Bobina vs. Marie

Mnoho fandů Anduly i mých se ptalo, kdo by to vyhrál, kdybychom spolu zápasily. Odpověď je jednoduchá ... záleží na tom, koho byste se ptali. Andula je si jistá, že její velikost a váha by na mne stačila. Na druhé straně já jsem přesvědčená, že moje rychlost a síla by ji přinutila vzdát se. Byly jsme však blízké přítelkyně a tak bychom asi nikdy nezápasily. Měla jsem však příležitost zápasit s ženou úplně stejně velkou jako Andula. Chcete vědět, jak to bylo? Tak čtěte!

Byly jsme s přítelkyní Luisou na obědě. Byla úspěšnou právničkou, krásná černoška jejíž kancelář byla asi jeden blok vzdálená od mé. Často jsme spolu po práci zápasily. Nikdo mi nedal na žíněnce tolik práce a ani tolik přátelství po utkání.

„Bobino,“ začala s lahodně zlomyslným tónem, „víš, co se stalo Dianě?“ Moji fanoušci si Dianu dobře pamatují. Je to typická Američanka, krásná 40letá žena v domácnosti a byla jednou z nejlepších zápasnic, které jsem kdy čelila.

„Řekni,“ zašeptala jsem dychtivě, když kolem našeho stolu procházeli nějací lidé. Diana je jedna z žen, které mají všecko... půvab, peníze, skvělého manžela a zápasnický talent.Určitě by mi nevadilo, kdybych slyšela, že byla uzemněna.

„No,“ začala Luisa, „Dianina rozkošná dcera Kikina má chlapce Dana. Jeho matka je neuvěřitelně hezká a opravdu udělaná blondýna jménem Marie. Jednou večer si povídali a Dianina dcera vyzradila, jaká je její matka opravdu výborná amatérská zápasnice. Marie se tomu smála. Měla Dianu za bohatou, rozmazlenou domácí paničku. Marie naproti tomu to neměla snadné. Je skutečně chytrá a vzdělaná, ale stále je v její osobnosti něco drsného, jestli víš, co myslím.“

Přikývla jsem. Vyvíjelo se to dobře. Luisa se odmlčela, když nám mladý hezký číšník přinesl jídlo. Číšník s mojí krásnou černou společnicí flirtoval tak nepokrytě, že jsem byla přesvědčená že mu bude muset strčit do oka svůj velký krásný snubní prsten s diamantem, aby přestal.Takové chování však nebylo nic neobvyklého. Už více mužů se nad touto senzační černou dámou rozplývalo. Konečně odešel a ona pokračovala.

„Marie a Diana se příští den setkaly. Ukázalo se, že Marie se opravdově o zápas zajímá, tak jí Diana slíbila, že jí pošle několik videokazet se skutečnými soutěžemi v amatérském zápase žen. Marie byla viditelně nadšena. Říkala, že jí to připomíná časy, kdy zápasívala s ostatními dívkami v Milwaukee, kde vyrůstala. Řekla Dianě, že v zápase nebyla nikdy poražena.“

Smála jsem se. Znala jsem Dianinu hrdou a soutěživou povahu. „Takže musela tu výzvu přijmout, že?

Luisa se také smála. Věděla, že se mi tento vývoj událostí líbí: „Absolutně.“

„Daly si zápas?“ Hltavě jsem čekala na všechny podrobnosti.

„Určitě ano, zlato,“ odpověděla Luisa a představ si, že ta domýšlivá a perfektní blond domácí paní dostala od ní nakládačku.

„Skutečně?“ Šokovalo mě to. Věděla jsem velmi dobře jak je Diana strašná jako zápasnice. „Může ji novicka, i když má 170cm a 59kg, porazit?“

Luisin smích by sám mohl pobavit Las Vegas: „Jo! A z toho, co jsem slyšela, to nebylo vůbec těsné. Dohodly se, že budou zápasit na tři vítězství z pěti zápasů a Marie vyhrála všechny tři velmi přesvědčivě. V posledním zápase si dokonce sedla Dianě na obličej.“

„Páni, ta musí být dobrá!“

„Určitě,“ souhlasila Luisa. „A tak, má milá Bobino,“ řekla s předstíranou vážností, „zbývá už jen jedna otázka.“

Smála jsem se. Luisa mi četla myšlenky.

