<!Zápas v páce>

<!Chvastoun je deklasován silnou ženou>

Jednou večer mi Bob zavolal a zeptal se, jestli nechci jít do nového baru. Ani mě tehdy nenapadlo, že to bude začátek neuvěřitelného střetnutí, které změní můj život.

Bob mi řekl, že náš přítel Chuck v tom baru byl a že tam některé vzpěračky po svém vystoupení zůstávají. Patří k nějakému klubu, který se jmenuje “Mohutné dívky“ a některé z nich se vážně věnují vzpírání a kulturistice. Ten název mi připadal směšný. Teď už si to nemyslím.

“Tak pojď, člověče”, řekl Bob, “bude sranda. Chuck říkal, že některé z těch koťat si s tebou dají zápas v páce

o drink. Říkal, že jedna roztomilá blondýnka ho párkrát porazila. Já jsem pro, pití zdarma, pěkné kočky. Pojďme!”

Musel jsem ještě některé věci zařídit a Bobova společnost mi moc neseděla, ale musel jsem uznat, že to znělo zajímavě. Viděl jsem několik kulturistek v televizi a překvapilo mě, jak dobře vypadají. Řekl jsem Bobovi, aby mě vyzvedl a souhlasil jsem , že možná budeme mít nějaké pití zdarma. Bob má přes 1,80 m a je celkem dobrý atlet, zatímco Chuck neměl moc přes 1,5 m a málo opouští svůj stůl. Já jsem tak něčím mezi.

Jeli jsme do města, našli bar, viděli Chuckovo auto na parkovišti a šli jsme dovnitř. Bylo tam ticho a tma, ani ne moc lidí. Když jsem šel k pultu objednat nějaké pití, uviděl Bob Chucka a rychle zamířil k jeho stolu. Když tam došel, Chuck právě končil vyprávění jak ho mladá dívka jménem Týna dvakrát hladce porazila v páce, jednou pravačkou a jednou levačkou., pokaždé za korbel piva. Říkal to o třech ženách u stolu v koutě.

“No, tak pojď a představ mě,” a vzal Chucka za paži. “Mám žízeň”. “Kruci, proč jsem nemyslel“, řekl Chuck, “mohli jsme si sednout blíž jejich stolu.

Malá drobná blondýnka seděla s dvěma o něco většíma brunetkama. Blondýnka měla rolák bez rukávů a svalnaté paže. Obě ostatní měly trička a vypadaly docela mohutně.

Ty dvě brunetky se na nás dívaly chladně, ale Tina poznala Chucka a řekla ahoj. Měla krásnou hladkou pleť, hezký úsmev a nedobrý lesk v očích. Po všeobecném seznámení šel Bob přímo k věci: “Slyšel jsem, že jste docela dobré v páce. Co takhle dát si zápas? Poražený zaplatí útratu všem za celý večer.” Sedl si k jejich stolu a nahnul se k Týně a žádostivě se na ni díval.

Tina se na něho chladně podívala, zatímco její přítelkyně na něho hleděly, jako by byl z jiného světa. “Ne, to si nemyslím, dnes vůbec ne”, odpověděla Týna. “Jsme na odchodu. Mimo to obyčejně s muži nad 180 cm nezápasím. Nedosáhnu vyrovnanosti, víte?”

“Ha”, zasmál se Bob. “To je teda odpověď! Vy se nechcete utkat s pořádným chlapem. Zachechtal se a plácl Chucka po zádech. Chuck sebou trhnul a klesl na židli vedle Boba. Já jsem se nejistě posadil a nervózně jsem se na ty tři dámy usmíval.

Týna se na Boba podívala. a zle se na něj ušklíbla: “Mám sílu, abych si to s vámi rozdala, ale nemůžeme se dobře uchopit když jste tak vysoký. Když vás budu porážet, vyklouznete mi z ruky. Potřebujete někoho většího a vím, že jen ženu. Moje přítelkyně Jill si šla něco nakoupit a bude tu zanedlouho, určitě si s vámi malý zápas ráda dá. Po cvičení mívá většinou žízeň. Týniny přítelkyně se pro sebe pochechtávaly. “Počkám na ni s vámi a osobně vás seznámím.

To se Bobovi zdálo dobré a tak jsme chvíli seděli a popíjeli. Nejvíc řečí měl Bob a byl dost protivný. Rychle zavedl Týniny přítelkyně od stolu k barovému pultu. Chuck se k nim zkoušel přidat, ale za chvíli odešel.

Snažili jsme se s Týnou občas bavit když Bob stále říkal, jak jsou všichni muži ženám fyzicky nadřazení. Týna zmínila několik výkonů Jill v posilovně, ale Bob neposlouchal. Seděl jsem tiše ohromený tím, co Týna říkala a zdálo se mi to neuvěřitelné. Skutečně Jill pracuje čtyři hodiny denně? Skutečně vzepře v leže na lavici skoro 160 kg? Nevěřil jsem, že by nějaká žena mohla mít takovou sílu. .

