se tak moc nesnažím, ale nějak jsem věděl, že ví, že do toho dávám všecko. Říkal jsem si, že musím vydržet, že jsem v daleko lepší kondici a že se Diana brzy unaví. Ztratil jsem pojem o čase, ale minuty plynuly, aniž by kdokoli z nás získal nějakou výhodu. Když by jeden z nás mobilizoval síly, druhý zareaguje a zase nás vrátí nastejno. Moje paže začala bolet a já jsem věděl, že ona musí zeslábnout. Najednou jsem si uvědomil, že se hodně potím. Kapičky potu mi stékaly po tváři a padaly na stůl. Podíval jsem se na Dianu a ona byla také zrudlá a začala se potit, ale ne tolik jako já. Najednou jsem zpozoroval, že jí její prsní bradavky hrozí protrhnout šaty. Protože byla sobota, měla Diana na sobě jen gymnastické kalhotky a bílé tričko. Měla podprsenku, ale ta nestačila zakrýt její bradavky. Byl jsem poněkud zmaten. Byla to reakce na fyzickou aktivitu, nebo se pohlavně vzrušovala? Nebyl jsem si jistý u ní, ale já jsem si nemohl pomoct...mne to vzrušovalo. Nejsem si jistý jestli to bylo kvůli myšlenkám, být přemožen menší starší ženou ve fyzickém zápolení, nebo to byl přirozený výsledek pohledu na její vyčnívající bradavky.

Diana začala pomalu ale jistě získávat výhodu. Měl bych zastavit její postup centimetr po centimetru, ale byl jsem příliš vysílený, abych zvrátil její výhodu. Nakonec po tom, co se zdálo být hodinami, ale patrně trvalo jen 10 minut, Diana držela mou ruku jen 5 až 10 cm od stolu a byla spokojena s tím, že počká, až se unavím. Statečně jsem se snažil o úspech, ale Diana pokaždé moji sílu vyrovnala a sebemenší zisk, byl rychle ztracen. Dalších pár minut a moje paže se začala chvět. Už mi nic nezbylo. Moje mysl mi stále říkala abych do toho šel, ale paže se rozhodla jinak. Při jednom takovém posledním vzepjetí přitiskla Diana mojí ruku ke stolu.

Několik minut nikdo nepromluvil. Oba jsme tam seděli a lapali po dechu. Dokonce i Dana byla nezvykle potichu. Myslím, že si uvědomovala, že to bylo víc, než moje mužské ego sneslo a bylo jí mne líto. "Dobrý zápas", Diana nakonec prolomila ticho a gratulovala mi. Snažil jsem se o výmluvu abych vysvětlil jak mě mohla porazit, ale nic mě nenapadlo. Jednoduše mě přemohla a překonala. Moje ego bylo rozbité a nevěděl jsem co říct, ani co dělat. Teď jsem byl devastován a nějak jsem byl víc vykolejený, než kdykoli ve svém životě. Od toho dne jsem se na Dianu díval jinak. Nevěděl jsem co říct ani co dělat, tak jsem se nakonec omluvil a šel domů rozvažovat o tom, co se právě stalo.

Druhá část

Příštích pár týdnů jsem se zkoušel Daně vyhýbat jak to jen šlo. To co se stalo, bylo pro mne příliš zahanbující a já jsem se obával, že to Dana vytáhne a bude o tom mluvit. Také jsem se bál, že to řekne někomu z našich přátel a já to nebudu slyšet do konce. Nicméně se zdálo, že si uvědomuje jak je to pro mne citlivá věc a nikdy o tom neřekla ani slovo mně, ani nikomu jinému. Po dvou týdnech jsem se začal cítit líp, když jsem viděl, že to Dana drží jako tajemství mezi námi dvěma a její matkou. Také jsem si začal zdůvodňovat, že i když mě porazila v zápase páky, není vlastně silnější než já ..... je jenom lepší v páce. Připouštěl jsem si to tak, že kdykoliv jsem večer lezl do postele, nemohl jsem to dostat z mysli.
Procházel jsem znova a znova série událostí a nemohl Dianu dostat z mysli. Byla současně odstrašující i nesmírně erotická. Bránil jsem se chodit za Danou do jejich domu, když tam byla jeí matka, ale tajně jsem ji chtěl vidět víc než kdy jindy. Po dvou či více týdnech mě Dana pozvala na sobotu k nim. Snažil jsem se najít nějakou výmluvu, protože jsem věděl, že Diana bude doma a nevěděl jsem jestli se jí mohu podívat do tváře. Dana o tom nakonec začala mluvit a řekla, že že se nemohu před její matkou skrývat navždy a jestli spolu máme ještě dál chodit, musím se přes to přenést. Uznal jsem, že má pravdu a Dana mě ujistila, že matka o tom nebude mluvit.

