Brandi – část 1

Svaly mé sestry, aneb Proč bych měla skrývat svou sílu?

Vždy jsem se pokládal za štastlivce, protože mám sestru "dvojče". Vyrůstali jsme spolu a vždy jsem měl někoho velmi blízkého se kterým jsme si mohl hrát, komu jsem si mohl postesknout na rodiče a ona měla někoho, kdo jí naslouchal. Nebyli jsme skutečnými dvojčaty, ale tak jsem to chápal. Oba jsme byli po narození adoptováni a já jsem byl starší než ona jen o pár dnů, ale tyto dva dny jakoby způsobovaly všechny rozdíly na světě.

V 18 jsme spolu vždy dobře vycházeli, téměř nikdy jsme se o nic neprali, a pokud ano, vždycky jsem vyhrál. Vypadala, že se smiřuje s mými přáními raději bez boje. Myslel jsem si, že se o všechno dělíme a nemáme mezi sebou tajnosti. Pak se jednoho dne stalo něco, co moje mínění o ní změnilo ... a změnilo naše vztahy nadobro.

Šel jsem do postele a nemohl jsem usnout. Vstal jsem a scházel jsem se schodů, když jsem zaslechl matku jak mluví s Brandi v jídelně u stolu. Zastavil jsem se a posadil a pozoroval je v tlumeném světle skrz zábradlí.

"Zlato, nemůžeš mu to ukázat, ani mu to říct. Chlapci to prostě nechápou."

"Ale mami," řekla Brandi, "proč ne? Taťka to o tobě ví, ne?"

"Ano, ví, ale to je něco jiného. Tom to nemusí pochopit. Ty jsi dívka a chlapci nemají rádi dívky jako jsi ty." Jsi velmi zvláštní, zlato. to přece víš, že?"

"Já vím ... ale je to tak těžké to před ním skrývat. Chci mu to ukázat ... doopravdy. Ty a taťka jste jediní, kdo o tom vědí a mně je hloupé mu to neříct."

"Já vím, ale jestli mu to řekneš, už to mezi vámi nebude nikdy stejné.

"Příliš narostly, aby se před ním daly pořád skrývat."

To je skvělé, myslel jsem si. Brandi byla vždycky dobře stavěná a když nebyla mojí sestrou, byl jsem v pokušení s ní chodit. Věděl jsem, že jí ostatní děvčata její tvary závidějí.

"Skutečně? Ukaž, zlato!"

Chtělo se mi kašlat, ale ustál jsem to abych viděl jak Brandi rozevře svou noční košilku. Přestože byla mojí sestrou, nechtěl jsem si nechat ujít příležitost vidět její prsa.

K mému překvapení jsem pozoroval jak Brandi ohnula svou paži a jak se jí pod rukávem objevila velká boule... mohutný sval! Moje matka na něj dala ruku a já jsem viděl, že ho nedokáže obejmout. Nemohl jsem uvěřit, že by moje vlastní sestra měla takové svaly. U dívek se nepředpokládá, že by měly svaly jako Brandi.

"Zlato, nevěděla jsem, že jsou tak velké. Proč jsi něco neřekla?"

"Nevím. Myslela jsem, že takové mají být. Zvláště když ještě nejsou tak velké jako tvoje."

"No, nejsi tak stará jako já. Ale budou ještě větší."

"Já vím...chci je mít větší... ještě větší než tvé".

Pro pána, ani jsem nevěděl, že moje mamka má svaly!

"Jsi také silnější, zlato?"

"Myslím, že ano ... Chtěla bych mít takovou sílu jako ty. Můžeme to zase zkusit, mami ... jen abychom to viděly.

"Dobře, myslím že můžeme." Matka i sestra opřely své paže o stůl a zaklesly se rukama.

Když začaly jedna druhou tlačit, byl jsem šokován! Viděl jsem svaly své matky a sestry o nichž jsem netušil, že takové mají. Zatím co spolu tvrdě zápasily, Brandi vypadala, že se drží. Mamka páčila, ale nezdálo se, že by to mělo na Brandi nějaký vliv. Pak najednou jsem pozoroval, že paže mamky se pohnula ... zpět. Na jejím obličeji se objevil nádech překvapení, když to vypadalo, že ji Brandi přemáhá.