„Chceš vědět, jestli já, malá 152cm a 45kg těžká, si to chci s tou velkou a silnou ženštinou rozdat, že?“

„Ne tak docela, „ smála se Luisa, „chci vědět kdy s ní chceš zápasit.“

Znala mě moc dobře. Stačilo několik dní a několik telefonů a můj zápas s Marií byl dohodnut. Marie byla asi překvapená, že tak drobná žena jako já ses ní chce utkat v zápase, ale nechtěla tu výzvu nechat bez odezvy.

Každý den jsem po práci chodila do tělocvičny a měla několik dobrých cvičných zápasů s Luisou. Byla jsem šokována, že mě Luisa pokaždé položila na lopatky. I když je asi o 5cm větší, v zápase jsem lepší. Obyčejně ji přemohu. Přiznávám, že jsem měla trochu starost.

Taková malá starost nic nebyla. Hodně velkou starost jsem měla, když Marie vstoupila na žíněnku. Nikdy jsem nezápasila s ženou, která byla tak velká a současně o tolik těžší.

Luisa mile souhlasila, že bude dělat rozhodčí. Krásná černoška měla malé bikiny s natištěnými květy, které se dobře vyjímaly na její tmavé kůži. Marie měla černé jednodílné plavky. Ty samy nebyly právě sexy, ale na jejím těle to nic víc nepotřebovalo. Měla jasně zelené oči a světlé vlasy po ramena měly barvu jako má Dolly Partonová. Její prsa byla také skoro tak velká jako má Dolly. Marie byla opálená a velmi fit; prokazatelně strávila v tělocvičně hodně času. Měla ploché břicho a její dlouhé hezké nohy vypadaly velmi silné.

Pro větší dojem přišla na žíněnku s podpatky aspoň 7cm vysokými. S těmi sexy botami a vlasy vyčesanými do drdolu měla 180cm.

Já jsem byla bosá a také jsem měla vlasy spletené do drdolu. Moje dlouhé přirozeně světlé vlasy jsou totiž vítaný cíl pro drženou ženu, která se zoufale snaží osvobodit. Měla jsem sexy ohnivě červené bikiny s černým lemováním. Zeptejte se chlapce Anduly jak v tom vypadám. Mně nechtěla přesně říct, co řekl když mě viděl, ale řekla, že mu musela dát facku.

S Marií jsme spolu nikdy nemluvily; Luisa a Diana všechno zařídily samy. My jsme souhlasily že budeme zápasit v prostorném Dianině obýváku na silných zápasnických žíněnkách, které pro ni koupil manžel. Marie byla srozuměna s mými oblíbenými pravidly: pouze vzdáním se; zápas končí když jedna ze zápasnic přizná, že má dost. Zápas může obsahovat jeden pád nebo dva tucty a nezáleží na tom, kdo při tom má navrch. Zápas končí jen tehdy, když je jedna žena přemožena fyzicky i psychologicky a uzná, že ta druhá je lepší. Je to nejlepší způsob jak vyhrát ... a nejhorší jak prohrát. Žádná žena nechce nikdy uznat, že ji druhá donutila zápas vzdát.

Žádala jsem o tato pravidla, protože jsem usoudila, že Marie mě položí na lopatky celkem snadno vzhledem ke své váhové převaze. Lopatky znamenají prohru jen tehdy, pokud dívka vespod je donucena uznat svoji bezmocnost. Na lopatkách může zápasit jak dlouho chce. V jednom zápase jsem měla na lopatkách jednu Asiatku, která divoce zápolila skoro pět minut než se mi nakonec vzdala. Nechtěla jsem dnes ztratit půl tuctu zápasů s velkou blondýnou a rychlým odpočítáním jedna-dvě-tři.

Rozhodčí Luisa s námi probrala pravidla, a pak Marie i já jsme šly každá do svého rohu. Byla jsem trochu víc napjatá když jsem se pokoušela nemyslet na Mariinu výhodu ve výšce a váze, ani na hlučné povzbuzování diváků. Marie si přivedla svého syna Dana a jeho dobře vypadající dívku, aby ji povzbuzovali. Na gauči seděla Diana s manželem a jejich dcera Kikina, dívka Mariina syna. Každý z nich povzbuzoval Marii, dokonce i Diana, protože mě chtěla vidět důkladně přemoženou. Podle všeho si ta hrdá žena říkala, že jestli mě Marie porazí, bude jasné, že Dianina pokořující porážka nebyla náhoda.