Tu sobotu jsem k nim šel a měla pravdu. Obě se chovaly jakoby se nic nestalo. Diana nám udělala snídani a my jsme se dívali na televizi. Třebaže se o našem zápasu nic neříkalo, bylo z toho ticha zřetelné, že se věci změnily. Nakonec Diana řekla: "Podívej, já vím, že to není lehké, ale já bych se ti chtěla omluvit za to, co se minulý měsíc stalo. Nikdy se to nemělo stát a já už o tom nikdy nebudu mluvit. Jenom chci abychom se vrátili k tomu jak to bylo dřív." I když jsem nechtěl o tom vůbec mluvit, ocenil jsem Dianu za to co řekla. "Nemáte se za co omlouvat", řekl jsem, "já jsem to začal a vy jste mě porazila poctivě a čestně.

Teď, když se ticho prolomilo, uvolnilo moji zvědavost a já jsem se Diany začal vyptávat, jak se dostala k tomu, je tak silná a že je tak dobrá v zápase páky. Nebyl jsem právě atlet, ale dělal jsem aktivně několik sportů a příležitostně posiloval a nemohl jsem pochopit, jak může mít takovou sílu. Diana říkala že si myslí, že je to dědičné, protože měla vždycky sílu a vždycky

byla dobrá v páce. Říkala, že ve škole na druhém stupni a první dva roky na gymnáziu porazila několik kluků, dokud jí nedošlo, že je to děsí a že jí každý bojí pozvat na rande.

Kvůli tomu svůj "talent" skrývala dokud jsem ji nevyzval já a že je jí líto, že jsem to byl já kdo to musel zakusit, ale ta zkušenost byla pro ni emocionálně velmi povznášející. Říkala, že to bylo jako když nakonec vyzná obrovskou lež se kterou žila mnoho let a že se sama o sobě po našem zápase cítí lépe.

Také vysvětlovala, že posledních pár roků chodí do tělocvičny a dosáhla dobrých výsledků v rozvoji síly. Věděl jsem, že Diana chodí cvičit dva až třikrát týdně, ale myslel jsem, že chodí na aerobik. Diana potvrdila, že začala chodit na aerobik, ale pak ji jedna paní přemluvila na posilování po cvičení a chodí tam teď spolu. Vybízel jsem Dianu k vyprávění více informací a ptal jsem se kolik zvedá. Diana mi řekla, že její cíl byl, aby na lavici vzepřela svoji váhu a že toho dosáhla před několika měsíci.Věděl jsem, že má Diana sílu a nebyl jsem si jistý kolik váží, ale pochyboval jsem, že by v benči zvedla svoji váhu. Věděl jsem, že dokážu na lavici vytlačit asi 68 kg a přesto, že mě Diana přemohla v zápase přetlačování, nemyslel jsem, že by skutečně byla silnější než já. Věděl jsem, že páka je téměř právě tolik záležitostí techniky, jako síly a uzavřel jsem to tím, že Dianina technika byla prostě lepší než moje.

"Tak kolik vzepřete v benči?"

"Zvedám 72 kg opakovaně a moje maximum je 81", řekla hrdě.

To nemůže být pravda, pomyslel jsem si a nakonec po dalších otázkách jsem zjistil, že používá nějaký typ zařízení a ne činku. Pokoušel jsem se vysvětlit, že je velký rozdíl mezi posilovacím strojem a činkou. Myslím, že jsem jí trochu urazil tím, že jí nevěřím. "Podívej, je mi líto, že jsem zranila tvé mužské ego když jsem tě porazila v páce, ale proč stále pochybuješ o mé síle? Myslíš, že kvůli tomu, že jsem 39 letá žena, že nemůžu být silná jako muž?"

