Dívčí obličej byl tak blízko, že jsem rozpoznával každý detail. Byla velmi hezká, skoro krásná. Její kůže měla barvu oliv, tmavohnědé vlasy, nevysoká a rovná. Hnědé oči, zuby byly lehce zahnuté, ale nádherně bílé.

Sebejistě se smála. Neměla co ztratit.

Pro mne se zastavil čas. Slyšel jsem, že ji někdo volá a ona odpovídá , ale nevím co říkali. Měl jsem oči jenom pro ni. Měla na sobě bílé tričko a velmi hezkou atletickou postavu. Docela široká ramena a silné paže. Byla spíš pevná než svalnatá. Její tričko pootevřelo pohled na tušená pevná prsa. Odvrátil jsem oči; bylo jí teprve čtrnáct.

Tričko jí pevně přiléhalo; měla trošku přes váhu, ale ne moc. Na něm měla široký černý pásek. Líbil se mi a docela bych ho mohl nosit. Také ty modré džíny. Na boty jsem neviděl, ale představuji si, že byly nějaké sportovní..

Podíval jsem se na její ruce. Byly fascinující, velké jako moje. Silné prsty , pěstěné nehty, ale bez laku. Její prsty byly sepnuté s mými.

Měli jsme zcela rozdílné paže. Moje byly štíhlejší a chlupaté, trochu svalnaté a šlachovité. Její byly hladké, velmi, velmi hladké a nyní velmi pevné.

Srdce mi pokleslo a já jsem měl vážné obavy. Všude kolem nás byla moje rodina i mí přátelé.

Tuto dívku jsem nikdy před tím neviděl a mám s ní zápasit v páce. Je mi 49 roků a jsem vážený otec rodiny. V myšlenkách jsem se vrátil k události před několika minutami.

Moje nevlastní dcera Ráchel pozvala svou španelskou přítelkyni Karolínu na náš večírek k oslavě nastěhování do nového domova. Dům je velký a prostorný a měli jsme asi 100 hostů. I s Jakubem, synem mé šéfky, tam byly jen tři děti.

Večírek se vyvíjel dobře a já jsem s potěšením sledoval, jak se hosté dobře baví. Pak jsem si všiml, že děti u grilu vypadají, že se hádají. Šel jsem tam a viděl, že Jakub brečí. Je mu 13 a není žádný silák. Snažil se zakrýt slzy když jsem se ho ptal, co se stalo.

Pomalu to vycházelo ven.

Obě děvčata si ho dobírala kvůli jeho drobné postavě. To vedlo k soutěži v páce a obě ho porazily. Napomenul jsem je, že dělat si legraci z někoho mladšího a menšího protože prohrál, není hezké. Dívky se bránily, že si z něho nedělaly legraci že prohrál, ale že brečí protože prohrál. Namíchlo mě to a vysvětloval jim, že nebylo správné soutěžit s někým menším a mladším, ale on že by měl přijmout svoji porážku jako muž.

Po chvíli dohadování se mě Karolína zeptala, jestli bych také přijal svoji porážku jako muž, kdyby mě porazila. Smál jsem se a řekl, že jsem dospělý muž a ona je dívka. Řekla, že by v takovém případě nemohla být obviněna, že si vybírá někoho menšího a mladšího a poukázala na to, že jsme skoro stejně velcí. Měřím 172 cm a vážím 63 kg a vždy jsem si byl vědom, že jsem menší. Odmítl jsem její návrh, ale ona si přede mne sedla a s loktem na stole vztyčila paži do klasické pákové polohy. Chtěl jsem vstát, ale hodně lidí to upoutalo, včetně mojí ženy.Všichni s Karolínou souhlasili a chtěli vidět, jak ji usadím. Odmítal jsem, ale pak přišla moje šéfka Luisa a řekla, že bych měl obhájit čest naší společnosti a zvítězit jménem společnosti i jejího syna.

Neochotně jsem zvedl ruku. Vím, že vyhraji, ale také vím, že nejsem silák a nechci se zesměšňovat tím, že mi to dá hodně úsilí.

Jakmile mi Karolína uchopila ruku, moje žena požádala abychom chvilku počkali, že si doběhne pro kameru a náš zápas si natočí. Než se vrátila, všichni se shromáždili okolo nás. Pevně jsme se uchopili za ruce a já jsem byl ohromen silou jakou mě Karolína stiskla. Drtila mojí ruku ve své, že jsem se téměř svíjel bolestí. Podíval jsem se na ni a její pohled se zavrtával do mého.

“Vím, že je to hloupé, ale já jsem si úplne jistá, že vás porazím,” šeptala. Zasmál jsem se a vytáhl svou ruku z její. Potřeboval jsem se uchopit znovu a dostával jsem strach. Vypadala, že přede mnou roste. Myšlenky mi těkaly při přemýšlení jak se z této soutěže vyvléci. Podle jejího stisku mi bylo jasné, že to je moje skutečná zkouška. Pohlédl jsem vzhůru a zachytil starostlivý pohled své ženy. Měla mě přečteného a viděla, že mám strach.

