Ostýchavá svalnatá Karolína
by gleese

Karolína není úplne taková jak vypadá ...

Měnit školu nebylo nikdy lehké. Bylo třeba nechat za sebou staré přátele, učitele i nepřátele a seznámit se s novými. No, doufejme, že ne s nepřáteli, ale víte co myslím. Mimochodem, jmenuji se Petr a když jsem měnil školu naposled, bylo mi 18. Moc se mi to nehodilo, ale věděl jsem, že to přijde. Zaměstnání mé matky bylo takové, že jsme se museli stěhovat každé 4 roky. Dost dlouho na to, abych si našel životní přátele než je zase ztratím.

Tentokrát jsem zapadl mezi milé lidi docela brzy. Bylo to s nimi fajn a sedli jsme si. Naše parta byla smíšená, kluci i holky, všem bylo 18 a jak bylo mezi mými přáteli zvykem, byla to skupina recesistů. žádné průšvihy nebo něco takového, jen jsme se nechtěli přizpůsobovat davu. Celkem vzato, normální.

Můj nejlepší kamarád byl Brian. Se svými 192 cm mých 160 cm o hodně převyšoval, ale to nevadilo. Vykecávali jsme se o obvyklých tématech jako byly filmy a fotbal, ale nikdy jsem se s ním dobře nepobavil o ženách. Byl vysazen na typy supermodelek, vysokých, vychrtlých (uznávám, že v obličeji hezkých), které mne nikdy nepřitahovaly. Nikdy jsem totiž nikomu neřekl, že jsem fanda silných žen. Žen, které mají svaly. Jeho ideálem byla žena 177 cm vysoká s andělským obličejem, dlouhými blond vlasy, hubená ale s velkými prsy. Můj ideál byla žena také 177 cm vysoká, s andělskou tváří, dlouhými blond vlasy, ale s bicepsy 50 cm v obvodu, vyrýsovaným ocelově tvrdým břichem, nohama jako kmen stromů a lýtkama velikýma jako moje hlava. A s prsy pokrývajícími tuhé prsní svaly, která každou chvíli vyskakují a škubají se. On chtěl někoho, kdo by vzhlížel k jeho mužné síle. Já bych zase chtěl někoho, kdo by dokázal přelomit basebalovou pálku na dvě poloviny. Jak říkám, měli jsme rozdílný vkus.

Zbytek party tvořil Graham a 3 dívky: Rebeka, Gemma a Karolína. Graham byl chytrý a klidný hoch. Rebeka byla vysoká (160 cm) a docela dobře vypadala. Byla oblíbenkyně Grahama a Briana. Gemma byla o něco menší, asi 158 cm a nebyla tak štíhlá jako Rebeka. Měla nádherně obarvené červené vlasy a nádherný úsmev. Karolína byla ostýchavá, většinou toho moc nenamluvila, ale byla mojí favoritkou. Byla stejně velká jako já a přestože to nebylo zřejmé pod dlouhými černými vlasy, velkými pitomými brýlemi a svetrem, připadala mi, že je z celé party nejhezčí. Kdyby jen chtěla sundat ty zatracené brýle a svetr, abych se přesvědčil, ale vždycky to odmítala. Myslím, že si držela svou ostýchavou podobu.

O všech třech děvčatech jsem fantazíroval. Představoval jsem si jejich obličej na kulturistické postavě se silou, která mnohokrát převyšovala mou. Vykresloval jsme si jak vzpírají, zdvihají podhmatem v každé ruce 36 kg a biceps jim na pažích jen hraje. Pak mě nechaly na své napumpované bicepsy sáhnout a já jsem byl šokován jak byly mohutné na 18 leté dívky. Zkoušel jsem je údery, ale byly tvrdé jako kámen. Vzal jsem kovovou tyč a udeřil do nich, ale ani se nehnuly. Napínaly svaly a pózovali mi celou noc.

Nicméně to vše mělo ke skutečnosti hodně daleko. K mému zklamání vypadaly jako normální 18 leté holky. Možná Rebeka, která byla ze všech největší mohla mít nějakou sílu, ale pochyboval jsem, že její tenká postava může mít nějaké skutečné svaly.

Jednoho slunného odpoledne jsme se všichni po škole sešli jako obvykle venku před vraty. Jako obyčejně jsem byl na kole a Brian také. Chodívali jsme na chvíli ke Karolíně domů a viděli, že žije jenom s tátou, který většinu dní pracoval do pozdních hodin.

„Půjdeme k vám, Karolíno?“ zeptala se Rebeka.

„Jistě.“ řekla Gemma.

„Jsem pro,“ řekl jsem.