"Jsi mnohem silnější než posledně, zlato," řekla mamka a hlas se jí zachvěl.

"Lituji, mami," omlouvala se, zatím co pomalu záměrně tlačila její paži ke stolu a snadno ji tam položila. Mohu říci, že mamka se pokoušela vyhrát, ale její síla nestačila ke zdolání Brandi.

"Věděla jsem, že ten den přijde, ale nepředpokládala jsem, že to bude tak brzy. A jestli mne vůbec kdo může porazit, jsem ráda, že je to má dcera," řekla a třela si svůj pravý biceps.

"Ukaž mi svaly, mami .. chci vědět jak je budu mít velké."

Matka si vyhrnula rukáv noční košile a ohnula paži. Viděl jsem jak se její biceps vyboulil, větší než všechny, které jsem dosud viděl... a byl to sval mojí mamky.

"Mami, myslím, že moje jsou větší."

"Jsou téměř stejné."

Pak Brandi znovu zvedla ruku. Její rukáv rychle vyrazil vzhůru jak ohnula paži ... a její sval byl větší než matčin. Jakmile jsem viděl sval Brandi, zmocnil se mne podivný pocit. Jakmile ho matka stiskla, přál jsem si být na jejím místě.

"Máš pravdu, moje zlato, jsou větší než moje. Je to úžasné jak vyrostly a ty jsi ještě nedorostla."

"Myslíš, že budou ještě větší?"

"Až budeš silnější. Ale neříkej nic tátovi ... má dost starostí s mojí silou. Pořád si myslí, že jsi trochu silnější než Tom. Kdyby věděl, že jeho holčička má takovou sílu, nevím, jestli by to zvládl.

Vždycky jsem si myslel, že silné dívky jsou zanedbané a nepřitažlivé. Ale ženská krása Brandi ... a ona svoji sílu přede mnou skrývala. Byla příliš hezká, než aby měla takovou sílu, ale čím víc jsem na to myslel, tím víc se mi to líbilo.

"Proč bych měla skrývat svoji sílu" Já chci ukazovat svoje svaly."

"Už jsme o tom mluvily ... ale je pozdě ... tak jdeme do postele.

"Dobrou, mami!" Brandi vstala, políbila ji a šla nahoru.

Vstal jsem, šel do svého pokoje a čekal až Brandi přijde nahoru. Když vyšla nad schodiště, šel jsem na chodbu a mnul si oči. Na vteřinu se zastavila.

"Nemůžeš spát?" zeptala se jemně. Stála tam bosá ve své noční košili, vypadala žensky jako vždy ... jenom teď jsem věděl jak je silná a vypadala... kruci...je moje sestra. Už jsem to tak necítil.

"Ne, myslel jsem, že slyším jak je někdo vzhůru." Spěchal jsem do koupelny, protože mé myšlenky začínaly být vidět.

"To jsme si povídaly s mamkou. Dobrou noc!"

"Dobrou, Brandi!"

Po několika minutách jsem byl v posteli a zahrabal se pod deku. Nemohl jsem na ni přestat myslet.

Příštího rána jsme snídali všichni čtyři kolem stolu. Byl jsem nezvykle potichu. Díval jsem se na Brandi, jak je hezká, a nemohl jsem pochopit jak může být nejsilnější osobou ze všech nás, co tu sedíme ... silnější než táta a mamka a silnější než já. Najednou jsem se proti ní cítil hrozně malý. Ale z toho pocitu jsem si nic nedělal.

"Mládeži, raději pohněte, nebo přijdete pozdě do školy," řekla mamka. Rychle jsme dojedli, vzali si knihy, skočili do auta a zamířili do školy. Po cestě jsem s ní chtěl naléhavě mluvit, ale čekal jsem na příležit. Nechtěl jsem, aby poznala jak se skutečně cítím po tom, co jsem včera večer viděl.

"Víš co?" řekl jsem.