Zazněl zvonec, bylo načase začít. Luisa se usmála, když se na mne podívala; vždycky si mě dobírala jak mi moje velké prsní bradavky ztvrdnou, když začínám zápas. Nikdy neselžou.

Marie odkopla svoje vysoké podpatky, ale stejně mě o dost převyšovala. Dostala mě na žíněnku jako první. Vůbec jsem nevěděla, jak se mám vyrovnat s její 17cm výškovou převahou. Dobře mě kontrolovala, nakonec použila silný záhlavní chvat a přehodila mě přes svůj bok dolů na žíněnku. Všichni ji povzbuzovali, zvláště Mariin syn Dan. Zápas svojí matky opravdu prožíval.

Moc jsem si z povzbuzování obecenstva nedělala. Dělala jsem si jen starosti jak se dostat z pod té blondýny v černém, než doopravdy použije své váhové převahy. Naneštěstí pro mne to byl přesně její plán. Zápolila jsem, abych si udržela odstup, ale vysoká prsatá blondýna byla hodně, hodně silná. Dostávala mě do různých držení při kterých se vždycky snažila svoji váhu přenášet přímo na mne. Marie mě dovedně vyčerpávala. Její silné ruce mě nepřestávaly dostávat do velmi bolestivých pozic. Nakonec mě silným zastrašujícím pohybem položila na záda. Se smíchem se chystala, že si na mne obkročmo sedne. Věděla jsem, že pokud nenajdu způsob jak se rychle vymanit, budu ležet na lopatkách přímo před jásajícím obecenstvem.

Marie mě zatížila svým silným sexy tělem a pokusila se mi položit svoje kolena na ramena. Vzepjala jsem se opravdu silně, právě když je chtěla usadit. Marie odlétla, ale naneštěstí její silné ruce stále svíraly má zápěstí. Ležela jsem stále na zádech když se velká Marie rychle otočila a lehla si přímo na mne. Bylo to hrozné: Marie mi dala moje ruce přímo do vzpažení a úplně je natáhla. Vzhledem k její výškové převaze neměla potíže zajistit současně moje nohy a sevřít je objetím ze kterého nebylo úniku. Ležela na mně plnou vahou a já jsem byla zcela bezmocná. Marie věděla, že se musím v této poloze do minuty vzdát, ale chtěla mě zdeptat a ještě víc mi nahnat strach.

Naklonila se dopředu a položila mi svoje prsní bradavky přímo do obličeje. Nesnášela jsem to. Nemohla jsem dýchat. Nemohla jsem pohnout rukama ani nohama, takže jsem se dusila a nemohla se z toho dostat. Marie mě to nechávala vychutnat. Má velká prsa a můj nos jsem měla zapíchnutý přímo v jejím hlubokém žlábku. Slyšela jsem jak jí všichni aplaudují, ale nemohla jsem vůbec nic dělat. První kolo skončilo. Byla jsem pokořena a důkladně přemožena.

Zamumlala jsem: „Dobrá, vzdávám se.“ Marie se však nezvedla. Můj hlas byl tlumen její mohutnou rýhou. (Později řekla, že mě neslyšela.) Nemohla jsem ani poklepat rukou, protože Marie mě silně tiskla k žíněnce.

„Dobrá, dobrá, jsem poražena; už mě pusťte,“ křičela jsem. Cítila jsem se mizerně a byla jsem pokořená. Mariina jediná odpověď byla, že zatřásla svými mohutnými prsy na mém obličeji. Nemohla jsem vůbec pohnout hlavou, abych se nadechla a dostala do plic trochu kyslíku. Myslela jsem, že omdlím. Se slzami v očích jsem z posledního dechu zasténala: „Vzdávám se!“

Tentokrát mě zaslechla rozhodčí Luisa, okamžitě poklepala Marii po rameni a řekla: „Dobrá, Marie, nech ji. To kolo je tvoje.“

Marie mi pomalu uvolnila nohy. Bolela mě stehna a v rozkroku. Pak mi pustila ruce, takže jsem si mohla uvolnit třesoucí paže. Potom Marie velmi, velmi pomalu zvedla svá prsa z mého obličeje a posadila se mi plnou vahou přímo na pupek. Utřela si obličej smála se na mne. „Myslím, že tvoje pověst je větší než by být měla, Bobino. Ani na ni nemáš, viď?

Pálila mě bolest od drtivého tlaku, bezmocnost, kterou jsem cítila a Mariino nafoukané chování. Ponížila mě hodně v prvním kole. Za nic jsem ale nechtěla vzdát celý zápas a byla jsem rozhodnutá, že nedopustím, aby mě zastrašila.