Když vešla Jill, bylo jisté, že je to ona. Byla to obrovitá žena, patrně pod 1,80 m, ale vypadala menší, protože byla tak rozložitá. Její tričko nemohlo skrýt její široká ramena a mohutná prsa. Její trikotové kalhoty zřetelně prozrazovaly silná stehna a vyboulená lýtka a její silné paže napínaly materiál rukávů. Toho všeho jsem si všiml když přicházela k Týně. Bob k ní byl otočen zády a pokračoval v řečech.

Jill se zastavila za Týnou a Bobem a poslouchala rozhovor. Pak zamávala na barmana kvůli objednávce a pozdravila se s Týnou. Bob se otočil a uviděl ji. Jill si změřila mne a Boba a posadila se.

Tentokrát šla Týna přímo k věci.. “Jill, tady Bob hledá nějakou dámu aby si to s ní rozdal v páce a poražený zaplatí za celý večer. Řekla jsem mu, že bys mohla mít zájem.”

“Samozřejmě, že mám zájem,” usmála se Jill. Měla hluboký sexy hlas. “Který je Bob, ten roztomilý skrček, nebo ten dlouhý ošklivý šašek?” zašklebila se na mne a na Boba.

“Já jsem Bob. dámo. Doufal jsem, že budu zápasit s touto rozkošnou dívenkou, ale mám takovou žízeň, že budu zápasit i s bečkou sádla jako jste vy.” Bob se na ni šklebil a posunul si židli, takže se na ni díval přes roh stolu.

“Ó, nemyslím, že jste to měl říkat, Bobe“, smála se Týna. Rychle vstala. “Přála bych si, abych tady na tu porážku mohla zůstat, ale opravdu musím jít. Ráda jsem vás poznala, Bobe“, řekla sarkasticky a odešla se svými přítelkyněmi. Bob, Jill a já jsme měli místo pro sebe.

Jill si pomalu a tiše přitáhla židli proti Bobovi. Seděl jsem tam s vykulenýma očima a díval se na Jill bez jakékoliv Bobovy sebedůvěry. Možná na první pohled se Jill jevila někomu tlustá; měla veliká prsa a byla poněkud zavalitá kolem pasu. Ale jak mohl Bob nevidět její široká ramena, silný pevný krk a masivní paže a nohy? Její tělo bylo obrovského rozměru a vyzařovalo sílu. Když si rovnala židli, naběhly jí na nohou svaly a rozvlnily její trikotové kalhoty kolem stehen.

Bob byl příliš opilý, nebo zahleděný do sebe, než aby mohl zaznamenat nějakou z těchto zřetelných náznaků její převahy. Stále mluvil svým hlasitým urážlivým hlasem. “Vypadá to, že vás vaše přítelkyně opustila. Nebo vám možná chtěla udělat laskavost, abyste mohla zaplatit o jeden drink míň.” Bob si vyhrnul rukáv a sedl si

s loktem na stole a zahýbal prsty. “Začneme?” Bob byl v dost dobré formě a jeho paže byla dost svalnatá.

“Myslím, že mě to bude bavit, Bobe,” broukla Jill když pomalu dala loket na stůl s hlasitým bouchnutím, které rozklepalo sklenice, vztyčila předloktí a sevřela jeho ruku ve své . Měla velké hladké ruce a když zesílila stisk, vystoupily jí šlachy. Na Bobově tváři se objevil výraz bolesti, překvapení a zlosti. “Kdykoli budeš připraven velký hochu,” řekla melodicky.

“Odpočítej to!” štekl na mě Bob. Vtažen do vzrušení, byl jsem rád, že mohu dělat rozhodčího. Upravil jsem stůl, zkontroloval uchopení a počítal do tří.

Stůl povyskočil jak se jejich paže napjaly. Přes dlouhé rukávy bylo vidět jak paže rostou, když je do nich pumpována síla. Svaly v Bobově paži vystupovaly nejvíc jak to šlo. Paže Jill vypadala pod trikem mocně. Slabě se usmála Bobovu rozhodnutí. Bobův obličej vyjadřoval napětí a pak lehkou obavu. “Už jsi začal tlačit, velký hochu?” posmívala se mu Jill. Bob se na ni ušklíbl a pak jeho oči strnuly. Brzy vypadal, jakoby měl držet Gibraltarskou skálu. Jeho rty se sevřely kolem zaťatých zubů. Po tváři mu začal stékat pot.

