Hranice
gersheimer gersheimer@seznam.cz
Silná Gertruda a hraniční mezník.


Kdo se podívá na administrativní mapu jižního či středního Německa, bude
nejspíš překvapen všelijak podivně zakroucenými hranicemi krajů a okresů. To
všechno pochází z doby, kdy bylo Německo až do sjednocení Bismarckem rozděleno
na 300 suverénních království, knížectví, biskupství a tak dále. Jedním z
nejpodivnějších útvarů je úzký výběžek Stuttgartského kraje, historicky
patřícího k Wurttemberskému knížectví, který míří na západ k Rýnu a tím téměř
přetíná sousední kraj Coblenzský, dříve vévodství Bádenské. Špička tohoto
výběžku sahá až k vesnici Muhlendorf, vzdušnou čarou 13km od Rýna a tvoří
obzvlášť ostrý hrot. Pokud toto místo navštívíte osobně v terénu, najdete tam
balvan velmi zhruba krychlového tvaru o hraně přes metr a o pár kroků dál
kamenný smírčí kříž ve tvaru jetelového lístku. Na kříži byl kdysi vytesán
nápis, který je dnes už bohužel nečitelný. Ale když se zeptáte kteréhokoli
domorodce z blízkého okolí, poví vám pověst o Silné Gertrudě a jejím hrdinském
výkonu. Možná stručněji, možná košatěji, než já teď, ale bylo to asi takto:

Žil byl kdysi na začátku 18. století bádenský vévoda Vilém. Ten si značně
oddechl, když v roce 1714 skončily války o dědictví bavorské a Bádensko i jeho
sousedé si opět mohlo začít užívat mírového života. Aby nějak zaměstnal svou
armádu a svého syna, rovněž Viléma, který byl z titulu korunního prince jejím
velitelem, nařídil jí provést vymezení a vytyčení hranic. To byla v té době
běžná novinka, právě tehdy se začaly jednak zhotovovat přesnější mapy, jednak
hranice skutečně i v terénu označovat kamennými mezníky se znaky sousedících
zemí. Hranici s Francií nebylo třeba označovat, tu tvořil Rýn, zato hranice se
sousedním Wurttemberským knížectvím, byť mezi oběma zeměmi panovaly celkem
přátelské vztahy, mohly být předmětem sporů.

Zatím však ke sporům nedošlo. Princ Vilém vesele flámoval s velícím
wurttemberským generálem a s místními povětrnými děvčaty, zatímco se jejich
vojáci lopotili s otesáváním a umisťováním žulových balvanů. Za městečkem
Warndten, patřícím nepochybně wurttemberskému knížeti, ležel v polích ohromný
žulový balvan (už jsem ho jednou popsal) a vojáci navrhli velitelům, aby
hranice zůstala tam, kde ležel, aby si ušetřili námahu s transportem. Princ
Vilém však byl ve veselé náladě a tak svému protějšku nabídl, ať se hranice
posune tam, kam balvan odnese na jeden zátah bez odpočinku největší silák
Wurttemberska.

Ten se poradil s warndtenským starostou, který mínil, že by balvan zvedl snad
Blbec Hans z blízkého Walderode, a jestli ne on, tak žádný z mužů v celé zemi.
Poslali pro Hanse a druhý den ráno stál před nimi. Byl to hotový kolos a v
ramenou měřil víc než jiný na výšku. Svaly po celém těle měl napnuté i při
obyčejné chůzi a vedla ho jeho sestra, co do výšky sotva poloviční. Bylo to
nutné, protože Hansova přezdívka co do jeho inteligence zdaleka nevystihovala
realitu. Hans byl tak omezený, že si nic nepamatoval víc než pět minut, jeho
slovní zásoba načinila víc než sto slov a s nikým mimo vlastní rodinu
nedokázal komunikovat vůbec.

Sestra přetlumočila Hansovi požadavek pánů a wurtemberský generál to názorně
doprovodil ukázkou necek plných jitrnic, které měl Hans dostat, pokud by s
balvanem ušel aspoň sto kroků. Hans nadšeně zachrochtal a vrhl se k balvanu.
Objal ho mocnými pažemi, trhl a k obecnému údivu svaly zapraskaly a Hans se
vztyčil s balvanem v náručí. Udělal rázný krok směrem do Bádenska. Až příliš
rázný, ukázalo se. Vzápětí ztratil rovnováhu a v zoufalé snaze ji znovu získat
se komicky roztancoval. Fyzik by dnes řekl, že tak radikálně zvýšil moment
hybnosti soustavy člověk-kámen. Balvan s ním mrskal sem a tam a bylo jasné, že
ho v nejbližších okamžicích zavalí a zamáčkne jako brouka. Vojáci stojící v
kruhu okolo včetně obou velitelů se smáli, až slzeli a lámali se v pase. Vtom
se však stalo něco neočekávaného. Jak jistě očekáváte, teprve teď začne být
příběh zajímavý pro nás, obdivovatele něžné síly. Kruhem vojáků se náhle
protlačila vysoká statná dívka, pohladila potácejícího se Hanse lehce po tváři
a řekla mu: "Hansi, nech ten kámen, ať si neublížíš a dej mi ho!" Pak uchopila
balvan oběma rukama zespoda a Hans se zhroutil na zem. V ten moment všechny
okolo smích přešel. Všichni ji poznali, byla to dcera warndtenského
hospodského Gertruda, bylo jí šestnáct let a byla o půl hlavy větší než
nejvyšší muži z městečka, nicméně stále o hlavu menší než Blbec Hans. Měla
světlé vlasy upravené do dvou silných copů a ještě dětskou tvářičku. Byla
oblečená v místním lidovém kroji a ruce i se svaly jí zakrývaly nadýchané
krajkové rukávy. Že byla silná, to se vědělo, každého, kdo si k ní dovolil
třeba jen výmluvné pohledy, zvedla oběma rukama vysoko do vzduchu a zatřepala
s ním tak, že se o nic takového už nikdy nepokusil. Že by však dokázala
uzvednout takový balvan, to nikoho ani ve snu nenapadlo.