„Tak to je ten přátelský zápas, že?“ syčela jsem, zatím co ona si upravovala plavky a stále na mně seděla. „Naučím tě abys na mne už nemohla takové chytráctví použít.“

„Uvidíme,“ řekla rezolutně.

Diváci jí skandovali ve stoje když se vracela do svého rohu před gaučem. Mne nikdo nepovzbuzoval. Bylo to hrozně deprimující. Mariin syn Dan ovace vedl a skandoval, aby mě jeho matka vyřídila.

Během minutové přestávky snažila jsem se znovu nabýt klid. Byla jsem rozhodnutá Marii vrátit její mučení a ponižování tak nepěkným a nefér způsobem. Snažila jsem se soustředit. Musela jsem přijít na to, jak tu o hodně větší ženu, která tak netrpělivě postávala ve svém rohu, dostat na zem. Marie vypadala samolibě a všichni na ji hlasitě povzbuzovali.

Začalo druhé kolo. V mém rohu jsem se rozhodla pro riskantní první pohyb. Místo pomalého a opatrného začátku jsem ze svého rohu vyběhla a skočila přímo na Marii. Vysoká blondýna byla, mírně řečeno, naprosto ohromena. Rychle jsem jí sevřela nohama břicho a rukama hlavu. Zatímco zápolila s mojí silou, trhla jsem její hlavou doleva. Můj plán vyšel dokonale. Dopadly jsme na žíněnku, a já jsem ji pevně držela.

Překvapená Marie jen zasténala bolestí, když jsme dopadly na zem. Teď jsem ji silně držela v kravatě a pevném sevření nohama. Věděla jsem, že velká blondýna se bude muset do minuty vzdát, ale nejdřív jsem jí chtěla vrátit její dušení prsy z prvního kola.

Tak jsem trochu povolila sevření nohama a současně zdvojnásobila tlak kravaty. Marie zanaříkala a rychle zvedla ruce aby si pokusila osvobodit hlavu. Výborně! To byl přesně pohyb se kterým jsem počítala. Jakmile to udělala, svinula jsem svoji spodní část tak, abych svými stehny stiskla její dmoucí se prsa.

„Řekla jsem, že mi to zaplatíš,“ syčela jsem a zvětšovala stisk na její prsní bradavky. Marie znovu zakřičela bolestí. V zoufalství zmírnit drtivý tlak na svá velká prsa, uchopila mě za stehna a snažila se je odtlačit. Ohnula jsem se a ještě zesílila stisk svých stehen. Znovu křičela a pokoušela se ni roztáhnout kotníky. Neměla šanci. Nadělaná blondýna byla uvězněná a zle pochroumaná.

„Do toho, mami, do toho!“ křičel Dan. Každý, kromě Diany, také povzbuzoval Marii, aby se osvobodila. Diana mlčela. Zakusila moje nůžky na sobě. Věděla, že Marie je vyřízená. Bojovala se slzami na krajíčku a já jsem svýma nohama ještě zatřepala, abych Marii nahnala strach. Byla v úplné agonii když byla její prsa drcena mezi mými stehny.

Mnoho chlapíků se mě ptalo, jaké to je, když jsou prsy stisknuty v takových nůžkách. Luisa mi to několikrát udělala. Musím říct, že to pekelně bolí. Ženu to zraňuje hluboko vevnitř. Chvat je legální, není sice tak účinný jako nůžky kolem břicha nebo hlavy, ale může být hodně zastrašující, zejména když je oběť hodně vyvinutá, jestli mi rozumíte.

Po jedenácti vteřinách utrpení poklepala Marie na žíněnku. Vzdala se! Rozhodla jsem se její kapitulaci ignorovat, jak mi to udělala před tím ona. Cítila jsem však, že jsem dosáhla svého. Teď Marie věděla, že jí to mohu naservírovat právě tak, jako ona mně. A jestli chce ten zápas divoký a krutý, oplatím ji to chvatem za chvat. Určitě nic z toho nechtěla.

Pustila jsem ji a shlížela na ni dolů, zatímco ona ležela na zádech a upravovala si oblečení. Ta velká udělaná žena byla pohmožděná, bolavá. Můj pohled jí sdělil vše, co měla vědět... pochopila, že ji mohu zranit. Každá jsme získaly jedno kolo. Samozřejmě odpočítání nemá v submisivním zápasení význam, ale stejně jsem nerada ležela vespod. Důležitější bylo, že Marie byla poprvé donucena vzdát se jiné dívce. To bylo nádherné.