„Já ne. brácha chce, abych mu pomohl s malováním jeho nového bytu,“ řekl Brian. „A kde je Graham?“

„Ten šel domů už z půli těláku. Během fotbalu upadl a udělal si něco z kotníkem,“ vysvětlil jsem.
„Tak dobrá. Vypadá to, že budeš s holkama sám, Petře,“ zamrkala Rebeka. Smál jsem se, protože jsem věděl, že mě jen škádlí. Byl jsem si jistý, že u žádné z těch tří nejsem tím oblíbeným.

Když jsme přišli ke Karolíně domů, posadili jsme se kole stolu v kuchyni abychom něco pojedli. Musel jsem si dát kolo dovnitř, protože jsem si zapomněl zámek a nechtěl jsem riskovat, že mi ho někdo ze zahrady ukradne. Vždycky než jsme začali něco dělat, dali jsme si gáblík. Byli jsme rozežraní týnejdři. Rozhodli jsme se pro zdravý salát, protože bylo horko a nechtěli jsme nic teplého.

„Mám naložené okurky,“ řekla Rebeka. „Ó ...zatraceně!“ Měla těžkosti z odšroubováním víčka.

„Děcka, můžete to někdo udělat?“

„Ukaž,“ řekla Gemma. Zkusila to, ale marně. Bylo ale hezké vidět, jak se napíná, aby sklenici otevřela. Měl by tu být Brian, aby nám ukázal svoji sílu, říkal jsem si.

„Hej, Petře, jsi jediný silný muž tady,“ a Gemma mi hodila sklenici. Chytil jsem ji a snažil se víko odšroubovat, ale bylo hodně utažené. Namáhal jsem se, ale také bezúspěšně. Bylo to trochu trapné. „Nejde to, je to nějak přilepené.“

„Můžu to zkusit?“ Karolína vzala sklenici. Smáli jsme se když začala otáčet víčkem, ale úsmev nám ztuhl, když víčko odšroubovala.

„To už jsi měl, Petře, skoro dole.“

„No, asi jo.“ řekl jsem, ale věděl jsem, že když jsem jí to podával, bylo víčko stejně utažené, jako když se o to poprvé pokoušela Rebeka.

Při jídle jsem si všiml, že se Karolína dívá na mé paže. Netušil jsem na co myslí. Možná, že se diví jak mohla otevřít sklenici a já ne.

Když jsme skončili, snažili jsme se něco vymyslet, co budeme dělat. Gemma navrhovala televizi, ale to se moc nechtělo. Rebeka navrhla košíkovou na jejich dvoře, ale pak se rozpršelo. Potřebovali jsme něco uvnitř, ale byla tu jen televize se 150 kanály a na žádném nebylo nic dobrého.

„Mno,“ řekla Karolína. Všichni jsme se na ni podívali s očekáváním. Vypadala trochu rozpačitě: „No, ehm .. co takhle zápas v páce?“ Byl jsem šokován a také štastný! Vždycky jsem si přál vyzkoušet svoji sílu na děvčatech a vidět, jak jsou doopravdy silné, ale nikdy k tomu nebyla příležitost. Konečně! Co když mě některá porazí? Co když mě porazí všechny?

„No, fajn,“ řekl jsem se špatne potlačovaným nadšením.

„Tak jo,“ souhlasila Rebeka, „a protože Petr nás asi všechny porazí s našima oběma rukama proti jeho jedné, měli bychom udělat malou sázku. My všechny budeme zápasit s Petrem. Když nás všechny porazí, budeme pro zbytek dne jeho otrokyně. Když kterákoli z nás porazí jeho, bude on náš otrok. Souhlasíte?“

Byl jsem v dobré kondici a na svou výšku jsem měl sílu. O víkendech jsem hrál americký fotbal a chodil jsem třikrát týdně do posilovny. Bylo by pěkné, kdyby se ukázalo, že dívky jsou silné, ale vážně jsem pochyboval, že by mne některá z nich přemohla v páce.

„Souhlasím,“ řekl jsem.

„Dobrá, půjdu první,“ Rebeka dala ruku na stůl a já jsem ji uchopil.

„Doufám, že se cítíš silný,“ řekla a sevřela mi ruku silněji než jsem předpokládal. Gemma nás odstartovala.

„Okamžitě jsem použil asi polovinu své maximální síly. Nicméně Rebeka vypadala, že do toho hned od startu dává všechno a stlačila mi ruku na půl dolů. Zatnul jsem zuby a zatlačil ji doprostřed.