Dívka se otočila bokem k princi Vilémovi, protože balvan jí blokoval výhled
vpřed, a zeptala se: "Jestli tomu dobře rozumím, tak kam až dojdu, tam bude
stát hranice zemí našeho knížete?" Vytřeštěně zírající princ se zmohl jen na
krátké kývnutí. A Gertruda se dala do pohybu. Šla běžnou rychlostí chůze, jako
by nesla otýpku sena či peřinu, přes pole, louky a lesy, bez problémů
přeskakovala i s břemenem potoky a příkopy. Zastavila se jen jednou, když jí
sklouzl střevíček z nohy a musela ho znovu nazout. Balvan však nepustila. Čas
od času se nepatrně pootočila a podívala se na cestu před sebou. Do půli
odpoledne prošla už kolem páté bádenské vesnice a nezadržitelně se blížila k
polovině cesty k Rýnu. Zprávy o jejím postupu přiváželi každou chvíli jízdní
kurýři, vysílaní oběma veliteli.

Zatímco wurtemberský generál se smál a znovu a znovu připíjel na Gertrudino
zdraví, bádenský korunní princ rychle střízlivěl. Bylo mu jasné, že jakmile
Gertruda dorazí k Rýnu, bude jeho země rozdělena na dvě poloviny, za což by ho
otec zaručeně proklel. Byla tu však ještě horší vize: Co kdyby Gertruda po
dosažení Rýna prostě zahnula a po pohodlné potahové stezce pokračovala přes
noc do Baden-Badenu? Pak by jeho rod přišel i o hlavní město a snad i celou
říši! Nezdálo se možné, že by s balvanem dokázala jít ještě těch 40 kilometrů,
ale ono se nezdálo možné ani to, že by vůbec balvan uzvedla. Proto se princ
rozhodl k radikální akci: zavolal si nejbližšího lancknechta a slíbil mu
neznámý, ale jistě značný obnos, když Gertrudu zastřelí nebo jinak zastaví.

Lancknecht nasedl na koně a vyrazil tryskem. Gertrudu dohnal, když už měla tři
čtvrtiny cesty za sebou, předjel ji a na rovném poli se začal hotovit ke
střelbě. Zde je ovšem nutno si uvědomit dobovou situaci: Lancknecht prostě jen
netasil zbraň, nenatáhl a nevystřelil. S tehdejší puškou to nešlo.

Sesedl z koně, zabodl do země vidlicovou opěrku, shodil ze zad mušketu, vážící
dobrých osm kilo, opřel pažbou o zem, odepjal bandalír s prachem a sypal prach
do hlavně. Pak vyndal z kapsičky v opasku kuli, obalil vycpávkou a pomocí
dřevěného nabijáku ji nacpal do hlavně. Pak vyzdvihl mušketu na vidlici a
nasypal prach na pánvičku. K tomu třeba dodat, že měl již pokrokovou mušketu s
křesadlovým zámkem a tak se nemusel zdržovat s hledáním doutnáku.

Dobře si to vypočítal, jelikož Gertruda už byla asi jen dvacet kroků od něj.
Zamířil na ni, konkrétně na nohy, jelikož zbytek těla mu zakrýval nesený
balvan (a kromě toho snad nechtěl mít na svědomí vraždu, když ke splnění úkolu
stačilo Gertrudu donutit, aby se zastavila nebo pustila břemeno) a stiskl.
Nic. Křesadlo kříslo, ale prach patrně v sychravém počasí zvlhl a pomohlo by
jen ho z pánvičky vyfoukat a nasypat nový. Jenže na to nebyl čas. Gertruda se
v ten moment pootočila, aby si prohlédla cestu, a vtom ho uviděla.

"Ty kryso zbabělá!" zasyčela, zatímco žoldnéř tiskl zděšeně spoušť znovu a
znovu. Najednou uviděl, jak se mu v zorném poli objevila celá Gertrudina
postava s mohutnými pevnými ňadry pod blůzkou a neméně důstojnýma nohama a
uvědomil si, co to znamená. Gertruda skutečně jediným trhnutím bezzvučně
zdvihla balvan nad hlavu, zaklonila se, rozmáchla a hodila břemeno na dvacet
kroků vzdáleného lancknechta, který stačil vydat jen kratičký výkřik, než ho
balvan rozdrtil na kaši a zamáčkl hluboko do rozměklé půdy. Ale v témže
okamžiku mušketa přece jen spustila, zasáhla Gertrudu rovnou do srdce. A tak
je Gertruda pohřbena pod oním kamenem jetelového tvaru vedle svého břemene a
zůstává ve věčné paměti obyvatel toho kraje, ze kterých tak učinila
Wurttemberčany.

Asi pravděpodobně půjde pouze o pověst bez reálného základu, ačkoliv obsahuje
dost reálných údajů na to, aby se dala ověřit. Předmětný balvan by podle mého
neuzvedlo ani šest lidí, a víc by se kolem něj ani nevešlo, aby ho uchopili.
Podle fyzikálních tabulek jsem určil jeho váhu na 800 až 900 kg. To se mi zdá
být přece jen trochu moc. I když...

Pátrejte dál za mě a ozvěte se. Budu vděčný za vaše připomínky a kritiku, na
adrese gersheimer@seznam.cz. Váš Gersheimer.