Zvon nás pozval na třetí kolo. Marie začala opatrně a svoje silné paže držela nahoře, aby chránila svoji zranitelnou hruď před stejným chvatem, který jsem použila v minulém kole. Jakmile jsem to viděla, reagovala jsem automaticky. Sehnul jsem se pro její dlouhé, dlouhé nohy. Položila jsem ji rychle a tvrdě. Marie zase zakřičela, když sebou praštila na žíněnku. Prokazatelně jí její bolesti neskončily.

Nyní jsem byla v útoku. Co jsme byly na žíněnce, byla jsem na ní. Mariina výhoda ve velikosti a váze neznamenala nic. Zůstala jsem nahoře co nedéle a držela se tam jak nejlépe jsem uměla, ale vynikající Marie měla velikou sílu. Několikrát mě skoro shodila, ale většinu času jsem ji měla pod kontrolou.

Byly jsme na žíněnce ve vášnivém, propoceném zápase tělo na těle, který mám tak ráda. Teď to byla zkouška síly proti síle, vůle proti vůli. Zdálo se mi, že Marie teď bojuje více defenzivně a snaží se uchránit, aby nebyla zase chycena do další „hloupé pasti“ nůžek.

Začala jsem Marii zpracovávat do polohy abych si na ni mohla obkročmo sednout, ale ona mě blokovala tím, že se točila na břicho. Paže držela napjaté na stranách, což ji chránilo abych ji nemohla přetočit a nasadit ji nůžky. Kdybych jí v této poloze nasadila nůžky, měla by paže pod mýma nohama, tedy v dobré pozici aby se osvobodila. Také mi to znemožňovalo, abych jí nasadila celého nelsona.

Marie byla unavená a měla strach. Taková obranná pozice jí však ponechávala zranitelnou pro jiný, ještě bolestivější chvat. Tvrdě jsem jí sedla na záda až z jejího nitra vyrazil hlasitě vzduch. Ani na vteřinu jsem nezaváhala, dostala jsem se jí rukama pod hlavu sepjala jí je pevně pod bradou. Pak jsem začala táhnout zpět. Měla jsem ji! Marie byla chycená do perfektního chvatu který jí zakláněl hlavu nazad a unavoval.

Zuřivě kopala nohama, ale já jsem zaklínila svoje nohy pod její stehna, abych jí zabránila se zvednout. Táhla jsem ji za bradu stále silněji a silněji, silou, jakou jsem nikdy dřív takto nepoužila. Zápolící žena pode mnou zuřivě bojovala, aby dostala svou hlavu zpět dolů, ale já jsem ji jednoduše přemohla.

Ubohá Marie! Její drdol ze světlých vlasů byl připlácnut mezi mými prsy a její vlasy mě lechtaly na bradavkách. Zuřivě mávala pravou rukou Luise pod nosem, že kolo vzdává.

Vyhrála jsem! Uvolnila jsem prudce dýchající dívku a postavila se nad ní. Už se vůbec žádné ovace neozývaly. Marie si zakryla velké prsy, které se, při jejím divokém boji o osvobození, ukázaly venku. Poražená blondýna se na mne podívala. Nedovedla jsem z jejího pohledu nic vyčíst. Dala jsem si ruce v bok a tiše se jí zeptala, jestli chce celý zápas vzdát. Neodpověděla. Místo toho se vztyčila v celé výšce, která mě přesahovala. Místo odpovědi odešla do svého rohu, těžce oddychujíce a třela si krk. Očividně v ní ještě něco ze zápasu zbylo.

Čtvrté kolo pro mne začalo špatně. Marie mi nasadila záhlavní chvat a strhla mě na žíněnku. Loktem se mi opřela do prsou, povolila záhlavní chvat a zkoušela mě položit na lopatky. Věděla jsem , že už jí nemohu nechat sevřít moje zápěstí. Kdyby se jí to podařilo, skončila bych zase na lopatkách. Diváci, zvláště Dan, začali znovu aplaudovat.

Byla jsem v nesnázích. Ruce jsem si udržela volné a Marie se mi pak pokusila kleknout na ramena, aniž by mi držela ruce. Roztáhla jsem nohy hodně do široka a opřela se chodidly do žíněnky. Za to jsem byla nakonec odměněna. Silně jsem vyhodila a síla mých nohou tu mnohem větší ženu ze mne čistě shodila.