"Hm, nevím. Co?"

"Já ... já jsem včera večer něco viděl."

"Cos viděl? zeptala se bez podezření.

"Já ... já jsem tě viděl s mamkou u stolu v kuchyni.

"Ó, kolik jsi toho viděl?"

"Všechno. Nevěděl jsem, že ty a mamka ... máte takové svaly."

"Neměl jsi to vidět, víš ... a neříkej mamce, že jsi viděl ji ... má to vědět jenom táta a já."

"Já vím ... ale teď vím ... vím, že máš větší sílu i než mamka.

"Chtěla jsem ti to říct, ale mamka mi to nedovolila."

"Jak to, prosím tě, žes mi nikdy neukázala své svaly, Brandi?"

"Mamka říkala, že bys to nepochopil. Většině kluků se silnější holky než jsou oni, nelíbí.

"Můžeš mi je ukázat? Já myslím ..."

"To nejde."

"Ale já už to vím ... mohu je vidět ... prosím?

"Opravdu bych ti je chtěla ukázat ... až půjdou večer všichni spát...vklouzni do mého pokoje.

"Dobrá, ale musíme být potichu," řekl jsem. Jeli jsme dál, bavili se o něčem jiném, ale byl jsem vynervovaný.

Jen jsem doufal, že nic neřekne. Vjeli jsme na parkoviště a krátce na to šli ke škole. Moje třída byla vpravo, její rovně.

"Brandi," řekl jsem a zastavil se na chodbě.

"Ano, Tome ... ale rychle, nechci přijít pozdě."

"Ty tvoje svaly ... myslím ... domnívám se ... vlastně nic ..." zamumlal jsem a můj hlas se trochu chvěl. Začervenal jsem se a šel jsem pryč. Otočil jsem se a ona tam pořád stála, dívala se za mnou zmateným pohledem. Když jsem se na ni díval, otočila se a šla ke své třídě. Než vstoupila, ohlédla se a...usmála se. Usmál jsem se také, ale věděla, že něco je jiné.

Během dne jsme se viděli několikrát. A zatím co jsem to nechápal, náš vztah se změnil. Dívali jsme se na sebe jinak; při nejmenším jsem se na ni díval jinak já. Nikdo z nás nevěděl, co to znamená. Díval jsem se na ni

s jedinou myšlenkou; s myšlenkou, která ve mně hlodala, která mne sváděla, s myšlenkou, které jsem ztěží rozuměl.

Přišli jsme večer domů, udělali si úkoly, svoje práce v domácnosti a když jsme se viděli, byli jsme oba nervózní. Obrátilo se to v něco, co jsme ani jeden nepředpokládali. U večeře jsme se zachytili očima a nevyslovená slova mezi námi říkala, že se oba těšíme na noc.

Šli jsme spát v 10, v obvyklém čase. Ležel jsem v posteli a čekal až si rodiče půjdou v 11 lehnout. Vše bylo jako vždy. Ležel jsem tam další hodinu a doufal, že Brandi nezměnila názor, přemýšlel jsem na co asi myslí. Počítal jsem minuty a doufal, že její svaly jsou tak velké, jak jsem si myslel a chtěl jsem vědět jakou má sílu. Myslel jsem na ni jinak... víc než jen na svoji sestru... byla patrně nejsilnější dívkou, kterou jsem znal... a to ji dělalo přitažlivější. Její pohledy jsem vždycky bral jako podporu, ale když jsem na ni myslel, uvědomoval jsem si jak je skutečně krásná.

Vstal jsem před 12. Otevřel jsem dveře a vykoukl na temnou chodbu. Oba jsme to udělali několikrát. Když se naši hádali, když byla bouřka, zpravidla jsme utíkali k sobě a spali jeden druhému v posteli. Přesto, že to bylo zřídka, bylo to neškodné. Rodiče to nikdy nevěděli a my jsme se cítili líp. Ale toto bylo jiné.

Šel jsem přes chodbu a otevřel dveře jejího pokoje. U jejího lůžka byla rozsvícená lampička. Seděla na posteli se zkříženýma nohama. Kývla na mne abych vstoupil, nervózně se smála očekávající, čekající, toužící to udělat pravě tak moc, jako já.