Tuto polohu drželi tiše asi 30 vteřin. Upřeně jsem na to hleděl v úcte nad tou úžasnou ženskou silou. Pak se začala energie z Bobova obličeje ztrácet. Podíval se na Jill a řekl: “Jsi dost pevná kočka, děvče. Možná, že bychom to mohli prohlásit za nerozhodné, pokud to nechceš vzdát he, he.” A hloupě se zasmál.

Jill zavrčela: “Ty padavko!” Pak řekla ještě chladněji: “Já jsem tě jen nechala aby ses vysílil. Raději se připrav, protože za pět vteřin začnu já.” Jill ještě zvětšila svůj stisk znovu a znovu a opět se na Bobově tváři objevila směs bolesti, překvapení a vzteku. Ze zbytku svých sil zatlačil do paže Jill jak nejvíc mohl. Obličej mu zrudnul a roztřásl se. Vydal hluboké zachrochtání.

Paže Jill se nehnula ani o centimetr. Ušklíbla se na Boba a pak, ani ne ve vteřině, udeřila Bobovou paží na stůl. Bob zakřičel bolestí a jeho tělo se naklonilo do zvláštního úhlu. Zlobně hleděl na Jill a lapal po dechu.

Jill se na něj upřeně podívala “Teď, myslím, mi dlužíte omluvu, Bobe,” řekla jemně. Pořád držela Bobovu ruku pevně na stole.

“Nic vám nedlužím. Zaplatím ten zatracený šek. Jen mě pusťte a nechte mě být.” Bob vypadal hodně vyděšeně.

“Ó ano, Bobe. Nechám vás vypadnout s tím svinstvem, co jste řekl Týně. Už jsem slyšela takové kecy od potrhlíků jako jste vy. Ale ani v nejmenším nepřejdu tu poznámku o bečce sádla. Nebylo by dobré, abyste to vzal zpět, než vás donutím spolykal vaše slova?“ Jill začala pomalu tisknout Bobovu ruku. I pod trikem jsem viděl vlnění jejího předloktí. Bobův obličej se změnil z překvapeného výrazu k velkému vzteku, potom k bolesti a nakonec k hrůze a strachu.

“Je mi líto. Lituji. Přestaňte, prosím,” křičel. Bylo to poprvé, co projevil strach a zdá se, že to Jill potěšilo. “To je lepší, Bobe. A teď mi to řekněte ještě jednou s přesvědčením.” Šlachy jejího zápěstí vystoupily jako ocelová lana , když ještě jednou naposled uštědřila drtivý stisk. Bob začal hystericky křičet a potom vzlykaje blábolil omluvy.

Jill mu pustila ruku a s úsmevem pomalu vstala. “Dobře, Bobe, přijímám vaši omluvu. Za to, co bylo.” Jill se otočila na mne, zazubila se a přes hlavu si stáhla triko. “A jak můžete vidět, skutečně nejsem bečka sádla.

Nečekané svlečení trička mě překvapilo, ale její zjevení mě ohromilo. Měla tílko bez rukávů s nízkým výstřihem ze kterého doslova explodovala. Měla obrovité svaly. Jak pomalu napínala hrudník, zdálo se, že z ní prosakuje síla, která nabíjí vzduch elektřinou.

Vyvalila mamutí ramena a založila si ruce v bok, shlížejíc na Boba jako jako nějaká neporazitelná socha. Pak se nadechla a nadzvedla své prsní svaly které naběhly do rozměrů zrcadlících její velké prsy, které vyskočily z trika. Její rozkročené nohy ji podpíraly jako mocné kmeny, její silné paže vypadaly hrozivě když se rukama opírala v bocích. Pak pomalu zvedla levou paži a pomalu ji ohnula. Vyvalil se gigantický biceps zvětšující se jako balón až se zastavil na vysokém vrcholu. “Neberte si to tak, Bobe, neměl byste šanci ani proti mé levé ruce.

Pohled na tuto silnou ženskou paži mě fascinoval. Když jsem konečně odtrhl zrak a podíval se na obličej Jill, zkoumavě se na mne dívala. Snažil jsem se odstranit ten úžas z mého obličeje, ale najednou jsem si uvědomil moje vzrušení. Zrudnul jsem ale nemohl jsem odtrhnout oči od jejího pátravého zraku nebo té mocné paže. Jill to postřehla, jemně se usmála, pak se podívala dolů a ohnula nadloktí.Pomalu otáčela zápěstím dovnitř a zpět. Biceps povoloval, když se dlouhý silný triceps vlnil, pak biceps vyskočil zase. “Pojďte sem, Bobe, vy skrčku. Vyndejte portmonku a zaplaťte. Byl jste právě úplne odzbrojen. Je si sáhněte na ty svaly na pažích.”