Pořád do toho dávala vše a mě překvapilo, že jsem musel použít většinu své síly, abych ji udržel. Pomalu se však unavovala a já jsem se uklidnil a zapnul všechnu sílu. Její paže se pohybovala dolů a asi 3 cm od stolu to úplne vzdala. Vyhrál jsem.

„Páni, cítila jsem jako máš sílu!“ řekla. Trochu jsem se začervenal.

„Na dívku jsi dost silná,“ řekl jsem.

„Děkuji.“

„Dobrá, teď já,“ řekla Gemma

„Dávej pozor, Gemmo, je dost silný,“ radila Rebeka.

„No, myslím, že ho přemůžu,“ odpověděla Gemma a napnula sval, žel pod dlouhým rukávem.

„Připraveni? Teď!“

Tentokrát jsem se nedal překvapit. Hned jsem tlačil ze všech sil a Gemmina paže se pomalu pohybovala ke stolu. Ale pak zaskřípala zuby a můj postup zadržela.

„Hmm … silnější, než jsem myslela ...“ zamumlala. Byl jsem zahanbený … jako by skutečně počítala s tím, že mě porazí.

Propadl jsem panice. Začala mi tlačit ruku zpátky vzhůru a já jsem už víc nemohl. Její obličej byl jasně červený jak se stále víc a víc namáhala. Gemma mě dostala zpět do startovní polohy a já jsem začal cítil únavu. Ale pak jsem cítil, že odpor její paže slábne. Jako Rebeka, ani ona už neměla výdrž aby mě dostala úplne dolů a tak jsem pomalu dotlačil její ruku na stůl.

„Teda, Petře, to jsi mě překvapil!“

„Ne tolik. jak jsi mě překvapila ty. Musíš mít někde ukryté nějaké svaly ...“ Doufal jsem, že by mi je mohla ukázat, kdybych ji vhodně povzbudil, ale nefungovalo to.

„Haha, svaly, děvčata nemají svaly, hlupáčku,“ smála se roztomile. Zatraceně, zatraceně, zatraceně!

„Ještě tu máme jednoho soutěžícího. Pojď, Karolíno, v sázce je teď mnoho.“ Před tím jsem si děla starosti, ale teď už ne. Karolína byla menší než Gemma, takže od ní nehrozí žádné nebezpečí. Měl jsem však za sebou už dost zápolení, tak jsem se rozhodl nasadit všechno zase hned od začátku. Uchopili jsme se rukama. Její stisk byl lehký v porovnání s oběma dvěma děvčaty. Ti bude snadné. Skoro mi už bylo Karolíny líto. Rebeka nás odstartovala.

„Na místa, připravit, vpřed!“

Zatlačil jsem a cítil, že Karolína není vůbec moc silná. Fantazie dostala ránu. Tlačil jsem asi tříčtvrtinou své síly, tak abych ji neuvedl do rozpaků, ale dost rychle ji přitom dostal na stůl. Pak se na mne však podívala a podivně se usmála. Moje ruka se zastavila. Bylo to jako bych narazil na nějakou překážku. Podíval jsem se dolů a viděl, že se její ruka zastavila centimetr od desky stolu. Předpokládal jsem, že v této pozici bych položil i Briana, ale její ruka se ani nepohnula. Zpanikařil jsem. Podíval jsem se jí do tváře. Smála se na mne. Pak začala mojí ruku tlačit vzhůru. …

„Karolíno,“ vyhrkl jsem, „ty ale máš sílu!“

„Jistě že mám,“ řekla a rychle praštila mou rukou na stůl. Při tom mi zranila kotníky na prstech a loketní kloub právě tolik, jako moji hrdost. Držel jsem si ruku.

„Tak to bylo efektní,“ řekla Rebeka. „Nemysleli jsme si, že ho zdoláš tak lehce.“

„Teď jsem to prokoukl. Vlastně mě zneužily. Věděly, že mě Karolína porazí a uzavřely tu sázku, protože si byly jisté. Měl jsem vztek.

„Tak a teď,“ řekla Gemma, „to vypadá, že máme našeho osobního otroka..“

„Chceš vědět, jak jsem vyhrála, Petře?“ řekla Karolína. Jen jsem zíral, ještě šokován její silou. Karolína si sundala svetr. Pod ním bylo nejneuvěřitelnější tělo, jaké jsem kdy na člověku viděl, bez ohledu, že to byla mladá dívka. Nebylo to proto, že byla nejsvalnatější ženou, jakou neviděl už dlouho, ale tvar jejích svalů, způsob jakým se napínaly při každém jejím pohybu, jak se její ženská ňadra opírala do její sportovní podprsenky, skutečnost, že na jejím těle nebyl gram tuku, byl jsem užaslý. Mé druhé přání se splnilo a ona si sundala brýle. Jak jsem předpokládal, byla úžasně krásná. Tak rozkošný obličej jsem v životě neviděl. Vypadala jako anděl.