Zavřel jsem dveře, šel k ní a posadil se vedle ní vlevo na postel.

"Tak ... ještě pořád to chceš udělat?" zeptala se.

"Jo, víc než kdy jindy." Pohnul jsem jemně rukou k rukávu její noční košilky.

"Doufala jsem, že to řekneš ... já také. Chci ti to ukázat už dlouho."

Lehce napnula paži a já jsem cítil jak paže tvrdne.

"Tvá paže ... je skutečně tvrdá, Brandi."

"Mám opravdu tvrdé svaly a jsou skutečně silné."

"Mamka měla pravdu ... jsi zvláštní." Zasmála se když jsem to řekl a zdálo se, že se uvolňuje.

"Vyhrň mi rukáv ... uvidíš.!

Vložil jsem ruku na její rukáv a pomalu vyhrnoval...její nadloktí bylo větší, než jsem předpokládal, jako nečinná sopka před výbuchem.

"Chtěla bych, abys ho viděl růst," řekla a usmála se na mne. Viděl jsem jak zatíná pěst a sopka začala být činná. Napnula paži nahoru, její sval začal růst...a já jsem pochopil, proč se na něj ráda dívá. Vyrostl přímo vzhůru, ne napříč paže, ale přímo vzhůru do hladké, pevné koule.

"Brandi, to je tak krásné... a tak tvrdé..." To ji ještě víc povzbudilo.

Zatnula pevněji...Podložil jsem dlaň s prsty nahoru a cítil její nejvyšší bod svými prsty. Když dosáhla vrcholu, stisknul jsem její paži co nejsilněji jsem uměl ... byla jako ocel ... smála se na mne ... věděla jak je její sval tvrdý.

"Líbí se ti to?" ptala se upřímně.

"Ano...je to tak...sexy."

"Nikdy jsi neřekl, že jsem sexy..." Podívali jsme se na sebe a najednou jsme slyšeli na chodbě hluk. Měkké kroky říkaly, že je to mamka. Seděli jsme tam bez hlesu, dokud nedošla dolů.

"Raději pojďme spát," řekla Brandi. Vstal jsem, abych šel do svého pokoje.

"Jen tu dnes zůstaň," řekla Brandi. Překvapilo mne, že to řekla, ale byl jsem víc než svolný. Vrátil jsem se a vlezl jsem si k ní do postele. Objali jsme se jako vždy a leželi tiše... dokud nepromluvila, dokud nezašeptala: "Skutečně si myslíš, že jsem sexy .. i s těmi svaly?" Její měkký hlas a sladká vůně vedle mne a myšlenka na její sílu mě unášela.

"Jo, Brandi ... hlavně se svaly..." Jak jsem měl na její paži ruku, pomalu napjala znovu svůj sval, který mi zaplnil ruku.

"Ach...ty jsi...skutečně silná, Brandi.

"Zítra v noci ti ukážu, jakou mám sílu." Otočila se, políbila mě na tvář, což bylo poslední co si pamatuji než jsme usnuli.

Brandi – část 2

Zapovězená síla aneb Mamka to nemá ráda

Vzbudil jsem se dřív než Brandi, šel do svého pokoje, osprchoval se a připravil se do školy. Když jsem vycházel ze dveří, vycházela ze svého pokoje Brandi. Usmáli jsme se na sebe, ví než zkoumavě. Když jsem šel ke schodišti, přišla, vzala mě za ruku a sestupovali jsme spolu. Nic takového jsem nepředpokládal a nebyl na to připraven. Ale nicméně to byl od ní projev náklonnosti. Ačkoli byla stále moje sestra, přitahovala mě způsobem, jaký jsem před tím necítil u žádné jiné dívky. Spolu jsme sešli dolů se zřetelnými pohnutkami a posadili se k snídani. Jen jsme na sebe mrkli a pak už mluvili jenom s rodiči. Něco s námi muselo být zřetelně jiné.