Začala se rozohňovat a já jsem všechny komentáře zabalil a řekl, že nepochybuji, že je silná, ale že si nemyslím, že by mohla vzepřít tolik, kdyby použila činku. "Přála bych si tady mít lavici a zátěž tady a ukázala bych ti," řekla. "Pořád se ještě potýkáš s faktem, že jsem silnější než ty?" zeptala se přímo. Trochu mě její poznámka šokovala a naštvala. Vysvětloval jsem, že nemám problém připustit, že mě porazila v páce, ale že nevěřím že je skutečně silnější než já a že velmi pochybuji, že by mě porazila ve vzpírání.
"Dobře, to zní jako další výzva vůči mně a je to jen moje nátura, ale nemohu couvnout z výzvy," řekla. "Co mám udělat, abych dokázala, že jsem skutečně tak silná, jak říkám?"

Podívali jsme se po domě, ale nenašli jsme nic na čem by mohla předvést svoji sílu. Aniž bych se chtěl s ní dostat do další výzvy, také jsem chtěl vážně vědět, jestli má skutečně takovou sílu. Nakonec jsem dostal nápad. Dana není sice tak těžká, ale zvednout nad hlavu druhou osobu je daleko těžší, než vzepřít stejnou váhu v tělocvičně. "Proč nezvednete Danu?"

Diana uznala, že je to dobrý nápad a zeptala se Dany, jestli s tím souhlasí. Dana se nechtěla stát součástí další soutěže mezi matkou a mnou, ale nakonec jsem ji přemluvil.

Už dřív jsem Danu nad hlavu zvedl, takže jsem si důvěřoval, že to dokážu. Diana požádala Danu aby se postavila a otočila od ní hlavu. Diana pak nakročila za ni, jen ji uchopila v podpaží a jednoduše Danu zvedla nad hlavu až do natažených paží. Myslím, že jsem neměl pochybovat o Dianině schopnosti zdvihnout Danu nad hlavu. Měla i s oděvem sotva 47 kg. Stejně jsem byl trochu překvapen, jak to udělala snadno. Postavila Danu dolů a řekla, že je řada na mně.

Nikdy jsem nezkoušel zvednout Danu tímto způsobem, ale myslel jsem, že když to udělám také tak, že to bude fér. Pokaždé když jsem Danu zvedal nad hlavu použil jsem víc techniky a měl pomoc v jejím výskoku. Toto byl čistý test síly a já jsem začínal být nervózní z představy co se stane, když neuspěji. Nebylo to snadné, trochu jsem se namáhal, ale podařilo se mi zopakovat Dianinu zvedačku. Pak jsem se rozhodl něco ukázat a když jsem ji spouštěl dolů, ještě než se nohama dotkla země, zvedl jsem ji podruhé. Podařilo se mi to i potřetí, ale to už jsem s tím skutečně bojoval a věděl jsem, že už dál nemohu. Spustil jsem Danu dolu a byl na sebe hrdý, že jsem dokázal že jsem silnější. "Nevěděla jsem, že máme opakovat", řekla Diana. Zkusím, kolikrát to udělám já. Znovu zvedla Danu stejným způsobem, spustila ji a znovu zvedla velmi lehce. Vypadalo to mnohem snadněji než v mém případě. Doufal jsem, že se potřetí to bude s námahou, ale žádné takové štestí se nekonalo. Úplne mě odrovnala když zvedla Donu sedmkrát a skutečně vypadala, že by mohla ještě pokračovat. "Tak, teď ty", řekla Diana. Věděl jsem, že na její sílu nemám a přiznal porážku. Nevěděl jsem co říct, ale sám jsem se do této situace dostal.

Nerozuměl jsem tomu, ale pochopil jsem fakt, že Diana má skutečně větší sílu než já. Tentokrát jsem chtěl být dobrý sportovec a Dianě jsem pogratuloval. Byla velmi laskavá a znovu se omlouvala že se mi odhalila, ale řekla, že už se nikdy nebude stydět ukázat svou sílu. "Jsem silná žena středního věku, na svoji sílu jsem hrdá a už nikdy ji nebudu skrývat." To řekla když napnula oba bicepsy. Mohu říct, že měla působivé paže když jsme zápasili v páce a když vzpírala Danu; nicméně toto bylo potřetí co jsem ji skutečně viděl napnout svaly. Nikdy jsem nic takového neviděl u jiných žen a jen u málokterých mužů. Byly dobře vyrýsované s pěkným vrcholem a jevily se tvrdé jako kámen. Když byly její paže uvolněné, bylo těžké si představit, že může mít bicepsy jako ty, které se jí skrývaly pod kůží. Další věc, kterou jsem okamžitě zpozoroval, byla stejná jako při našem zápase. Její bradavky byly, jakoby chtěly propíchnout její podprsenku i triko.