Uchopil jsem Karolíninu ruku rozhodnutý ukázat jí, kdo je silnější. Pevně jsem ji stiskl a cítil, jak na stisk odpovídá. Má měkkou ruku, ale má v ní sílu. I když jsem stisknutí začal, naše uchopení skončilo plichtou. Karolína se podívala na mojí nevlastní dceru a usmála se. Matka Karolíny stála za ní, vedle mojí ženy. Je to velká impozantní žena. Jsem rád, že nezápasím s ní.

“Jste oba připraveni?” zeptala se moje žena.

Karolína přisvědčila, já jsem neřekl nic.

“Tři, dva, jedna, teď.” Tlačil jsem co nejvíce jsem mohl a viděl jak se jí rozšířily oči, když se snažila odolat mé síle. Její paže je objemná, ne svalnatá, ale rozhodně pevná a já jsem viděl, jak se snaží ze všech sil. Také jsem cítil, že jsem silnější než ona. Byl jsem trochu uklidněný i když její stisk a sebedůvěra v kombinaci s mým vědomím že moje síla není nic moc, mě dost znervózňovaly.

Naše ruce se chvěly a ona velmi, velmi pomalu začala ztrácet.

Podíval jsem se nahoru na svoji ženu a Karolíninu matku. Obě byly soustředěné. Zkoušel jsem se na manželku usmát, ale byl jsem příliš napjatý. Na čele jsem cítil pot a moje ruka už byla kluzká. Podíval jsem se na Karolínu. Byla zamračená a její rty byly pevně sevřené , ale stále se mi dívala přímo do očí. Zavřela oči, vydala slabě sténavý zvuk a já jsem cítil, že její síla roste. Moje výhoda byla zastavena asi ve třetině cesty dolů . Tlačil jsem a namáhal se ze všech sil, ale v této poloze jsme zůstali. Znovu jsem napjal sílu abych vyhrál, ale znovu mě zadržela. Naše ruce se opět začaly chvět, ale tentokrát to byla moje ruka, která se třásla. Trochu jsem si odpočinul, protože mi paže začala chromnout a bolet.

Karolína otevřela oči a podívala se mi do duše. Viděla jak se mi vrátil strach a cítila mojí bolest. Zatlačila a já jsem odpověděl, stále jsem ji držel v prohrávající poloze. Teď se něco změnilo a já už jsem se ji nesnažil stlačit a vyhrát, teď jsem se snažil jen udržet ve své výhodné pozici. Zatlačila znovu a znovu. Ještě jsem ji držel a tentokrát jsem sténal já.

Vypadalo to, že zápasíme hodiny, ale později se ukázalo, že to bylo jen 30 vteřin. Znovu zatlačila a moje paže zaúpěla bolestí. Vzdal jsem to a pomalu se poloha obracela. Měla mě už nejméně na poloviční cestě dolů a moje paže mlela z posledního. Slyšel jsem svoji ženu: “Štěpáne, pro všechno na světě, co to děláš?”

Slyšel jsem matku Karolíny: “Dodělej ho, už je hotov.”

Věděl jsem, že má pravdu, ale stále jsem bojoval. Moje ruka byla jen pár centimetrů nad stolem. Podíval jsem se jí do obličeje. Její tvář byla tak blízko. “Vím, že vás můžu zdolat,” zašeptala. Chtělo se mi brečet. Nejraději bych zmizel, cokoliv jen ne prohrát před tolika lidmi.

“Prosím, nech mě vyhrát,” šeptal jsem. Oči se jí rozšířily. Usmála se a přemýšlela o tom. Ubrala na síle, ruku mi držela stále několik centimetrů od porážky, ale moje agónie ustupovala. Zadívala se na mne. “Ne, lituji, přemohu vás! Chci vidět, jestli tu porážku přijmete jako muž.” Pak mi položila ruku na stůl.

Všichni jí fandili. Podíval jsem se na svoji ženu, která to celé natáčela na video. Vypadala otráveně a šla pryč. Moje nevlastní dcera měla paže kolem Karolíny a obě se smály.

Karolína mi podala ruku a já jsem jí lehce potřásl.. “Tak co udělá muž, když je přemožen dívkou?” zeptala se.

“Omlouvám se, já ... Netušil jsem že máš takovou sílu.

“Já nemám sílu, moje matka má sílu. Já jsem jen silnější než vy. To je všechno.”

Odešel jsem abych se něčeho napil. Moje šéfka Luisa přišla a soucítila se mnou. “Jakub se cítí lépe, když ji viděl nad vámi zvítězit, tak se z toho dostal.”

Usmál jsem se s díky a třel si paži. Stále mě bolela a musel jsem myslet na Karolínu. Tak mladá, tak hezká a já jsem se jí ani nevyrovnal. Co mi moje žena řekne? Nebo moje nevlastní dcera? Jak se mám podívat do očí matce Karolíny, když ví, že dokonce její dcera je silnější než já. Pomalu jsem odešel, abych zůstal sám.