"Hej, co je dneska s vámi dvěma?" zeptal se táta. Oba jsme se na něj podívali, pokrčili rameny a víc se věnovali snídani.

"Spal jsi dobře, Tomáši?" zeptal se.

"No...ne...něco v matraci mě tlačilo celou noc...něco tvrdého a kulatého..." Podíval jsem se na Brandi včas, abych viděl jak vyprskla pomerančovou štávu. Kopla mě pod stolem, abych přestal.

"Potom se na to podívám.. ale teď se raději připravte do školy." Dojedli jsme snídani a zamířili do školy.

Na cestě mi vyhubovala, že jsem byl tak lhostejný a pohrozila mi, že už mi je neukáže ... a už mě k sobě do pokoje nepustí. Jako trest mi řekla, že budu muset počkat až do pátku do noci, místo dneška. Čekat jsem nechtěl, ale neměl jsem na vybranou. Budou to nejdelší dva dny v mém životě.

Pokaždé když jsem ji viděl, vypadala jinak. To nač jsem se díval u jiných dívek, jsem dřív nepředpokládal u Brandi. Začal jsem ji sledovat, porovnávat ji, divil jsem se, proč jsem ji tak neviděl dřív. Při 163cm a 54kg byla všechno ostatní než průměr. Byla slámově žlutá blondýna s modrýma očima a téměř dokonalými rty, rty které byly dost velké aby byly smyslné a dokázaly vytvořit dokonalý úsmev když chtěla.

A její tělo bylo z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Když jsem se na ni teď podíval, chtěl jsem její tělo vzít do rukou a projíždět nahoru a dolů po jejích ženských křivkách a laskat se s jejími prsy. Myslím, že její míry 88-55-85 mne víc a víc vzrušovaly, kdykoliv jsem na ni pohlédl nebo pomyslel. Pozoroval jsem ji s ostatními dívkami v jejím týmu roztleskávaček a hřálo mě pomyšlení, že je silnější a krásnější, než kterákoli z nich.

Zápasil jsem s touhou po ní. Proč musela být mojí sestrou?

Následující dva dny si mě nemilosrdně dobírala slovně i činy. Už si nevzpomínám kolikrát si kartáčovala vlasy a nechávala mě jen zírat na její biceps. Nebo jsem jednou byl s ní a s mamkou v kuchyni a mamka mě požádala, abych otevřel sklenici hořčice, kterou zašroubovala tak silně, že jsem s ní nehnul. A když se mamka nedívala, vzala ji a povolila dvěma prsty. Jednou mě dokonce vyzvala k zápasu v páce. Dokonce mě nechala použít obě ruce, ale má takovou sílu, že jsem její rukou nehnul ani o píď, natož abych ji porazil. A ona mě také nepoložila. Pouze držela svou paži vztyčenou, dokud jsem se nevysílil.

Provokovala mě a věděla to. Co víc, dokonce ji to ohromně bavilo...nejen mě jen škádlit, ale také se mi chlubit. Nemohl jsem se dočkat pátečního večera. ..a nevěděl jsem ,že ona také ne.

V pátek večer jsme oba byli na hřišti. Brandi byla roztleskávačka a já jsem hrál v levém poli. Hra byla vyrovnaná, hodnocení nízké a my jsme vedli 4:3 v devátém odpalu. Skončili jsme vítězně, když jsem vyautoval soupeře na třetí metě. Byl jsem hrdina a spoluhráči mě nesli přes hřiště na ramenou. Měl jsem ale oči jenom pro Brandi.

Po hře byl večírek na který se Brandi převlékla. Už jsem ji v tom viděl, ale teď to na ní vypadalo jinak. Měla béžovou sukni a bílý vršek a oboje ji těsně přiléhalo. Její nohy byly pevné, hezké jako žádné jiné tady a mírně svalnaté. Chtěl jsem ji vidět na vysokých podpatcích, ale nesnášela je a nosila sandály s jedním středovým páskem. Dokonce její nohy od kotníků dolů byly hezké. Čím víc jsem se na ni díval, tím víc jsem jí chtěl být blíž. Ale byla má sestra, má silná sestra a já jsem věděl, že se to nikdy nestane... nemůže se stát. Zkoušel jsem si odůvodnit, že než jsme byli adoptováni, skutečnými sourozenci jsme nebyli. Ale dal bych za ni všechno, aby byla moje první... mít její tělo .. a její svaly.

