Moje bývalá manželka a tchýně

By AVI

S Karin jsme se seznámili v létě 1963, když jsme oba studovali na univerzitě v Albuquerque v Novém Mexiku. O přestávce jsem seděl ve studentské kavárně, když jsem si všiml dívky, která stála ve frontě k okénku. Byla průměrně vysoká i průměrné váhy, ale co mne upoutalo, byla její lýtka. Byla větší a vypracovanější než u většiny žen když stála, ale jakmile udělala krok, lýtka se zřetelně vyboulila.

Říkal jsem si, že tak urostlá dívka musí mít buď chlapce nebo zasnoubená, ale ona se posadila sama. Jsem dost ostýchavý, ale o seznámení s touto dívkou sem hodně stál, tak jsem si řekl „nic nezkusíš, nic nezískáš“ a když jsem dojedl svůj sendvič, prošel jsem se kolem jejího stolu, abych viděl, jestli má zásnubní prstýnek. Když jsem viděl, že na prsteníku nic nemá, udělal jsem něco, co jsem nikdy před tím neudělal a zeptal se, jestli si mohu na kus řeči přisednout. Byla dost překvapená, ale souhlasila a pak jsme spolu začali chodit.

Jak jsem řekl, Karin byla průměrně vysoká i hmotná, ale byla svalnatá, což zdědila především po své matce Berenici. I když její bicepsy měly na obvodu jen 27 cm, byly hezky tvarované a docela silné. Její nohy byly větší a přesto, že jsem vzpíral a ona ne, měla stehna zhruba stejně silná jako já a její lýtka byla silnější a výraznější. Také měla mimořádně pevné břicho.

Její matka, tehdy jí bylo dvakrát tolik jako Karin, byla výstavní kus. Do teď, po 42 letech, jsem viděl jen málo žen s lýtky tak silnými a vypracovanými jako měla Berenice. Zvláště úžasné bylo, jak daleko se její lýtka boulila do stran. Když seděla v pohovce, lýtka přitisknutá na pohovku, měla nohy na podlaze od sebe a její lýtka se vzájemně dotýkala. Její lýtka byla neuvěřitelná.

Berenice měla také velké bicepsy. V uvolněném stavu žádné svaly na pažích nebylo vidět, ale když je napnula, byly impozantní, i když nedosahovaly tak fantastické úrovně jako její lýtka. Protože Karin byla docela dobrou zápasnicí v páce, navrhl jsem jednou, aby si s matkou dala zápas v přetlačování. Zaklesly se rukama a já jsem řekl „teď“. Žádné přetlačování to nebylo. Berenice položila ruku své dcery o stůl jako nic a pak nám ukázala napnutý biceps. V mladších letech Berenice dělala těžkou práci, ale ani ona, ani Karin nikdy nedělaly kulturistiku ani nevzpíraly. Byly t prostě dvě ženy obdařené výjimečnými svaly. Myslím, že Berenice už nežije, ale jestli ano, je to asi nejsvalnatější devadesátnice na světě.