Přistála s temným bouchnutím přímo uprostřed žíněnky. Než se vzpamatovala, prudce jsem na ni skočila. Před okamžikem jsem byla pod ní a divoce bojovala, abych toto kolo neztratila. Teď jsem Marii úplně kontrolovala a tlačila ji dolů na záda. Velká blondýna bojovala jako divoká kočka, aby zabránila lopatkám, ale já jsem věděla, že jsem ji dostala. Zvedla ruce aby mě zkusila zablokovat pozici ze které bych ji položila. Chytla jsem ji za ruce a tlačila jí ruce dolů na žíněnku.

Marie vypadala užasle, že já drobná ji mohu překonat v síle. Moje svaly přemáhaly svaly její. Držela jsem jí ruce pevně na žíněnce vedle jejích uší. Poskočila jsem a vrazila svým zadkem do jejích prsou, aby jí přešla chuť bojovat. Pak jsem jí položila svá kolena na nadloktí. Marie se svíjela bolestí Svýma neuvěřitelně dlouhýma nohama se mě snažila ze sebe srazit. Předešla jsem ji a silně jsem ji tlačila dolů. Nebylo pochyb, že jsem chtěla Marii zastrašit. Soudě podle stísněného pohledu, který kalil její hezké zelené oči, to fungovalo.

Marie věděla, že prohraje. Svírala jsem ji pevně. Její úsilí bylo stále slabší, jak si uvědomovala, že daleko menší a lehčí žena ji přemohla. Její hrdost byla v troskách.

Věděla jsem, že jsem vyhrála, ale Marie stále musela vyslovit ta slova. Ozvala se namáhavým hlasem. Polykala slzy úplného ponížení: „Vzdávám se. Nech mě vstát!“

Vyskočila jsem a běžela do svého rohu. Diváci byli strnulí a potichu zírali na přemoženou blondýnu ještě ležící na žíněnce. Vyčerpaně zvedla ruku k Luise. Hezká černá rozhodčí pomohla ohromené Marii na nohy.

Když stály uprostřed žíněnky, Marie zašeptala: „Co budu teď dělat?

Ve své domýšlivosti si nikdy nepřipouštěla, že by mohla zápas se mnu prohrát.

„Měla bys zvednout Bobině ruku,“ odpověděla Luisa.

Byla to dlouhá cesta pro blondýnu s neuvěřitelně dlouhýma nohama. Zvedla mi ruku přiznávajíce, že celý zápas prohrála. Byl to zvláštní pohled na mnohem větší ženu, jak zvedá ruku malé ženě, která ji sahala sotva po její dmoucí se prsa.

„Vyhrála jsi, Bobino,“ vymačkala ze sebe.

Moje vítězství bylo úplné. Marie se osprchovala napřed a když jsem vycházela ze sprchy, byla už oblečená. Jak jsem stála nahá před zrcadlem v Dianině ložnici, slyšela jsem, jak se Marie ve vedlejším pokoji dohaduje s Danem. Neslyšela jsem všecko, ale zaslechla jsem svoje jméno.

Moje zvědavost vzrostla. S vlasy v ručníku jsem vklouzla do šatů přes nahé tělo a prošla dveřmi do náhradní ložnice. Marie seděl na posteli. Ve svých těsných modrých minišatech vypadala báječně a její úžasné nohy vypadaly v černých nylonkách sexy. Dan stál před ní, viditelně zklamán.

„Jo, jo,“ říkal v pokračujícím rozhovoru, „já tomu rozumím, ale nevěřím tomu. Bobina je tak maličká! Neměla jsi to nikdy vzdát!“

„Opravdu,“ oponovala Marie podrážděným hlasem, „ty si myslíš, že bys jejím nůžkám odolal?“

„Samozřejmě,“ řekl, „je skutečně hezká, ale žádná takhle malá blondýna, jako je ona, mě nemůže porazit.“

Moje ústa zařadila rychlost ještě než nastartoval mozek. „Jestli jsi si tak jistý, chlapče, proč se o tom nepřesvědčíš sám? Můžeme si dát zápas.

Danovi poklesla čelist, že jsem myslela, že si zakopne o jazyk.

„Jo ... jo ... to se ještě dohodneme,“ koktal.

Když jsem odcházela z pokoje, řekla jsem Marii přes rameno: „Zařiď to!“