Několikrát jsem na ni pohlédl pohledem jakým jsem se díval na dívky o které jsem se zajímal. Její zpětný pohled byl stejný, takový měkký úsmev by mne roztrhal na kusy, úplne mě vysílil a doslova bych mě přiměl, abych k ní přilezl, kdyby nebyla mojí sestrou.

Na večírku mě jiná roztleskávačka, Monika dala na srozuměnou, že kdybych chtěl, mohu ji mít...Před týdnem bych chtěl...byla by má první... ale teď jsem chtěl jít domů s Brandi. A kdokoli tam by dal cokoliv za noc o samotě s Monikou.

Věděl jsem, že bych mohl litovat, když s ní nepůjdu, ale pokaždé, když jsem se podíval na Brandi, připadala mi proti ní každá dívka jako druhořadá.

Šel jsem po chodbě toho domu a hledal koupelnu. Brandi přicházela z druhé strany. Když jsme se potkali, lehce mne postrčila do náhradní ložnice a zavřela za nám dveře. Mám 178 cm a postrčila mne dovnitř tak lehce, jako by mi byly čtyři roky.

"Slyšela jsem, že Monika po tobě chce, abys s ní šel domů. Půjdeš?"

"Ne, myslím, že jsme se domluvili ..." Její úsmev by rozsvítil basebalový stadion. Ovinula mne pažemi, stoupla na špicky a líbala moji tvář při čemž ze mne skoro vymáčkla život.

"Je mi to líto, Tome ... nechtěla jsem ti ublížit ... někdy neodhadnu jakou mám sílu." A přece jen pro mne vytvořila další představu své síly.

"Oh, Brandi...je to tak svěží, když mluvíš o své síle..."

"Večer udělám víc, než že budu jen mluvit." Podívala se na mne a usmála se, pak pozvedla obočí. Nesnášel jsem v sobě ten pocit vůči ní.

"Tak...kdy budeš chtít jít domů?"

"Hned teď...Myslím, že mám svaly připravené. Určitě nechceš jít s Monikou? Mohl bys mít štestí. Má také svaly, Tomáši?" zeptala se škádlive. Otevřela dveře a odešla, aniž by čekala na odpověď. Chtěla, abych ji lovil...to se stalo takovou hrou...a hru jsme oba milovali.

* * *

Domů jsme dorazili o 20 minut později a na stole našli vzkaz od rodičů, že se vrátí až ráno, s telefonním číslem, kdyby se něco dělo. Skvělé! Konečně nás nebudou slyšet a nenachytají mne v jejím pokoji.

Zhasli jsme a zamířili ke schodům. Místo aby mě chytla za ruku, otočila mi svou paži kolem pasu. Byl jsem překvapen, ale udělal jsem totéž. Vyšli jsme po schodišti chtěl jsem za ní jít do jejího pokoje.

"Deset minut a pak můžeš přijít...musím si obléknout noční košili." Byl jsem nedočkavý, ale šel jsem do svého pokoje rychle se převléknout do pyžama. Díval jsem se na podlahu a počítal minuty až bude čas. Pak jsem přešel chodbu, zaklepal a vstoupil.

Lampička u postele svítila. Brandi zhasla v koupelně a vešla. Zalapal jsem po dechu, když jsem ji viděl.

Měla na sobě něco, co jsem ještě nikdy a nikde před tím neviděl. Oblečena vrcholně žádostivě, měla bikinkové kalhotky, ale její vršek byl téměř jako vesta. Bez rukávu, vpředu výstřih téměř deset centimetrů a já jsem poprvé viděl rýhu mezi jejími prsy...její oblá prsa vypadala perfektně.. pevně. Nikdy jsem si nemyslel, že může dívka vypadat tak žensky a být při tom tak svalnatá jako Brandi.