„Vypadáš překvapeně, Petře. Řekni, proč sis myslel, že bys mě mohl porazit?“

„Jsi holka,“ bylo všechno, co m napadlo. Karolinin úsmev se změnil v grimasu, když napnula prsní svaly. Viděl jsem každé vlákno, které se jí chvělo pod kůží. Nebylo divu, že mě přemohla tak lehce.

„No, vypadá to, že náš otrok potřebuje trochu výuky v tom, jak mohou být dívky silné.“

Náhle jsem ucítil paži kolem mého krku. Byla to Rebeka a držela mě pevně. Zkoušel jsem jí ruku sundat, ale ani oběma rukama jsem na ni neměl. Zvedla mě ze židle a otočila mě tváří v tvář Gemmě.

„Gemmo, řekla Rebeka, „ukaž Petrovi, co měla Karolína na mysli.

„Jasně.“ Gemma si sundala svetr. Byla také svalnatá. Ne tak vypracovaná jako Karolína, ale dokonce větší. Měla neuvěřitelně mohutné paže, musely mít aspoň 40 cm. Z jejího předloktí vyzařovala síla. Gemma šla k mému kolu a uchopila přední kolo oběma rukama a zmáčkla ho. Skutečně holýma rukama zmáčkla kolo do tvaru přesýpacích hodin. Pak přistoupila ke mně. Rebeka povolila svůj stisk a přistrčila mě ke Gemmě, která mě popadla za triko a za límec.

Promiň, že jsme tě škádlily při zápase, Petře. Mohla jsem tě položit bez pokusů, ale to by nebyla žádná zábava.“ Strčila do mne jednou rukou a já jsem odletěl Klopýtal jsem a silou nárazu jsem upadl. Děvčata se mi smála. Karolína se postavila a šla ke mně. Postavila se nade mnou a pomalu ohnula paže do polohy napnutých bicepsů. Neměla tak mohutné paže jako Gemma, ale z toho, jak jí svaly varostly z ničeho do ostrých vrcholů, se mi zatočila hlava.

„Líbí se ti moje svaly, viď?“ Přisvědčil jsem v obavě, že kdybych lhal, mohla by mi ublížit. A ona by mě skutečně mohla ublížit.

„Děvčata, vezmeme ho dolů.“ Rebeka si teď také sundala svršek. Ačkoli jsem to předpokládal,

stejně jsem byl šokován, jak i ona byla neobyčejně svalnatá. Byla mohutná jako Gemma, ale tím že byla vyšší, byla úžasná. Měla břicho, které vypadalo tvrdé i v uvolněném stavu. Přišla a vzala mě za pravou ruku tak, že mě sevřela dokola můj biceps.

„Jejda, ty jsi opravdu houžvička!“ Stiskla mi paži a já jsem sebou cukl.

„Zkus stisknout můj!“ Stiskl jsem jak řekla a ona napnula tvrdý biceps. Byl mnohem tvrdší než můj. Nemohl jsem jí ublížit, ať jsem tisknul jak chtěl.

„Prašti do něj.“ Podíval jsem se na ni.

„Jen dělej, bouchni mi do bicepsu co nejvíc můžeš!“

Viděl jsem, že to myslí smrtelně vážně. Tady byla příležitost trochu napravit svou pošramocenou hrdost, která se mi nabízela na podnosu. Rozmáchl jsem se zaťatou pěstí a udeřil ji do paže ze vší síly.

„Chudáčku, ani jsem to necítila. Páni, to je tak příjemné, když jsem o tolik silnější než ty!“

Rebeka mne chytila za obě ramena a začala je svýma mocnýma rukama drtit. To byla bolest, že jsem nemohl ani křičet.

„Rebeko, přestaň si s ním hrát a pojďte dolů!“ volala Karolína od vchodu do suterénu. Rebeka toho nechala a naštvaně mě dovlékla před Karolínu. Bylo to zvláštní, ale Karolína, nejmenší z nich vypadala že tomu velí. Gemma a Rebeka by z ní mohly nadělat kaši, ale ona jim poroučela jako lokajům. Divné.

Dovedly mě po schodech dolů do suterénu, kde bylo hodně tělocvičného zařízení Gemma právě cvičila bicepsy zvedáním něčeho, co vypadalo na 25 kg. Její paže se vydouvaly s každým opakováním. Smála se na mne když viděla jak sleduji její paže. Karolína právě v koutě dokončila převlékání a zaplétala si vlasy do koňskéo ohonu..