Bob seděl a díval se na svoji ruku. Byla červená a začala otékat. Bylo vidět že ho to bolí a vypadal dezorientovaně. Pak se mu do tváře zase vrátil vztek. “Zatraceně, děvko, co jsi udělala s mojí rukou?” Pak ho vztek opustil tak rychle, jako přišel a zadíval se dolů na stůl. “Koupím vaše nápoje, jen mě nechte být” mumlal.

Jill se posadila a zlostně se dívala na Boba. Mluvila krutě: “Poslouchej, třasořitko, Když tě tvůj přemožitel o něco žádá, raději vyskoč. A já jsem jasně tvoje přemožitelka. Jsem silná mohutná žena a ty nejsi nic, než velký ochablý nepoužitelný mužský. Když ti řeknu, aby sis sáhl na můj biceps , tak si ty padavko raději sáhni.” Upřeně se dívala na Boba. Bob se na ni díval vzdorně a jeho spodní ret se dětsky špulil.

“Tak jo, Bobe, říkáš si o to.” Jill rychle popadla Boba levou rukou za vlasy a přitáhla ho k sobě. Dřepla si na levé koleno a rychle vstrčila Bobovi hlavu pod roh stolu obličejem dolů. Pak si položila pravou paži na pravé koleno a dala mu obličej na své nadloktí . Potom ohnula loket a napjala svaly na pažích. Bob vydal tlumený zvuk když jeho hlava nadzvedla stůl o hezkých pár centimetrů.

“Tvrdé, že, Bobe? Jako bys spal na balonu, ne bejby?” Jill povolila a napnula paži ještě několikrát a její obrovský biceps mačkal Bobův obličej.

Když ho konečně pustila, Bob vyskočil z pod stolu a stoupl si. Jeho obličej byl jasně červený a oči slzely. Tenký pramének krve mu tekl z nosu. Jill se postavila s chladným pohledem, ale pečlivě ho pozorovala. Od začátku zápasu jsem se ani nehnul, ale teď jsem si posunul židli asi o metr zpět.

Bob se na několik vteřin zadíval na prázdnou láhev na vedlejším stole a vrhl se k ní. Udělal ale chybu, když chtěl použít pravou ruku, téměř nepoužitelnou předchozím drcením. Když se otočil, chytila ho Jill snadno levou rukou a zkroutila mu pravačku. Bob pustil láhev a vyjekl.

Jill pak zaťala pěst a udeřila Boba do žaludku. Byl by upadl, ale Jill pustila jeho pravačku a chytila ho za vlasy. Nohy se mu kolébaly jako loutce jak ho držela ve výši ramen. Pravou ruku zatnula v pěst a rozmáchla se odzadu. Chvilku ji tam podržela a pak její pěst zasáhla Bobův obličej jako košík jahod.

Potom Boba odstrčila a on padl na podlahu jen tak tak při vědomí. Skoro se nepohnul.

Jill pak došla tam, kde ležel. Sehnula se a zula mu boty. Potom ho uchopila za kotníky a zvedla ho, takže vypadal jako když dělá stojku. Pak ho rychle zvedala a spouštěla, takže se jeho hlava otloukala o zem slabě chráněná nefunkčníma rukama. Vypadlo z něj pár mincí. “Kde je ta portmonka?” ptala se Jill se smíchem. Potom ho chytla za nohavice a skoro ho vytřepala z kalhot. Vyklouzl z nich a zůstal tam ležet ve spodkách košili a jedné ponožce. Jill mu vzala z kalhot peněženku. Vybrala ji a vyložila několik bankovek. “Tady je za pití a za obtěžování”, řekla barmanovi, který to bezvýrazně pozoroval od svého pultu. “A to si beru na drinky pro další týdny.” Několik bankovek mu nacpala do kapes u kalhot: “Zbytek ti nechám.” Pak hodila peněženku Bobovi do tváře a otočila se na mne: “Nemáte k tomu co říct?” řekla vyzývavě.

Mrknul jsem se na Boba a pak zpět na Jill. Měl jsem strach, ale byl jsem hypnotizovaný jejím silným tělem. “Ne, paní”, vykoktal jsem. “Dostal, co si zasloužil. Myslím, že jste to udělala ...velmi dobře. Nejpůsobivěji a nejpřesvědčivěji. Usmál jsem se a zahanbeně se díval dolů na své boty.

Jill přišla blíž. “Tenhle šašek vás sem přivezl?” Vzhlédl jsem a přisvědčil. Jill si oblékla své triko a já jsem naposled rychle zahlédl větve jejích rukou se svaly které se boulily, než mi ten pohled triko zakrylo. Mluvila ke mně pevně a klidně zblízka, že jsem cítil její horký dech: “Myslím, že vás tedy mohu zavézt domů. Mám venku vůz.”

Jill se na mě podívala, zasmála se a chytila mě za loket. Pak mě pevně vedla ze dveří.